Ale Martínek…

…aneb latinsky snadno a rychle.

Léto trávíme na chalupě. Pozemkem protéká potok a ubíhá směrem k lesu. Vedle nás je ještě jedna chalupa. Tam bydlí známý z Prahy. Na chalupu se dostane na Velikonoce, Vánoce a tak týden o prázdninách. Jinak rajzuje po světě, je totiž novinář. Našim sousedům hlídá chalupu jejich vzdálený příbuzný. Jmenuje se Josef Martínek, byl právníkem, ale po havárii s autem, kdy přišel o celou rodinu, všechno prodal a stal se bezdomovcem. Po určité době se nastěhoval do vedlejší chalupy k příbuzným jako hlídač.

 

Pravidelně si bereme na prázdniny vnuka Honzíka. Je mu osm let a je to typické městské dítě: počítač, note book, telefon a televize. A tomu Martínek učaroval. Veškerý volný čas tráví Honza s Martínkem, přestal ho zajímat telefon, note book i tablet.

Šla jsem se podívat po Martínkovi, protože vnuk o nikom jiném nemluví, každého srovnává s ním a bezmezně ho obdivuje. Je to obyčejný chlap s neobyčejným pohledem na svět a dění kolem nás.

Manžel přišel z lesa v holínkách, zul se a já povídám: „Teda Franto, tobě ale smrděj nohy!“

A Honzík na to: „Ale Martínkovi, tomu smrděj nohy! Dědo, to jsi úplný diletant.“

Děda na to: „ Kde jsi vzal to slovo?“

„To Martínek, ten mě ho naučil. A Martínek, ten umí cizích slov! Jóóó, Martínek…

Když jsem připravovala k obědu rybu a bramborovou kaši, tak Honzík spustil: „Ale Martínek, ten umí upéct rybu na grilu. A chytáme je v potoce rukama. A bramborovou kaši děláme v plechovce od pečenáčů a na ohni. Jóóó, Martínek, ten mě všechno naučí!“

Když jsem si zapálila večer na zápraží cigáro a pila kávu z kytičkovaného hrnku po babičce, tak mi Honzík povídá: „ Babi, nekuř. Martínek říkal, že ten, kdo kouří, je lump! Ty přece nejsi lump, ale babička.“ Típla jsem cigaretu a v duchu si řekla: Ten Martínek je snad Pán Bůh.

Ve vedlejší vesnici se každým rokem pořádá Prázdninová šou. Chataři a chalupáři z okolí připravují sešlost, kde se zpívá, tancuje, vystupují děti a vnoučata, opékají se buřty nebo prasátko, pije se a vypráví. Venkovské trhy s vystavenými králíky, slepicemi a husami. Prodej zpěvného ptactva, štěňátka a koťátka a další podobná havěť. Je to takové setkání místních a chalupářské náplavy. Pastva pro oko a další smysly.

Pochopitelně jsme tam šli také. Honzík se těšil, jak řekne do mikrofonu básničku, kterou ho naučil Martínek.

„Je to něco sprostýho, Honzo?“

„No, babi, co si myslíš, Martínek sprostě nemluví. Ten občas řekne ‚vole‘, ale jenom někdy.

Došli jsme na šou. Prodávali se tam koláče a buchty, domácí tlačenka a párky ve střívku, zmrzlina, káva, pečené čaje a limonády. Pro děti byla připravená střelnice, kolotoč, běhání v pytli jako vždy, vytahování jablíček pusou z kýble vody bez rukou a další vylomeniny. Vůkol voněla cukrová vata, langoše a třešňová bublanina. Po hodině, když už jsme byli přepití a přejedení, začal hlavní program. Na podiu vystupovaly děti s básničkami, písničkami a scénkami. Honzík se připravil jako poslední. Uklonil se a spustil:

„Já jsem Honzík a řeknu vám citáty v latině. Všechno mě naučil Martínek, protože všechno ví a zná, všude byl a hodně toho dokázal. Jestli je někdo opravdu chytrý, tak je to on. A teď i trochu já.“

A spustil:

„Latinské citáty o životě –

Veni, vidi, vici.  Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. (Gaius Iulius Caesar)

Si vis amari, ama.  Chceš-li být milován, miluj. (Seneca)

Homo homini lupus.  Člověk člověku vlkem. (Plautus)

Cogito ergo sum.  Myslím, tedy jsem. (René Descartes)

Omnis habet sua dona dies.  Každý den má své dary. (Martialis)

Odi et amo. Nenávidím a miluji. (Catullus)

Scio me nihil scire.  Vím, že nic nevím. (Sókratés)

Amicus certus in re incerta cernitur.  Jistého přítele poznáme v nejisté době. (Cicero)

Memento mori.  Pamatuj na smrt.

Carpe diem. Užívej dne. (Horatius)

Dum spiro spero.   Dokud dýchám, doufám. (Cicero)

Labor omnia vincit improbus.  Urputná práce vše zmůže. (Vegilius)

Inter vepres rosae nascuntur.  Mezi trním se rodí růže. (Ammianus Marcellinus)

Audacem fortuna iuvat.  Odvážnému štěstí přeje. (Vergilius)

Dimidium facti, qui coepit, habet.  Kdo začal, půl díla vykonal. (Horatius)

Gaudeamus igitur.   Radujme se tedy.

In vino veritas, in aqua sanitas.  Ve víně (je) pravda, ve vodě (je) zdraví.

Inter arma silent Musae.  Ve válce mlčí múzy.

Littera scripta manet.  Co je psáno, to je dáno.

Memento, homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris.  Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.

Scientia est potentia.  Vědění je moc. (Francis Bacon)

Stultorum mater sempiter gravida.  Matka hlupáků je stále těhotná.

Mea culpa, mea maxima culpa.  Moje vina, moje veliká vina.

Temporis ars medicina fere est. Čas všechno hojí. (Publius Ovidius Naso)

Qui bono? V čí prospěch?

Vivere militare est. Žít znamená bojovat. (Seneca ml.)

Vulpes pilum mutat, non mores. Liška mění kožich, ne zvyky. (Suetonius)

Non scholae, sed vitae discimus.  Neučíme se pro školu, ale pro život.

Tak jako Martínek, ten mě učí pro život. A tímto mu tady před všemi děkuji. Ještě všechno neumím, to bude trvat déle. Ale Martínek, ten mě to naučí.“

Všichni seděli nebo postávali ‚s hubou dokořán‘. I já s manželem jsme nebyli schopni slova. Najednou se někdo rozkřičel: „Brááávo, kluku, seš dobrej! Malej, ale šikovnej!“

Přidali se další a postupně se všichni roztleskali a rozpovídali. Hostinský mu dokonce donesl limonádu a kus dortu. Všichni známí nám blahopřáli k takovému chytrému vnoučkovi.

Večer jsme se vraceli domů a já říkám Honzíkovi:

„Tos nás ale překvapil, kluku.“

„Copak já, ale Martínek, ten překvapil! Babičko a dědo, umím házet nožem, střílet z luku i praku, rozdělat oheň a najít vodu. Umím uvařit polívku, postavit stan a taky vykopat latrínu. Všechno, co on umí, budu umět i já. Naučí mě právnické kličky a všechny důležité paragrafy. Příští rok mě bude Martínek učit francouzsky a pak anglicky. Říkal, že čím více jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Já jsem sice dítě, ale chci být velkým člověkem! Jako Martínek!“

Tak to šlo léto co léto. Deset, patnáct, sedmnáct let. Z vnuka je právník, pracuje v Bruselu pro Evropský parlament. Martínek už není pěknou řádku let mezi námi. Byl by na Honzíka pyšný. Často sedíme na zahradě a vzpomínáme na něj. Pečeme buřty nebo kuřátko na grilu, pijeme vínko a pivo, restujeme zeleninu, vzpomínáme. Cokoliv děláme, myslíme na Martínka. Ale Martínek, ten by to udělal určitě lépe!

Omnium enim rerum principia parva sunt.  Počátky všech věcí jsou maličké.

Per aspera ad astra.  Přes překážky k cíli (doslova: ke hvězdám).

Perfectus Deus, perfectus homo.  Dokonalý Bůh, dokonalý člověk.

A já dodávám:

Perfectus Martinek, perfectus Honzik. – Dokonalý Martínek, dokonalý Honzík.

Daniel Landa – Šance