Souznění
Včera deštivo, dnes slunce, zítra mráz a po něm zase slunce. Život už je takový, počasí obzvlášť. Jen ty potraviny se změnily, hlavně náhražky, přívažky, barvičky a chemické přetvářky. Lidé jsou nevšímaví, stále nespokojení, naštvaní, honí čas i peníze… Najednou přijde věk, nemoc, krize… a nemožnost pokračovat ve vyjetých kolejích a nastaveném směru někam výš. Po prodělané nemoci, která nám jasně říká „takhle už ne“ nebo „ani krok tím směrem“ pochopíme, že jsou úplně jiné životní hodnoty, ty pravé, nefalšované, neředěné, původní. Ty úplně pravěké, jednoduché a neměnné: cit, vztah, souznění podobných duší. Je to ta stále opěvovaná, vzývaná, ale i nepochopená a nezažitá či zatracovaná láska…
Souznění
Moje zdravé semeno
a tvoje vstřícné lůno,
jedli jsme pravé máslo
a ne umělé Juno!
Seš moje těsto na štrúdl,
krájím jablka na plech
a jako tvůj pudl
se nechám drbat na zádech.
Dlouhé vlasy
a žádné šedé skráně.
Jedli jsme jahody poznání
a těšili se na ně.
Skládali jsme uhlí a někdy básně,
přesto nám bylo krásně.
Měli jsme bílé zuby
a teď prázdné dásně.
Seš můj šampón Wella,
nepálí do očí.
Seš pro mě krásná celá,
hlava se mi zatočí.
Zdravé a červené tváře,
máma měla Danu.
Čteme ze starého slabikáře,
když napouštím ti vanu…
V parku žádní uprchlíci,
mohli jsme se objímat ve tmě,
sedět spolu na lavici,
jít k tobě nebo ke mně…
Dnes jsou samé náhražky,
umělé jíšky a zavářky,
v pohledech přetvářky,
zákazy a politické narážky.
Seš Gothaj, který voněl,
chutnal báječně jako ty.
Po milování
jsi nenatáh´ hned kalhoty.
Horký kabanos za pět korun
a k tomu hodně hořčice,
kus chleba, piva půl sklenice.
Málo nám stačilo v životě…
Snili jsme velmi opatrně,
štěstí u nás nespalo,
starostí jak smetí
a všechno se nám splnilo:
Dům, psa a kočku,
dvě děti,
v práci „čočku“…
Bylo milo i nemilo.
Ale nám se na světě líbilo.
A líbí ještě dnes…
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.