BettyVonPffau
Ohrožený druh: MUŽ
Je to přesně jako kdysi podle polského filmu o vyhynutí mužů: „Sexmise“. Zatím nejslavnější polská komedie či sci-fi budoucnosti. V 21. století žijí v novém společenství pouze ženy. Muži na Zemi vyhynuli, ženy se staly zcela soběstačnými a „silnější pohlaví“ je pro ně nepřítelem číslo 1. Muži jsou považováni za jakési nepohodlné „vykopávky“ a hrozí jim to nejhorší: smrt, anebo násilná přeměna v ženy…Docela blízká a reálná vize dnešní přefeminizované, náročné a spotřební společnosti.
Nároky na muže
Dnešní spotřební společnost klade vysoké nároky na muže i ženy. Muži chodí do práce a snaží se zabezpečit sami sebe, aby měli větší šanci užít si život. Bez finanční podpory to však nejde. Sport, zábava, dovolená, ženy i oslava v baru s kamarády něco stojí. A je potřeba mít i finanční rezervu a zabezpečení do budoucna. Peníze, peníze, peníze! Proto se pracovní doba muže prodlužuje. Musí totiž vytvořit zásobárnu barevných papírků nastálo.
Pak přichází rodina a s ní odpovědnost zabezpečit ji. Muži tedy zůstávají v práci i přes čas a věnují se jí podstatně intenzívněji. Nebo dělají více zaměstnání najednou. S tím ruku v ruce přichází stres. Vyvolávají ho požadavky na výkon v práci, ale také nedostatek volného času a nedostatek odpočinku na regeneraci. Muž začíná pociťovat stres, únavu a vyčerpání, nikdy nekončící práci, aby zabezpečil své blízké. Celý příspěvek
Krásné a chytré ženy to mají těžké
Jsou krásné a úspěšné, přesto s nimi jejich muži nespějí. Krásná, chytrá a samostatná – to je vražedná kombinace, která zabíjí mužskou touhu.
Neustále přibývá mužů, kteří se nechtějí milovat se svými ženami či partnerkami. Říkají: „Já nemůžu, protože nemám chuť, ale opravdu bych chtěl.“ Jejich ženy čekají, zlobí se a vyčítají. Otázka chuti na sex však není u mužů jen otázkou výše testosteronu. Bývá to komplexní problém, stejně jako u žen. Celý příspěvek
Problémy v posteli
Sex je starý jako lidstvo samo. Všude se o něm mluví a píše, všude čteme spoustu rad, jak na to, o vizuální podobě ani nemluvě. Přesto se řada lidí trápí nejasnostmi týkajícími se jejich milostného života.
Otázky, kterými lidé odborníky na sex zahlcují, se samozřejmě liší podle toho, zda se ptá žena či muž. Ženy se nejčastěji ptají: „Proč se mi nedaří dosahovat orgasmu?“ Řadu žen trápí, že orgasmu nedosahují vůbec nebo jen velmi výjimečně.
Mužské otázky jsou: „Jsem dostatečně vyvinutý? Dokážu s tím, co mi příroda nadělila uspokojit partnerku?“ Ani tohle asi není překvapivá otázka, pánové prostě mají obavy o dostatečné rozměry svého mužství.
Obě pohlaví často pochybují: „Jsem v sexu normální? Není tohle už za hranicí morálky?“
V sexu totiž žádné pevné hranice normálna či nenormálna neexistují. Navíc pro zdravý a spokojený sexuální život je nejdůležitější to, abyste se právě touto otázkou přestali zabývat. Pravda je i taková, že spousta lidí si svůj milostný život ničí samo. Zbytečně si ho komplikují a znepříjemňují, místo aby si užívali vášně a erotiky. Celý příspěvek
Svatomartinská husa
Čekala jsem frontu ve venkovském obchůdku na vesnici, kde mám chalupu. Přede mnou stála paní asi mého věku a diktovala z lístku nákup na sobotu a neděli. Už chtěla platit, ale manžel dodal: „Eště litrovku rumu a půllitrovku ferneta!“
Paní protočila panenky, ale nic neřekla. Manžel začal odnášet nákup do auta a ona si povzdechla: „To zas bude víkend! Jako každej tejden. A to má doma eště celou basu píva! Co bych za to dala, kdyby přestal pít. Takovej fantastickej chlap a takhle se uchlastá za pár let k smrti!“
Naklonila jsem se k ní a řekla: „Chcete pomoct? Mám úžasnou medicínu, která stoprocentně zabere.“
„Co za to chcete? Kolikpak by to stálo?“, zeptala se paní.
„Nic. Aspoň si ověřím, jak to v praxi účinkuje“, odpověděla jsem jí.
„Přijďte k večeru ke mně, víte, kde mám chalupu, ne?“, znaly jsme se od vidění, většinou z místního konzumu.
„Tak jo, za pokus to stojí!“, odpověděla a odkráčela za manželem. Celý příspěvek
Černé myšlenky
Člověk má neuvěřitelnou vlastnost pořád sklouzávat do černých myšlenek, znovu se trápit a přemýšlet, jak co kdy kde bude, ale vlastně je to úplně jedno. Stejně vše proběhne jinak, než si ve svých nejčernějších myšlenkách představoval.
Jak proti „černu“ bojovat? V literatuře najdete určité návody. Já si například domlouvám sama sobě: „Proč se zabýváš něčím, co bude za půl roku? Pravděpodobnost, že se stane nějaký malér, je podle statistik jedna ku stu tisícům. Užívej dne! Carpe diem!“
Carpe diem je latinské rčení, které poprvé použil římský básník Horatius v první knize sbírky Ódy (Carmina), část XI. Do češtiny jej lze přeložit jako „Užívej dne“ a pamatuj na smrt!
Lidé jsou z úzkosti nemocní, mají rakovinu. Jako moje kamarádka, která pořád něco řešila. Neuměla odpočívat, ležela třeba v posteli a nemohla spát, přemýšlela, co a jak udělat, až ji dostihla nemoc. Celý příspěvek
Třináctero pokušení
„Ctnosti a nectnosti.“ Jsou učebnicí našich světlých a stinných stránek. Každá duše se učí být celistvá, sjednotit v sobě klady a zápory.
Člověk v sobě má obojí – je ctný i nectný. Jen záleží, čeho je v jeho osobnosti více. Čím více kladů, tím méně učení. Čím více záporů, tím více učení, aby se člověk mohl dostat do rovnováhy a napravil v sobě svého ducha – myšlenku čestnosti. A tak se stále prostřednictvím druhých poznáváme a nacházíme si své stíny, které v nich vidíme. Je zajímavé, že nectnosti většinou vidíme u druhých. Ctnosti jenom u sebe!
Neřesti (nectnosti): Pýcha, Lakomství, Smilstvo, Závist, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva, Lstivost, Podvod a Zrada.
Řesti (ctnosti): Víra, Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost, Spravedlnost, Pohostinství a Soucit.
Ctnosti a nectnosti, řesti a neřesti, kdopak je rozezná? Dělají nám dobře, tak proč nectnosti? Proč je odsuzujeme, když je máme? Nikdo není dokonalý. Nikdo není dokonalá Ctnost ani Nectnost. Nikdo není bílý ani černý. Ať žije šedivost!
Bez Obžerství bychom nepoznali Střídmost, bez Lakoty nepopíšeme Štědrost, bez Smilstva nerozeznáme Cudnost…Musíme poznat obojí, abychom se mohli rozhodnout, kterou cestou se dáme. Volba je na každém z nás… Celý příspěvek
Ještě se dovedem´smát…
Smějte se hned. Nečekejte až budete šťastni, jinak byste se nemuseli dočkat…
Smích je většinou to poslední, co nám zbývá před pláčem. Smích nad sebou samým. Smích jako hysterické opěvování vlastní nesmyslné ubohosti. Smích jako afrodisiakum života. Zvonivý smích malých spokojených dětí nás naplňuje pocitem štěstí a celkovým bezpečím. Smích jako zbraň…a tuze nebezpečná! Smích – jako element osvobozující od blbosti, závisti a hlouposti. Smích – ochrana před tragédií života. Smíchu se bojí všichni diktátoři, šéfové, agresoři, generálové…, protože se bojí, že se smějeme jim! I církev se bála smíchu – viz román Umberta Eca „Jméno růže“. Smích je reakcí na kumulovaný stres. Uvolňuje jej, někdy i svěrače, takže se dotyčný „připočůrá“. Hlavně ženy, ty se smějí více než muži. Smích navozuje radost, pocit veselí a dobré nálady. Proto měli vždy ve společnosti velký úspěch klauni, herci, šaškové, vypravěči vtipů a průpovídek, rozverní potulní špýmaři, paňácové, veselé kopy, čtveráci, vtipálkové, komici…, aby se lidé uvolnili z šedi dennodenního života, zasmáli se a aby přišli na jiné myšlenky. Smích osvobozuje a povznáší.
Usmívejte se, bude ještě hůř…
Smích je nejlepší lék – je to pomocný element života – v pořadí jedenáctý, písmeno A. Už není tajemstvím, že smích je přínosem a má spoustu příznivých vedlejších efektů. Vědci přesně nevědí, k čemu konkrétně smích je, proč k němu dochází, a jak. Existuje několik teorií vysvětlujících, proč se smějeme. Smích je zdrojem přirozených látek podobných Valiu. Podle sociálních teorií smích poskytuje jakási pojítka. Určitým způsobem udržuje klid ve společnosti. Tím, že se smějeme, vzniká spojení s druhými lidmi, tj. sociální kontakt. Podle některých autorů pomáhá smích lidem vypořádat se s překvapeními, která život přináší. Proto nás rozesmějí situace při příjemných i nepříjemných akcích, ale taky při stavech strachu, únavy nebo úzkosti. Smích nás uvolní, nejsme tak ostražití a není důvod být agresivní. Strach se přemění ve směšnost. Smích je velmi nakažlivý, asi jako rýma…
Však on už vás přejde smích…
Druhy smíchu: úsměv, úšklebek, smíšek, smích, chechtot, chechot, veselí, pousmání, zkřivení huby, výsměch, ironie, nadsázka, smích s pláčem, pláč se smíchem (jako smíchaná zelenina)… Smíchovský ležák opije až do smíchu! Na Smíchově se stále smějí. Nebyl Smil Flaška z Pardubic vlastně Smích Flaška z Pardubic? Když pil, tak se tomu smál, až jej vyhnali z Pardubic? Aby nešel pěšky, dali mu s sebou jen půl koně. Tu zadní. „Dobrý jezdec i s půlkou koně odjede!“ Smích Flaška z Pardubic:
Ha, ha, ha. Hi, hi, ho, ho. Cha, cha, chi, chi, cho, cho. Che, che, he, he, hu, hu! Když jsme pili „Hu-hu koktejl“, taky jsme se smáli. Potom jsme potřebovali mýdlo a ručník!
„Smích je kořením života. Život bez smíchu se nedá žít. Zrovna tak vepřové bez soli se nedá jíst!“ (Já)