
BettyVonPffau
Sex je nejlepší lékař
Kdo má sex, je fit. Bolí vás hlava, ručička váhy jde nezadržitelně nahoru, máte pocit, že se vám hroutí život pod rukama? Zapomeňte na návštěvu lékaře. Ten pravý medikament najdete ve své ložnici. Že proti nemocem nejlépe funguje prevence, si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy podcení otužování nebo očkování a nedobrovolně skončí na týden v posteli. Jenomže tušili byste, že zrovna ložnice je ideálním místem, kde lze chorobám předcházet. Sex je pro organismus opravdová živá voda… Zvyšuje odolnost, podporuje imunitní systém a dokonce omlazuje. Milování (samozřejmě bezpečné a s milovaným partnerem) tak může být podstatně příjemnější alternativou polykání vitaminů. Sladká slova potvrzují tvrdá fakta. Po dobu deseti let vědci sledovali skupinu tisíce mužů středního věku ve srovnatelné fyzické kondici. Výsledky mluví za vše: Muži, kteří se milovali málo nebo vůbec, umírali dvakrát častěji než jejich sexuálně aktivní vrstevníci. Sex je tedy otázka života a smrti? No, posuďte sami.
Ale Martínek…
…aneb latinsky snadno a rychle.
Léto trávíme na chalupě. Pozemkem protéká potok a ubíhá směrem k lesu. Vedle nás je ještě jedna chalupa. Tam bydlí známý z Prahy. Na chalupu se dostane na Velikonoce, Vánoce a tak týden o prázdninách. Jinak rajzuje po světě, je totiž novinář. Našim sousedům hlídá chalupu jejich vzdálený příbuzný. Jmenuje se Josef Martínek, byl právníkem, ale po havárii s autem, kdy přišel o celou rodinu, všechno prodal a stal se bezdomovcem. Po určité době se nastěhoval do vedlejší chalupy k příbuzným jako hlídač.
Lid rodu trpného
Lid je rodu trpného, protože trpí. Trpí diktaturou, ale i širokou demokracií či velkou svobodou. Potřebuje nad sebou knutu, protože si sám vládnout neumí. Plete si demokracii s anarchií. Dělal by to určitě lépe než ti nahoře. A proto sedí doma v komoře a remcá. Lid je od slova lidi, ale jednají s ním jako s dobytkem. Zavřít do ohrady, zamknout vrátka a práskat nad hlavou bičem. Jen nevystrkovat bradu, moc na sebe neupozorňovat. Lid je stádo – velké, ale duchem malé. Jeho síla je v početní převaze. Škoda, že vždy potřebuje vůdce, který se časem odlidští. Vůdce se stane vlkem. A kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. To známe. Ale bohužel se nikdy jako lid neponaučíme. Myslíme jen sami na sebe a síla celku nás nezajímá. Škoda. Možná příště…
Zpověď je mi osobní útěchou
Svátost smíření, někdy též svátost pokání, obvykle známá a označovaná jako svatá zpověď je jednou ze svátostí katolické, pravoslavné, anglikánské, starokatolické a husitské církve. Jejím prostřednictvím a vyznáním vlastních hříchů může křesťan dojít smíření s Bohem a církví. Obdobu zpovědi z hříchů zavedl v předkřesťanské době pro své mnichy již Gautama Buddha.
Svátost smíření se slaví buď společnou formou (bohoslužba smíření, v katolické církvi s individuálním vyznáním hříchů), nebo soukromým vyznáním hříchů Bohu skrze kněze (tzv. ušní zpověď).
Já se zpovídám sama sobě, vyslyším se, odpustím si, pochválím se a dám si rozhřešení. Odměním se. Jsem sama sobě knězem, Bohem, přítelem. Naslouchám svým tužbám, představám, kárám svoje „hříchy“, probírám výčitky svědomí. Pokání a modlitbu svěřuji jiným. Litovat už není čeho, všechno odnes´ čas. Předsevzetí si nedávám, a když, tak jen ta, co dokážu splnit, žádné „vzdušné zámky“. Sama vím, že jsem sobě nejlepším rádcem a kamarádem. Nepotřebuji prostředníka, nepotřebuji „vrbu“. A také to sama na sebe nevykecám. Amen.
Očistec je peklo s nadějí
Očistec (latinsky purgatorium, z purgo – čistit, očistit) je stavem, během něhož se podle učení některých křesťanských církví očišťují duše zemřelých od méně závažných hříchů a nedokonalostí před svým vstupem do nebeského stavu. Ačkoliv takové duše v očistci prožívají jistá utrpení, přesto je naplňuje jistota, že po tomto očistném procesu vstoupí do nebeské blaženosti před Boží tvář. Víru v očistec sdílí katolická církev a ve všeobecnosti i anglikánská církev. Podobný koncept je jak v mormonismu, tak v judaismu. Protestantské církve naopak pojem očistce většinou odmítají, protože v protokanonických textech Bible není očistec výslovně zmíněn.
Já si myslím, že v každém z nás je peklo, očistec, ráj i nebe. Musíme hledat sami v sobě a ne vně sebe. Jsme dokonalí jako Bůh, jen si to musíme připustit. Pomáhá nám k tomu naděje, láska a víra v sama sebe.
Synchronicita jako zázračná náhoda
Jak funguje synchronicita? Když o někom mluvíte a on náhle zavolá. Na někoho myslíte a potkáte ho na ulici. Přemýšlíte o rozvodu a právě čtete článek, jak vše rychle a bez potíží zařídit. Dostali jste chuť na langoše a za rohem je prodávají. Zajímá vás UFO a kruhy v obilí a právě ve vašem okolí se nachomýtnete k takovému problému. Myslíte na svou první lásku a ona vás pozve na setkání po třiceti letech. Náhoda, vyšší smysl, shoda okolností nebo spojovací princip? Synchronní chvíle se nedějí jen proto, aby vzbuzovaly údiv. Přichází k nám, aby nám pomohly změnit dosavadní hodnoty.