Virtuální infarkt
Němečtí vědci zjistili, že impotence a erektilní dysfunkce u lidí s onemocněním srdce zvyšuje na dvojnásobek riziko infarktu. Lékaři a vědci doporučují, aby lidé s impotencí byli okamžitě vyšetřeni na kardiovaskulární choroby. U lidí s nemocemi srdce by se zase lékaři měli ptát na problémy s erekcí.
Erektilní dysfunkce jsou většinou spojeny s nedostatečným tokem krve v cévách pohlavního údu. Dlouhodobé problémy s dosažením erekce mohou být prvním znamením zužování cév. Výzkum potvrdil tvrzení starší britské studie spojující impotenci a srdeční choroby. Studie zkoumala případy 1519 mužů z třinácti zemí s kardiovaskulárním onemocněním. Sledovali je během pěti let. Všech se současně na počátku, po dvou letech a po pěti letech ptali na erektilní dysfunkci.
Lakota, hamižnost a sobectví
Ne daně, ne nemoci, ne hlad, závist a smrt, ale největším nepřítelem člověka je člověk sám sobě. Svou nespokojeností, nesmiřitelností a věčnou reptavostí. Nedostatek pokory, nekonečná hrabivost a chamtivost jsou u některých lidí podstatou lakoty, hamižnosti a sobectví.
Lakota je jednou z největších nectností člověka, je druhou neřestí v pořadí. Okamžitě nám vytane na mysli Moliérův Lakomec – Harpagon (z lat. Harpago = kořistník) a jeho: „Kde jsou mé milované penízky?“ Tento muž, vdovec, lichvář a necitelný lakomec je schopen pro peníze udělat cokoliv. Je ochoten obětovat skoro všechno a ztráta pokladnice je pro něj více než samotná smrt. Lakota patří mezi nejhorší vlastnosti člověka. Lakomství zaměřené na peníze, na city, na pomoc druhým, na činy, kdy lakota dát je větší než touha dostávat.
Sexualita ruku v ruce s erotikou
„Těla se v lidech milují častěji než duše. Kdo ve svém životě poznal třeba sto žen, možná, že vůbec nepoznal lásku.“ (J. Čapek)
Sexuální život provází člověka od šerého dávnověku samotné lidské existence. Na rozdíl od všech ostatních živočišných druhů dokázal člověk do svého sexuálního života začlenit také psychické předpoklady vzájemné náklonnosti, lásky. Tělesné pochody tvoří jenom základní podstatu pohlavního spojení. Jeho nedílnou součástí se stávají i duševní pochody ve sféře citové. Toto spojení zdánlivě protichůdných pojmů „těla“ a „duše“ právě ve sféře lidské sexuality je často zdrojem konfliktů.
Na jedné straně občas vidíme potlačování citové erotiky na úkor tělesné sexuality – pohlavní spojení bez lásky, cool sex. Opačným extrémem je pak označování sexuálního spojení za nutné zlo a propagace „čisté“ lásky – platonická láska, cudné přátelství, sexuální zdrženlivost, kult panenství.
Othellova nemoc – ŽÁRLIVOST
Žárlivost je nemoc jako každá jiná. Má své příznaky, inkubační dobu a zůstávají po ní následky. Již náš sexuolog MUDr. Miroslav Plzák často opakoval, že absolutně pro vztah ani manželství se nehodí žárlivci, alkoholici a muži štítící se práce. Měl pravdu. Pacient stižený žárlivostí je většinou nevyléčitelný. Nemoc lze léčit, ale kardinálním problémem však bývá neochota „nemocného“ léčbu podstoupit.
Žárlivost může být sourozenecká, profesní, partnerská nebo manželská. Ta poslední je snad nejhorší varianta, která v malé dávce vztah podpoří, ale ve velkém množství jej zabije a v nejhorším zabije jeden partner druhého. Velkým štěstím je, když se partneři rozžárlí až v manželství. Vstupovat do vztahu s podobnou zátěží je ale projevem vítězství naivní víry nad rozumem a tisíckrát potvrzenou zkušeností.
Smilstvo je třetí neřest
Smilstvo je zvláštní slovo. Smilnit s milou nebo nemilou, s milým nebo nemilým, milovat se, sexovat, zahýbat… Je smilstva málo nebo hodně? Smilní stejný počet žen jako mužů? Smilníme s láskou nebo bez lásky? Smilníme rádi nebo s nechutí? Je to základní instinkt člověka, tak proč se o ní říká, že je to nectnost? Bez tohoto pudu bychom na téhle planetě nebyli.
Pod pojmem smilstvo (řecky „πορνεία [por·nei′a], latinsky luxuria) se rozumí mimomanželský pohlavní styk a další prohřešky proti sexuální morálce příslušného náboženství. Křesťanství, islám a judaismus je považují za hřích a neřest a jeho zákaz uvádí desatero Božích přikázání.
Myslím, že je smilstva bez lásky dost. S láskou se však při milování šetří.
Často se opakuje jedno lidové moudro:
Žena ke štěstí potřebuje pouze bezednou kreditní kartu a zapamatovat si PIN. Ostatní si sežene sama. Chlap potřebuje ke štěstí pouze plný žaludek a prázdný pytlík. K tomu nepotřebují žádného psychologa ani hluboké city.
Dvakrát vítězí ten, kdo vyhraje sám nad sebou.
Motto: „Vincit, qui se vincit.“
Musím si vypracovat plán. Převzít kontrolu nad svým životem. A důsledně se jí držet. Jen tak se dá uspět, přežít a také zvítězit. A k tomu mi dopomáhej Bůh… nebo já.
Nikdo ti nepomůže. Musíš si pomoci sám, sama. Musíš zvítězit nad svou slabou vůlí, pohodlností, prokrastinací, nechutí něco měnit, hledat nové cestičky, zkoušet nemožné, porazit strach, nedůvěru, slabost, neúctu sama k sobě i k druhým. Je to věčný boj s pochybnostmi, nedokonalostmi, zabedněností, trucovitostí, předsudky a hloupostí. Je to boj. A vítěz je jen jeden – ty sám.
Bůh ti pomůže, když si pomůžeš sám.
Staré pořekadlo praví: Když osel spadne do jámy, podruhé se jí vyhne. Dělejte to také tak. Jen ten, kdo se poučí ze svých chyb, může se z nich vymanit.
Pýcha a její součást Narcismus
Pýcha (též povýšenost, namyšlenost, zpupnost, latinsky Superbia) je vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby. Je to neřest první v pořadí. Prakticky všechny etické a náboženské systémy pohlížejí na pýchu negativně. Křesťanství ji jmenuje jako první ze sedmi hlavních hříchů a považuje ji za prapůvod všeho zla. Opakem neřesti pýchy je ctnost pokory.
Narcismus patří mezi poruchy osobnosti. Každý z nás obdobím raného narcismu prošel v dětství, ale někteří si vypracovali tzv. narcistickou strukturu osobnosti, které se drží celý život.
Nejnovější komentáře