BettyVonPffau
Esence života
Všechno vážíme, měříme, přepočítáváme. Jen život se spočítat nedá. Každá část má jinou esenci, barvu, chuť i skladbu. Ochutnáváme, voníme, krášlíme, ale výsledek nezměříme. Neodhadneme, nedovaříme, neupečeme, nedosolíme, neokořeníme. Prostě esence je život. Někdy chutná, jindy nevoní, občas se blaženě válí po jazyku. Někdy zapáchá a letí přímo do koše zapomnění. Esence života počítá se vším a s každým. Seznamte se: ESENCE ŽIVOTA.
Optimismus jako lék
Optimista je člověk, který má sklon vidět a posuzovat věci z té lepší stránky. Tato vlastnost se označuje jako optimismus. Podle Eysenckovy teorie jsou optimističtí především lidé, které označil jako sangviniky. Optimisté jsou většinou vyrovnaní a veselí. Hledají lepší stránky života a výhody v něm. V nepříjemných situacích a obecně v životě může jejich jednání připomínat ironii nebo černý humor. Svými poznámkami dokážou okolí zvednout náladu, způsobit nadšení pro věc nebo se aspoň smířit se skutečností. Pesimisty – svůj psychologický opak přivádějí k šílenství. Muži jsou více optimističtější než ženy, protože ony méně riskují ztrátu.
Quo vadis, demokracie?
Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim ho dá. Mladí budou chtít práva starých a demokracie jim je dá. Ženy budou chtít práva mužů a demokracie jim je dá. Cizinci budou chtít práva místních občanů a demokracie jim je dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní.
A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody touží po moci, vznikne tyranie horší, než dovede být nejhorší monarchie nebo oligarchie. (Sókratés)
Staří dopředu, zpátky ni krok!
Boj starého s novým, stařešinů s mladými a šedivosti s barvami. Myslím, že přesně o tomhle může ten boj starých s mladými být. Bojujme barvami, pohodou, úsměvem a uměním žít. Jeďme klidně v protisměru. Když nejedeme v autě, nejde o život, ale víte o co. Naše barevná přitažlivost života záleží jen na nás. Když přidáme sebejistotu spolu s originalitou, úsměvy a veselé barvy, máme ji zpět. Užijme si ji a zbytek života s ní.
Život v mé hlavě
Většina zásadních životních bitev i proher se odehrává jen uvnitř naší hlavy. Okolnímu světu je úplně fuk, kdo nakonec vyhraje. Hlavní je, že mě z toho hlava nebolí. Že se každé ráno vzbudím a mám před sebou další den. A i když je to občas pěkně na hovno, pořád to můžu uvnitř hlavy přenastavit. Světu je to úplně jedno, ale já vím, že jsem to pořád JÁ se vší tou ironií, nadsázkou a láskou, která se do mě vejde. Na účesu, věku, vzhledu ani jméně nezáleží. Být úžasná totiž znamená být sama sebou navzdory tomu, co od vás čekají ostatní. Proto žiju v hlavě a jsem za to ráda.
Pravá láska si najde vždy spřízněné duše
„Najít v životě spřízněnou duši, se kterou můžete tvořit pár a vytvořit rodinu, je dar. A já si ho vážím. Nikdo mi to nemůže zkazit. Tento dar přeji všem. Samozřejmě, že to chce trpělivost a oboustranné kompromisy, dohody, někdy i prohry. Jen pevná víra, že vaše společná cesta má smysl, vás vždy podrží. Kdo vám v tomto směru může radit? Nikdo! Žijte to, co cítíte. To, co je mezi vámi, víte jen vy dva!“
Závidím… a fest!
„Než začneš někomu závidět nebo ho kritizovat, pokus se ujít kilometr dva v jeho botách.“
Závist nebo zlá kritika, která ubližuje, je velmi negativní emoce. Určitě ublíží, ale nejvíce tomu, kdo ji z úst vypouští. Vlastně z huby, protože se pusa zkroutí závistí, křivdou a nepřejícností. Oko zezelená snahou pokořit, nahlodá již tak křehké sebevědomí. Chce vás zlomit a ubít. Je to cit, který dokáže i zabít.
