Agresivita nejen u řidičů

Různí lidé reagují různě na nepříjemné události. Někteří jsou vlastně neustále rozčilení kvůli skutečným nebo domnělým ústrkům a křivdám. Jiní jsou hádaví, vyhledávají rozepře a kontroverze a tato vlastnost je součástí jejich osobnosti. Někteří nemají daleko k agresivnímu jednání, pro ránu nejdou daleko. Podrážděnost a agrese může být projevem onemocnění (např. úporných neustálých bolestí).

V záchvatech vzteku, agresivity a projevech špatné nálady se často ventilují starosti a obavy. Agresivita je způsob reakce na podkladě strachu, přání (frustrace, žádosti), heredity (dědičnosti), opuštění nebo tyranie.

Ať je již příčina jakákoli, uvědomění si podrážděnosti a agresivity, pomůže stav pochopit a posléze zlepšit život sobě i ostatním.

Setkání s čertem…

Vracím se ze zaměstnání autem v odpolední dopravní špičce. Přejíždím zúžený most přes řeku, přednost má protijedoucí auto. Když skoro vyjíždím z mostu, zatarasí mi cestu obrovský náklaďák. Oba dva jsme zastavili a stáli čumáky k sobě. Podívali jsme se jeden druhému do očí. Byl rozzuřený jako býk. Brunátný v obličeji, obrovské opálené svaly se vlnily v tílku, tyčil se jak Zeus na hoře Olympu  tři metry nad zemí. Dým stoupal z okénka z jeho zapálené cigarety. Když uviděl, že proti němu za volantem sedí žena, rozjel své divadlo jak herec v jednoaktovce. Začal mávat rukama, snad i nohama, klepal si rukou na čelo. Ukazoval na značku, že má přednost. Zrudnul ještě o stupeň více, z očí mu sršely blesky, hlasitě nadával a prskal na přední sklo. Usmála jsem se na něj, pokrčila rozpačitě rameny a bláhově předpokládala, že jako „ochranitelský macho“ dva metry couvne a s úsměvem „hloupou blondýnu“ pustí z mostu.

To jsem se ale spletla. Ukázal mi „fakáče“, vzal do ruky telefon, že volá na Policii ČR.  Když otevřel dveře kabiny, že mi to asi vysvětlí ručně, řekla jsem si: „Moudřejší ustoupí.“ Zařadila jsem zpátečku a vrátila se přes celý most na jeho začátek a pustila pana exhibicionistu na most. Měla jsem chuť jeho výkonu zatleskat. Vítězoslavně vystrčil bradu vpřed a s nasupenou tváří a výrazem: „To jsem to té náně předvedl, jaký jsem chlap“, roztůroval auto a s vychutnávající si pomalostí opustil scénu. Ještě jsem mu s pokynutím hlavy zamávala a pomyslela si, aby mizera nemohl v noci spát pro výčitky. Ani jsem nevěděla, jak jsem blízko pravdy.

Říkala jsem si, že slušnost, ohleduplnost, takt, etika a morálka už asi vzaly za své a odešly společně s Michalem Dočolomanským a jeho Nickem Carterem nebo hrabětem Felixem Teleke z Tölökö. Trochu rozrušená jsem dojela domů, vše vyprávěla rodině, ale pak pro jiné starosti na příhodu zapomněla. Z dopravního hlediska měl přednost, ale z lidského, morálního a z pozice gentlemana a muže měl dát přednost mně, ženě.

Agresivita (útočnost) a hostilita (nepřátelství), naopak afiliace (navazování osobního kontaktu) a kooperativnost (spolupráce), dále egocentričnost, negativismus, introverze aj. jsou termíny, kterými se označují jak techniky vyrovnávání se s náročnými životními situacemi, tak rysy osobnosti. Na druhé straně se i takto naučené a upevněné techniky mohou měnit v průběhu života. Mohou se měnit i záměrně – výchovou, poradenstvím, psychoterapií, homeopatií (konstituční léčba), výcvikem v dovednostech zvládání zátěže. Agresivita – útočnost, tendence napadat jiné a dominovat jim. Agrese – napadení, ozbrojený vpád, útok, dobývání, výbojnost.

Velký vliv na agresivitu jedince má rodina, škola a makroprostředí, které vstupuje do rodiny – televize, internet, videohry. Bylo zjištěno, že dítě sleduje dnes televizi a tráví s počítačem nebo na internetu jednu čtvrtinu dne, některé dokonce více. Sdělovací prostředky, zejména televize a internet, silně upoutávají lidi všech věkových kategorií živou názorností a emotivností, množstvím dojmů, událostí, životních příběhů, vzrušením, oslovováním širokého spektra potřeb. V mnoha případech poskytují náhražku za absenci něčeho důležitého v reálném životě.

Sdělovací prostředky prezentují obraz skutečnosti způsobem stylizovaným, bohužel, často přímo deformovaným. Agrese je prezentována jako podstatný moment v životě, prostředek k dosahování cílů a řešení konfliktů. Alespoň v polovině programů se vyskytuje přinejmenším ohrožování, křik, agresivní gesta, údery. Některé televizní stanice prezentují během týdne až 500 vražd.

Agresivita se navíc spojuje se sexem, poskytuje se deformovaný obraz ženy jako objektu vhodného k znásilnění. Podle opakovaných výzkumů agresivní filmy a pořady nevedou k odreagování agrese, ale naopak podněcují úzkost i agresi. Poskytují (a nejen mladistvým) návody, jak páchat trestnou činnost. Sugerují mylný názor, že ve rvačkách a přestřelkách „hrdinové“ běžně vyváznou bez zranění. Propagují konzumní životní styl, orientaci na bezohledné vyniknutí, blahobyt a požitek. Podporují vznik neadekvátního názoru na svět a život a také nežádoucí postoje a hodnotové orientace.

Namítá se, že se agrese v životě vyskytuje (války, teroristické útoky, náboženská nejednotnost názoru, politické rozpory v pohledu na svět) a že se s ní děti, dospívající i dospělí potřebují seznámit. To by však vyžadovalo, aby byla agrese dávkována postupně a s komentářem odborníků, což však lze v široké populaci těžko realizovat.

Každé dítě v rodině může napodobovat jiné z mnoha forem chování, které poskytují jako příklad rodiče a které vede k agresivitě (hrubé chování otce k matce, ponižování otce matkou, alkoholismus, drogová závislost, domácí násilí, sexuální zneužívání, přísné sankce, neadekvátní zákazy při nezvládnutí náročnosti studia, tělesné a duševní tresty). Základní podmínkou příznivého vývoje osobnosti je kladný emoční vztah matky nebo jiné pečující osoby k dítěti.

Rovněž velký vliv na člověka má životní prostředí. Narušené, znečištěné životní prostředí zasahuje nepříznivě do biochemických procesů v organizmu. To působí nepříznivě na zdravotní stav a vývoj (zejména dětí), ale také na jejich psychický stav a rozvoj. Při zvýšené hladině olova v organizmu (tovární komíny, výfukové plyny, smog) se zhoršuje zejména soustředění pozornosti a stoupá pohybový neklid, u dětí zlobení a nekázeň a následně zvýšená míra napomínání a trestání, což zhoršuje emoční klima v rodině, ve škole, ve společnosti.

Dalším nepříznivým momentem je kouření v uzavřeném prostoru, pasivní kuřáctví a hluk. Silný a dlouhodobě působící hluk nejenže poškozuje sluchový aparát, ale také zatěžuje a znemožňuje vnímání a soustředění pozornosti, zvyšuje úzkost a agresivitu a vede k pozvolné neurotizaci člověka. Hluk je příznačný pro velká města s jejich přelidněním, nahromaděním množství lidí na malém prostoru. Takové prostředí opět zvyšuje tenzi, labilitu, úzkost a podporuje agresivitu. Tak je tomu zvláště ve velkých panelových domech, na rušných ulicích, v prostředcích městské hromadné dopravy, na silnicích v dopravní špičce.

Jiný negativní vliv na člověka, který ventiluje agresi, je posměch (pro obezitu, nešikovnost, sexuální orientaci, barvu vlasů, odstávající uši, prostě „jinakost“), rovněž šikana je určitý druh agrese.

A nezapomínejme také na současnou stravu poznamenanou množstvím chemikálií, konzervantů, „éček“, velké množství tuku a složitých cukrů, barviv atd., to vše se v organizmu usazuje a je také jednou z příčin špatného fungování metabolizmu a tím podporuje agresivitu člověka, protože jeho tělo funguje jako přetopený kotel s usazeným vodním kamenem v trubkách – netopí, nehřeje, zato ale často vybouchne.

Člověk je schopen se vyvíjet harmonicky, uceleně, bez potlačování a deformací části osobnosti. Vlivy zvenčí ho však v mnohém vedou k vytěsňování, potlačování: to postihuje nejen agresivitu a sexualitu, ale i kladné emoce, jako je něžnost, laskavost včetně projevů emocí k dětem, ženám, slabším a nemocným spoluobčanům. Pro zdravý vývoj osobnosti je nezbytné si uvědomit všechny své emoce a rozvíjet je do ucelené osobnosti. V teorii osobnosti má podstatné místo pojem self-concept – koncepce já, sebepojetí a sebehodnocení.

Člověk je bytost hledající smysl. Základní v lidské osobnosti je vůle ke smyslu (logoterapie, logos – řecky rozum). Když člověk nemá smysl svého života, dostává se do zátěžové situace (agresivita, hostilita, agrese, negativismus, introverze, egocentrismus…), pociťuje existenciální vakuum, může u něj vzniknout neuróza. Vývojově počáteční reakce na zátěž jsou útok nebo útěk, popřípadě znehybnění („mrtvý brouk“ splývá s prostředím, tím uniká predátorovi, popřípadě ho pohybem nepobízí k útoku).

Smysl člověk nedostává zvenku, ale aktivně jej hledá, nalézá a realizuje. Ke smyslu vedou tři cesty: práce (tvoření, čin, s ohledem na druhé), prožití hodnoty a povznášející zážitek (láska, pečující vztah k druhým lidem, silný prožitek takového vztahu) a v beznadějných situacích člověk nalézá smysl tím, že přemění utrpení ve výkon, práci a čin.

Agrese nemusí mít podobu pouze hrubého fyzického násilí nebo afektivních výbuchů vzteku. Její pozměněnou formou jsou výhrůžky, nadávky, urážky (slovní agrese), jízlivost, ironie, v mírnější podobě škádlení.

Agrese se může obrátit i proti vlastní osobě – člověk obviňuje sám sebe, nadává si, tluče se do hlavy. Přísně vychovaní lidé trestají sami sebe nebo se vykupují. Svůj nezdar chápou jako ukazatele svých špatných vlastností, popřípadě své hříšnosti. Odepřou si něco zvlášť příjemného, budou se chovat vzorně apod. Někdy je agrese přeměněna v upoutání pozornosti a egocentričnost (zlozvyky, křik, nápadné oblékání, excentrický účes a chování, hlasité mluvení, smích, „nepustí druhé ke slovu“, dělá šaška ve společnosti…).

A co čert nechtěl…   

Před týdnem někdo zvoní, pes štěká jako pominutý. Jdu otevřít a na prahu stojí vysoký ramenatý muž a očividně se bojí psa. Okamžitě jsem jej poznala. Exhibicionista z mostu. On mne poznal také a o krok ustoupil. Dělala jsem, že jej neznám a nikdy jsem ho neviděla.

Pozvala jsem ho dále. Vyzvala jsem ho k uvolnění. Tentokrát byl skleslý, stále odvracel zrak. Když si myslel, že se nedívám, sahal si nervózně do rozkroku. Byl silně vzrušen, mnohomluvný s abnormálně extrovertním chováním. Choval se „beze studu“ – nepřítomnost morálních a etických zásad. Hovořil bez zábran, často klel, vyprávěl neslušné vtipy. Bez strachu a otevřeně mluvil o svých symptomech a pocitech. Říkal, že je v depresi, raněný z toho, že jej opustila žena. I s dítětem se odstěhovala k matce.

Ptám se proč? Prý na ni nepřiměřeně žárlil, stále ji podezíral, měl strach, že mu zahne. Chtěl po ní neustále sex, protože je náruživý a žena je od toho, aby mu vyhověla, starala se o něj, dělala mu dokonalý servis. Nechápe, proč utekla, vždyť jí chtěl koupit nové auto. Hodně pracuje, jezdí na stavbě silnic, bere všechny zakázky, aby žena žila v přepychu. I auto jí chtěl koupit, aby mohla na nákupy a s klukem k lékařce. Po jejím odchodu je neklidný, vzteklý, nemůže spát, má noční můry, stále myslí na sex, onanuje. Má strach, aby z toho nezblbnul, mánie. Nadává na ženu, co mu to způsobila, že je z toho nemocný.

Hodně gestikuluje. Pacient hovoří rychle, mění předmět hovoru, nepřiměřeně se směje, předvádí se, vychloubá se, naznačuje, kolik vydělá, a jak je schopný. Podezřívá ženu, že si někoho našla. Je nemocný ze zklamané lásky. Výbuchy zlosti, kleje, hovoří oplzle. Osahává si genitálie. S chutí by ji zabil i s tchýní. Nejraději měl situaci doma, když chodil před ženou nahý a těšil se na sex. Při sexu mluví oplzle. Pak zas šprýmuje, vypráví vtipy ze stavby a o řidičích. Dělá šaška, mění hlasy. Bojí se psů, krys, vody, samoty. Má strach, aby jej žena neotrávila, aby dítě zůstalo jen jí. Večer hodně pije, aby zahnal smutek, nenávist a zlost. Dusil se, když polykal rychle tekutiny. Měl strach, že se udusí. Přestal pít, ale hodně z nervozity kouří. Skřípá zuby, záškuby očních víček. Má často průjem z rozčilení. Štvou ho řidiči, kteří ho předjedou. Ukazuje jim obsesní gesta. Škubá končetinami, stále ukazuje gesta – rytmická a bizarní. Píchá prsty do stolu, do ubrusu, do šálku s kávou.

Řekla jsem mu, že pokud neudělá něco se svou prudkou povahou a svým sobeckým pohledem na svět, tak se nic nezmění a zůstane sám. Chtěl vědět, kde dělá chyby a tak jsem mu připomněla naše setkání na mostě. Sklopil zrak, poprvé se zastyděl. Omlouval se, nevěděl, že to jsem zrovna já. Kdyby to věděl, určitě by mi dal přednost. Byl rozrušený, protože den před tím žena odešla a on začal nenávidět všechny ženské. Odpověděla jsem mu, že jsem mu už dávno odpustila a že byl v právu. Jen měl ukázat trochu slušnosti a mužského taktu.

Dušoval se, že se změní, pojede za ženou, odprosí ji a odveze si ji i s klukem domů. Hned půjdou koupit nové auto, oblečení a hračky pro syna. Dal mu jméno Kryštof – patron všech řidičů. A bude taky řidič jako táta. Už s ním jel v náklaďáku, jsou mu sice tři roky, ale už udrží volant. Doporučeno:  HYOSCYAMUS  15CH 5 granulí 1x denně večer po dobu jednoho týdne. Kontrola za 14 dní. Přijde i s manželkou a pokusíme se situaci společně vyřešit.

Jsem zvědavá, až ho potkám zase na mostě, zda mi dá přednost.

Vánoční povídka z roku 1960 – vypráví František Filipovský