Archiv pro měsíc: Listopad 2020
Maltézští rytíři, Maltézský řád, Suverénní řád Maltézských rytířů
Řád maltézských rytířů (neboli běžně Maltézský řád) je jedním z velkých mezinárodních rytířských duchovních řádů, který vznikl v 11. století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi jako Řád rytířů špitálu svatého Jana v Jeruzalémě (latinsky Ordo Fratrum Hospitalis Sancti Ioannis Hierosolymitani) neboli Řád johanitů či hospitalitů (Fraternitas Hospitalaria). Byl jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Politickému a vojenskému vlivu a mezinárodnímu rozšíření Maltézského řádu se mohli srovnávat už jen pouze Řád německých rytířů nebo již ve středověku předčasně zaniklý Řád templářů.
Poklad templářů
Řád templářů, celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (latinsky Pauperes commilitones Christi templique Salomonici), byl jeden z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. S jeho mocí a velikostí se mohl rovnat pouze jen Řád johanitů nebo Řád německých rytířů. Obecně se používají pojmenování Rytíři templu, templářští rytíři (francouzsky Ordre du Temple) či jen templáři (francouzsky Templiers). Celý příspěvek
Nápoj stoletých
Můj přítel si jako mladík přečetl v Mladém světě o „nápoji stoletých“. Kavkazské národy, které se dožívaly vysokého věku, jej pily aspoň jednou týdně. I zachtělo se příteli být také dlouho mlád a žít nejméně do sta let. Recept dlouhověkosti sestával z litru kyselého mléka (nejlépe kumysu – kobylího mléka), jedné najemno nasekané cibule, tří stroužků česneku, soli a pepře. Nápoj se pil ráno a večer a notně vychlazený. Připravil si ho a nešetřil. Udělal si jej hned do zásoby na celý týden a všechny ingredience zdvojnásobil, aby byl nápoj účinnější.
Co mi vyprávěla prababička
Na zlaté svatbě prarodičů z Moravy, k večeru, v dobré náladě, v mírně podroušeném stavu začala prababička vyprávět: „Jsme spolu s dědou Jožkou 50 let a to je věk, kdy už si nemusím brát servítky a říci to, jak vše ve skutečnosti bylo. Dnes je jiná doba, ženy si už nenechají líbit, co jsem musela já celý život snášet. Děda byl vždy donchuán, uměl mluvit, rád si tropil z lidí legraci. A nejvíce ze mne. Jeho libůstkou bylo někoho nachytat na švestkách, zesměšnit tak, aby se mu všichni smáli. Pravidelně na veřejnosti vypouštěl plyny s pořádnou hlasitou kulisou a říkal: „No, Bětuš, tys to zase udělala, že se nestydíš!“ Celý příspěvek
Osudová žena
Motto: „Víš, jak poznáš, že máš ženu svého života?“
„Ne.“
„No, jednoduše. Když zjistí, jaký jsi debil, a přesto zůstane s tebou!“ Celý příspěvek
Neviditelná
Vracel jsem se z odpolední. Vystoupím na zastávce. Najednou blik…a tma, že nebylo na krok vidět. Baterku ani zapalovač jsem neměl, mobil byl vybitý. Domů jsem to měl ještě asi tři kilometry.
Najednou slyším za sebou rychlý klapot střevíčků.
„Prosím vás, mohu jít s vámi, já se sama v noci bojím.“
„To víte, že jo. A kam vlastně jdete, slečno nebo paní?“
„Za tetou, bydlí tady kousek.“ Celý příspěvek