Motto:

Manžel se zhrozil: „Týden bez sexu, pokud nebude nová chladnička tady a teď!“

Milé dámy, přiznejme si, jak jsme na tom s jídlem před spaním? Honí nás mlsná i po večeři? Nebo si dáme tu večeři dokonce až těsně před spaním? A jakou večeři? Chleba se sádlem? S cibulí a česnekem? Čokoládu? Ale jen tu 80ti procentní!

Jít spát hladový se rozhodně nedoporučuje, spánek je pak neklidný, protože organismus (nééé orgasmus!!!, i když oboje začíná na „o“) se tomuto stavu brání. Pocit hladu nezaspíte ani nezapijete, protože hlad (i když se to říká) je převlečená žízeň. Jít spát po litru dobře vychlazeného Rulandského šedého také nedoporučuji, protože dostanu „takovou mlsnou“, že mne hanba fackuje! Na druhou stranu jít spát s plným žaludkem nebo s pálící žáhou po pytlíku brambůrek, to taky není to „pravé ořechové“.

Dokonce se ani nedoporučuje jíst na noc některé druhy ovoce nebo zeleniny. Zelenina je do žaludku těžká, nestravitelná. I vařená. Vzpomeňte si na lečo v pozdních hodinách – jen z žaludku „vyhodit“!  A z ovoce konzumovaného na noc se zase pomalu, ale jistě přibírá. (S výjimkou například melounu či ananasu! I tak pochybuji…)

Pak si vyberte. To jsou jen samé zákazy a příkazy – co smíme a co nesmíme – a stejně si to nakonec každá udělá po svém. Když mám večer před spaním na něco chuť, tak si prostě otevřu ledničku a vezmu si to!

Jídlo na noc, před spaním a z ledničky – to je bílý sex!

Celý příspěvek →

…na dovolené nikdo neřeší

Mám nějaké to kilo navíc. Vím to a zbytečně se tím trápím. Říkám si: „Holka, měj se ráda taková, jaká seš! Jiné tělo si stejně už neseženeš, do jiné ulity nezalezeš, tak se s tím smiř a nehudruj. Bude hůř! Je to tvoje tělo, tvoje postava, tvoje představa dokonalé ženské. Jsi to ty, tak se měj ráda i se svými nedostatky!“

Vadou na kráse jsou neustálé reklamy a bodyčky typu: ta má zase o dvě kila více, té přibyly vrásky na kolenou, tahle má celulitidu i na prdelce, tuhleta už nemá ten erotický zadeček, proboha, ona nemá doplněné umělé nehty na nohou, tahle nemává umělými řasami jako netopýr křídly, ta nemá přifouklá prsa a téhle se udělal faldík na zádech, támhleté byly vidět kalhotky, které neladily s celkovým outfitem, ta není vyholená v podpaždí ani na nohou, tahle se nenamalovala a šla do fitcentra a tahle si prodloužila vlasy o metr více, než hlava unese…. Prostě hlouposti, titěrnosti, ubohý bulvár, který ale celkovému sebevědomí dnešní normální ženy nepřidá.

Celý příspěvek →

(sci-fi po česku)

Josef Novák přišel na Rhodosu v hotelu Asterias na recepci. Jeho týdenní dovolená v hotelu se blížila ke konci. Zeptal se recepční: „Zítra odjíždím, potřeboval bych vzbudit v půl šesté ráno. Připravíte mi snídani a pas?“

Recepční odpověděla: „Lieber Herr Nowak, pryčlo od Váš šéfa, že prodlužovat vám dovolenou i s platem a zaplacená pobyt o další strnáct dný. Ich gratuliere.“

  Celý příspěvek →

Motto: „Každý jednou budeme starý a možná i moudrý…“

Ve dvaceti je slovo „stáří“ cizím slovem. Ve třiceti máme pocit, že jsme už dost staří a zkušení životem. Ve čtyřiceti zjistíme, že jak jsme staří, tak jsme hloupí – „sórok ljet rovná se sórok povinností“. V padesáti si uvědomíme, že stáří nám dýchá na krk a sotva dožijeme ještě tolik let, kolik jsme už prožili – půlku života za sebou a sotva polovinu toho před sebou. V pětapadesáti už nemůžeme fyzicky, ale duševně jsme nijak od těch třiceti nepokročili. Šedesátka za humny a nám se chce tolik žít. Děti z domu, vnoučata v nedohlednu, jsme plni zkušeností a zážitků a nikdo nás neposlouchá. Děti říkají, že mentorujeme a nevěří tomu, co jsme za komunismu zažili…

 

 

Proč tolik starých lidí má pocit, že je mladí odepisují, místo aby využívali jejich moudrosti a zkušeností? Myslím si, že bychom se nad tím měli zamyslet. Staří lidé se, bohužel, nepletou, když říkají, že je odepisujeme. Nemůžeme ale dávat všechny „do jednoho pytle“. Opravdu se mladá generace chová vůči starým lidem povrchně? Někdy dokonce hrozně!

Celý příspěvek →

„Kočka není doma, myši mají pré“.

Všichni známe význam „Kočka není doma, myši mají pré“. Znamená to, že když hlava domácnosti není doma, dějí se tam prapodivné věci, které by se tam normálně neděly. Ale proč právě „pré“? Co je to „pré“? Co je to za slovo? Základ je v latině, a tak si pojďme význam objasnit.

 

Kočičí blues

Mám jednu kočku Rozárku,

druhá Kristýnka jménem sluje

a pak ještě kocourka,

který se Mikeš jmenuje.

Rozárku jsem našla v popelnici,

Kristýnku pod krabicí

a Mikeše v příkopu

seděl na studničním poklopu. Celý příspěvek →

Mysterium tremendum je fascinující mystický zážitek, např. hrůzy, děsu, strachu, tajemství, uchvácení majestátem, transcendentní úcty i posvátna.

Jednou jsem navštívila antikvariát a objevila jsem starou rozpadlou knihu, kde chyběla přední i zadní část. Kus za pět korun v krabici před obchodem. Něčím mne zaujala a odnesla jsem si ji domů. Donesla jsem ji příteli, který přednáší na Karlově univerzitě v Praze staré jazyky, mimo jiné i hebrejštinu. Byl tou knihou zcela fascinován. Patřila pravděpodobně židovské obci, možná ji kdysi vlastnil její nejznámější představitel rabbi Löw.

Jehuda Liva ben Becalel (1512/1520/1525 nebo 1526 – 17. září 1609) je ve starší literatuře uváděn také německým pravopisem jako ben Bezalel. Byl známý též jako Jehuda Arje ben Becalel, Jehuda Löw ben Becalel (Arje [hebrejsky Lev], Löw a Liva jsou synonyma). Rabbi Löw, případně hebrejským akronymem מהר״ל – MaHaRaL (Morenu Ha-Rav Liva nebo též Morenu Ha-gadol Rabi Liva, náš (velký) učitel rabbi Liva), byl židovský rabín a učenec, legendární tvůrce pražského golema. Působil jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově a později jako vrchní rabín v Praze za vlády Rudolfa II. Celý příspěvek →