Archiv pro měsíc: Duben 2014
Odemykání těla
„Teda, já dneska vypadám! Buď ráda, že vůbec vypadáš. Někdo už nevypadá vůbec!“ (Já)
(ukázka moderní galantní poezie)
Dej si pozor, ať tě nezavíčkuju!
Ty jsi láčkovec?
Spadla klec.
A odemkni si tělo!
Mám ten správný klíč?
Hledám, hledám.
Nemám…
Tak vem´ šperhák!
S ním to přeci umíš!
Manžel není doma.
Já si snad poklepu na rameno.
A nebude to kosou.
Dráždit tělo nohou bosou,
když v rozkroku
má touhu…
…s rosou.
Modlitba za neviňátka
Setkala jsem se s jednou mladou paní, která byla počtvrté těhotná a z ekonomických důvodů si dítě rodina nemohla ani nechtěla dovolit. Mladá žena před časem podstoupila umělé přerušení těhotenství, a jak bylo na první pohled patrno, zanechal v ní tento zákrok velikou bolest v duši.
Samozřejmě své niterné pocity smutku, lítosti, strachu a hluboké viny, která podstoupení potratu provází, uzamkla hluboko ve svém srdci. S nikým, ani s manželem o svém „hříchu“ nemluvila. K zákroku šla tajně a do nemocnice v jiném kraji. Svěřila se mi s pocitem ztráty smyslu života, s pocitem prázdnoty a nenaplnění. Říkala, že v ní navždy cosi umřelo.
Z mé vlastní zkušenosti a dalších pohovorů s ženami, které podstoupily potrat, ať již samovolný či plánovaný, jsem vyrozuměla, že každá druhá žena chce své dítě zpět. Je však jen málo žen, které jsou o své bolesti schopny vypovědět, a alespoň z části si odpustit. I když bezprostředně po potratu, zvláště plánovaném, může žena pociťovat úlevu, po určité době přichází nejrůznější obtíže, ať již tělesné nebo duševní. S takto nezpracovanou bolestí duše začne žena ničit dříve či později i své tělo fyzické – začne se trestat.
Je třeba se zastavit a udělat si čas na zpracování bolestné ztráty. Takzvaně smutek „prožít“. Co to znamená? Je třeba se s duší neviňátka rozloučit a nechat jej jednou provždy v klidu odejít. Pak nenarozenému dítěti odpustit a především z celého srdce odpustit sama sobě.
Za všechna neviňátka nechť tahle malá modlitba pomůže nastolit klid v duši:
Tančím s anděly
I v té nejčernější tmě svítí plamínek Naděje. Té – s tou holí. Každé trápení, bolest, žal či nemoc má svůj konec. Zavolej strážné anděly, oni ti poradí. Když je požádáš, pomohou ti v podobě daru. Jsou to andělské dary – dary prozření. Já tančím s anděly.
Smrt se zastyděla,
sáhla si doprostřed čela,
že půjde raději spát.
Kosu jí podržím,
o tu se nemusí bát.
Rezavá je, jako já, celá…
V zrzavé paruce
šli andělé za ruce:
Anděl naděje.
Anděl smíchu.
Anděl, co rád jí
a Anděl hříchu. Celý příspěvek
Čest
Piráti přepadli loď. Dva kapitáni – šlechtic a pirát – bojují proti sobě. Šlechtic: „Bojuji pro svou čest!“ Pirát: „Já pro peníze. Každý pro to, co mu schází!“
Čest (od slovesa ctíti) je to, čím si člověk zasluhuje i získává úctu a důvěru, a co ztrácí podvodem, zradou, zbabělostí. Tedy tam, kde zklamal důvěru druhých, kteří se na něho spoléhali. Patří mezi ty základní lidské pojmy, které je obtížné definovat: Websterův slovník uvádí osm různých významových odstínů slova.
“Čest je – čest.“
V tradičních společnostech převládalo pojetí cti jako ocenění a úcty ze strany druhých, čest jako postavení, hodnost nebo pocta. S postupnou individualizací člověka od společnosti se zdůrazňuje spíše čest jako ocenění sebe sama, jako rys člověka, který se nemusí stydět sám před sebou.
Sex nebo láska?
(ukázka moderní galantní poezie)
„Erotika je zdolávání překážek. Nejlákavější a nejoblíbenější překážka je morálka.“ K. Kraus
Sex je míň než láska.
Je to „Kráska z ohně zrozená“,
ale má ze hry více.
Láska zase déle vydrží
a je v každém věku.
To se o sexu říci nedá.
Jsem z toho bledá,
ač se skoro červenám,
když mi pod blůzkou rukou hledá.
Mám být červená nebo bledá?
Najde tam to, co hledá?
Našel, jsem na to hrdá. Celý příspěvek
Tango života
Všichni tančíme životem. Někdo polku, jiný waltz, někdo šlape zelí, jiný druhému na boty. Ten si počítá do taktu…á dva tři, á dva tři…, tenhle netančí a stojí sám opodál. Někdo tančí po špičkách a někdo dupe jako slon. Já tančím tango životem…
Tančím tango života.
Sama se sebou
a bez růže s rosou.
Čekám na Tu s kosou:
„Smím prosit?“
Začne si kosu brousit.
Nadechne se…
A já řeknu: „Prd!“
„Já chci život a ne smrt!
Táhni odsud,
táhni o dům dál!“ Celý příspěvek
Tři minuty věčnosti
Při cibuli slzy roním,
v duši přejelo mi stádo koní.
Někdo zvoní
a z bot je „cejtit“ strach!
Na orloji tluče
Smrt na kosu jak na obruče,
když bednář zatlouká si sud.
Na dvoře slepice: puť, puť, puť.
Mám hlad a na něco chuť.
Brousím si nůž o schody,
uříznu si krajíc chleba
a namažu ho Nadějí. Celý příspěvek