Devátý element je NADĚJE

Vždycky ti zbejvá za šesták naděje, tak proč se teda bát? Pro trochu naděje…

 

NADĚJE je většinou to poslední, co člověku zbývá v ČASE. Je to „Ta s holí“, co kulhá a už ji ČASEM nohy bolí. NADĚJI chce každý, i SMRT. I touha, LÁSKA, i OHEŇ, aby mohl plát, i STRACH, aby mohl strašit, aby sladké sny mohl plašit. NADĚJI má  ten, co chce v klidu spát. NADĚJI má i žebrák, že bude jíst, když má hlad.

„Dejte mi kapku, kapičku NADĚJE! Přešla jsem devatero hor a řek, každý si o mně řek´! Prošlapala jsem devatery boty, zrak se mi klopí, ale mám NADĚJI“, řekla si NADĚJE, „že to stihnu VČAS“.

„Každý ji chce, ale málokdo ji umí dát. Každý tulák má NADĚJE, že okřeje a ráno může zase vstát. Ušla jsem tolik mílí. Snad se nemýlím, že stihnu ji každému dát. NADĚJE je devátý element v NADĚJI  i v ČASE…“

„Bude líp…“, říká NADĚJE

(surrealistická báseň o nevěře, zradě a věčné naději)

Války světů,

city na talířích,

pachuť v puse,

úklid po malířích.

Koupil jsem si modré housle (modrá je naděje),

protože byly od štěněte kouslé (nic se neděje).

Chce se mi klít,

věz, bude líp!

Moře skutků (valí se pomalu a líně),

bláto pod rohožkou (bydlelo tam prase i svině),

můj ty smutku,

špína pod pohovkou (a nebo taky mrtvá tchýně).

Špína i v jejím klíně!

Chce se mi blít,

věz, bude líp!

Revoluce ob hranice (za Slovenskem na Ukrajinu),

všichni stáli při ní,

„veselo“ jak na Vánoce,

Romeo ve skříni (a drží v ruce flašku rumu).

Vidím vzteky atomový hřib,

uklidni se a říkej si sladce:

Věz, bude líp!

Ukecané snáře,

závoj ksichtů vůkol (myšleno okolo),

staré kalendáře,

přetěžký domácí úkol (jako olovo):

zdolat vlastní Říp (nejlépe po čtyřech nebo pozadu!).

Zapomeň na zradu

a věz, bude líp!

Výčitky od milenky (nejhorší jsou ty němé),

její zhaslá polární záře,

zima jak u bejvalky,

krutě rozesmáté tváře (mééé, méé, mé).

Fotka v nablejskaný káře,

poslední společný klip,

zatím, co ty „sleep“, (spíš)

věz, opravdu bude líp!

Jako Fénix z popela

vyletím do oblak,

ostříhám se dohola

a kašlu na ten mrak (co stoupá do vědomí).

Sypu si popel na hlavu,

přeskakuji nekonečnou dálavu (její šedé bezvědomí),

končí společný trip, zatáhneme zip.

Tak už konečně věř, že bude líp!

Lépe už bylo! Ale věř, že bude líp…

Sweetbox – Everything’s gonna be alright