Čekám tu frontu na tebe…
Kde jsi, ty, muži, o kterém sním?
Každá žena sní o svém muži – bohu, o svém ideálu. Je to taková touha po dokonalosti, po celém a dokonalém JÁ. Hledáme v podstatě svou polaritu, mužský princip ženského Já. Jako se krásné duše shledávají (Voltaire), stejně tak každá žena hledá mužské zrcadlo své duše, aby duše byla celá, aby byla zajedno.
Láska je jediný způsob poznání, v němž akt spojení je odpovědí na mé hledání. Jen v aktu lásky, sebedávání, v aktu pronikání jiného člověka nacházím sama sebe, objevuji nás oba, objevuji celého člověka.
A jakého muže hledám já? Hledám mužského, který umí obejmout, na kterého je spolehnutí, když dá slovo, tak to platí! Umí se smát, umí také milovat, nejen fyzicky! Nemusí mi nosit kytky, nemusí nic říkat, ale musí umět pohladit a pofoukat bolístka. Měl by umět poděkovat i poprosit. Chtěla bych se pro něj oblékat, líčit. Chtěla bych ho třeba hladit po pleši, protože vlasy nedělají chlapa. Může mít i břicho a nemusí mluvit spisovnou češtinou. Ale když něco dělá, tak pořádně! A když jdu k němu, tak mi musí trnout v břiše, musím cítit motýlí křídla v žaludku, nebo i níž! Musím se v něm vidět jako v zrcadle, musím být s ním sama sebou.
Je mi úplně jedno, jak vypadáš. Chci se s tebou držet za ruku, chci s tebou spát a taky se vedle tebe probouzet. Kde jsi…? Kde jsi…? Čekám tu frontu na tebe…
Annie Lennox – No more I love you´s
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
9 komentářů u Čekám tu frontu na tebe…