Čtrnáctá komnata

ctrnacta_komnataKaždý má svou třináctou komnatu. A někdo jich má dokonce třináct! I více. Všechny ty komnaty, pokoje, „Zimmer frei“, předsíně, síně, komory i zápraží jsou součástí naší duše. Uskladňujeme tam vzpomínky, ztracené sny, představy i nedokončené plány. Jsou tam i sexuální fantazie, chutě neochutnaného i spálená patra od zběsilého hltání života. Některé komnaty jsou černé, některé září jako nový den, jež vystupuje z hladiny rybníka po ránu o prázdninách. Do některých se ani nepodíváme, protože z nich vane strach a špatné svědomí. Ale všechny jsou jen a jen naše. Mají jednu zajímavou vlastnost: všem můžeme lhát, jen ne sami sobě!

 

Spíš, jenom svíčky hoří

na sedmiramenném svícnu.

Pět je bílých a dvě černé,

tiše praskají ve tmě

jako vzpomínky ve mně.

Celý příspěvek

Vrčení u řezníka

vrceniureznikaStaré francouzské pravdivé přísloví praví:

Chceš-li být šťasten jeden den – opij se!

Chceš-li být šťasten dva dny – ožeň se!

Chceš-li být šťasten celý týden – zabij prase!

 

Každý čtvrtek chodím k řezníkovi na nákup. U pultu jsou tři prodavačky, takže se štosují tři fronty. Většinou jsou to ženy. Když tam vejdu, oči a pohledy žen dští nevraživost, jen mne zahlédnou ve dveřích. Já, vždy dokonale upravená, sladěné barvy, úsměv na tváři a v povznesené náladě se zařadím do fronty. Celý příspěvek

Originál Sacher

SachertorteKdyž projíždím Dvorem Králové, tak se stavím v malé cukrárně na pravý Sacher s pravou a ničím nefalšovanou šlehačkou. Jakpak ten pan Sacher na to přišel? Muselo to být unikum, když za tento dort dostal baronský titul.

„Sacherův dort neboli Sacher“ je originální druh čokoládového dortu s meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou.

Tuto koláčovou směs s čokoládou vytvořil v roce 1832 tehdy šestnáctiletý Franz Sacher ve druhém učňovském ročníku na dvoře knížete Metternicha. Metternich dal příkaz šéfkuchaři, aby připravil nějakou specialitu pro výjimečné hosty. Šéfkuchař byl ale právě nemocný, a tak se rozkaz dostal až k Franzovi Sacherovi, a ten si vymyslel originální zákusek. Až jeho syn vylepšil tuto znamenitou pochoutku čokoládovou polevou a meruňkovou marmeládou během svých učňovských let u císařského a královského dvorního cukráře Demela. Od té doby je Sacher jednou z nejznámějších kulinářských specialit Vídně. V roce 1876 Eduard Sacher také založil restauraci a Hotel Sacher.

„Název Originální Sacherův dort (Original Sacher – Torte) byl registrován vídeňským hotelem Sacher jako firemní označení, receptura dortu je držena v tajnosti.“

Celý příspěvek

Dneska už to vím…

LebensbankDneska už to vím…

Čas, peníze, láska, zdraví… co je v životě nejdůležitější? S věkem se mění hodnoty. Co bylo důležité včera, dnes už je pasé. Jen láska je věčná…

 

Všechno chci

a na nic nemám čas.

Běžím, spěchám, pospíchám…

Chci lepší auto,

prostornější byt,

musí to tak být.

Luxusní dům,

závidím sousedům.

Chci mladší ženu,

proto se tak ženu… Celý příspěvek

Pět vůní Coco Chanel

coco-chanel-parfem„Ve dvaceti má žena tvář, jakou dostala od přírody, a v padesáti, jakou si zaslouží,“ říkala jedna z nejproslulejších módních návrhářek 20. století – Coco Gabrielle Chanel.

 

Oblékla jsem si „malé černé“, přidala šňůru perel (umělých), navoněla jsem se Chanelem No. 5, a pustila si film „Snídaně u Tiffanyho“. Jak stylové. Jen ta zlatá špička, klobouk se širokou krempou a lehkomyslnost mládí Audrey Hepburnové mi chyběly.

Vzpomněla jsem si na Coco Gabrielle Chanel a její krejčovský salón, který koncem roku 1911 stěhuje do domu číslo 21 v ulici Cambon v Paříži. To jméno bude s její firmou spojeno více než půl století. Poprvé má vedle sebe muže, který ji projevuje něhu, důvěru a úctu. Její přítel Capel zvaný Boy, rozpozná její obchodní talent a spojí své jméno s její firmou. Ten, kterého nejvíce milovala, však 22. prosince 1919 při automobilové nehodě, umírá. Nikdy se již neprovdala.

Říkalo se o ní, že střídá módní styly rychleji než své milence. Prostřednictvím velkoknížete Dmitrije Romanova (spojovaný s případem vraždy Grigorije Rasputina), který jí věnoval perly Romanovců, se seznámila s chemikem a parfumérem Ernestem Beauxem z Monte Carla, jenž na její podnět vyvinul v roce 1921 klasický parfém Chanel No. 5.

„Ano, ten mytický Chanel No. 5, o němž kdysi Marilyn Monroe prohlásila, že spává jen v několika jeho kapkách, je dodnes nejprodávanějším parfémem na světě.“

Celý příspěvek

Polibek

Polib_ekGKJela jsem vlakem z Pardubic do Prahy na výstavu secese – 150 let od narození Gustava Klimta. A aby to bylo stylové, tak jsem samozřejmě jela expresním vlakem rakouských spolkových drah (ÖBB) „EC 76 Gustav Klimt“, který jezdí z Vídně přes Břeclav, Brno a Pardubice do Prahy-Holešovic.

Uvelebila jsem se do pohodlného křesla, před sebou knihu jeho nejkrásnějších děl. Krajina ubíhala a já se poddala svým představám a snům. Jaké to asi bylo ve Vídni v době jeho slávy? Jak vypadal, jaký byl jeho hlas? Jaké měl oči? Na dobové fotografii to byl „kus chlapa“, prostě ty české předky nezapřel. Jestlipak uměl po tatínkovi česky?

V kapse jsem nahmatala moji zázračnou kuličku, třikrát jsem ji v levé ruce protočila a foukla na ni. A….

Celý příspěvek

Déjà vu na Baker Street

modra_kulickaDéjà vu  (francouzsky „již viděno“, vyslovováno „deʒa vy“) označuje v psychologii jev, kdy má člověk z ničeho nic intenzivní pocit něčeho už dříve prožitého, viděného nebo slyšeného. V běžné řeči nebo např. v divadelní kritice může ale znamenat také prostě něco, co „jsme už viděli“, co není originální, původní.

Jela jsem do Prahy za spolužačkou z gymplu. Zjistila jsem, že bydlí kousek od Pinkasovy synagogy na Starém městě. Tolik jsem četla o nejvýznamnější osobě pohřbené na Starém židovském hřbitově – o náboženském učenci a pedagogu – mé mysterium tremendum.  Rabi Jehuda Liwa ben Becalel, zvaný rabi Löw, s jehož postavou je spojena i pověst o vytvoření umělé bytosti – golema, je zde pochován od roku 1609. Neodolala jsem a k jeho hrobu vykročila. Začalo pršet, ale to mne od mého záměru neodradilo. Nikde nikdo, mokro a hřmění vyhnaly turisty do okolních kaváren a restaurací, kde přečkávali letní bouřku. S deštníkem jsem našla Rabiho hrob a v tichosti postála. Je starým židovským zvykem dávat na náhrobky kamínky místo květin. Sehnula jsem se, abych položila oblázek na horní římsu a mezi dešťovými kapkami a kamínky se něco zalesklo. Rozhrnula jsem oblázky a koukám – modrá kulička. Zářila jako duha, když se na ní odrážely paprsky právě vykukujícího slunce zpoza pršících mraků. Kuličku jsem vzala do levé ruky a dívala se do té safírové modři. Kde se tu vzala? Z vedlejší ulice jsem z otevřeného okna zaslechla tklivou melodii na saxofon od Gerryho Rafferty „Baker Street“. Dýchla jsem na kuličku a třikrát ji otočila mezi prsty…

Celý příspěvek

Citáty

Žena na muži miluje zpravidla více jeho duši než tělo, muž na ženě více její tělo než duši. (Archias)

Bannery

rc4 blog MrPierc řeší neřešitelné

Paví piny