Páv neumí zpívat
Švihačka lázeňská
Po operaci kyčelního kloubu jsem obdržela poukaz do lázní. Těšila jsem se jako malá holka a začala balit kufry. Sice o berlích, ale s chutí jsem se chtěla předvést v tom nejlepším, co mám doma ve skříni. Jen podpatky jsem nahradila pohodlnou, leč koženou obuví, sladila všechnu garderobu s šátky a šálami, přidala bižuterii a těšila se, jak vše unosím se spokojeností sobě vlastní a budu pastvou pro oko místním lázeňským švihákům a švihačkám. Ale ouha! To jsem narazila!
Už příjezd do lázní mě měl varovat. Já však na první dojem nedala a vehementně se dožadovala pozornosti.
Med s jedem & Jed s medem
Nepovažuj člověka za šťastného, dokud nevíš, jak umřel.
(staré indické přísloví)
Večer jsem se nudila, vyndala z kapsy modrou kuličku, otočila jsem třikrát kuličkou v levé dlani, dýchla na ni….… a stála jsem před panem Greyem.
Jsem agentka na speciální úkoly.
Urážlivost zabíjí
Urážlivost je největším hrobníkem vztahů. Určitě se Vám to už stalo. Někomu řeknete svůj názor, on Vás špatně pochopí, bere informaci jako osobní útok a ublíženě se stáhne do své ulity. V horším případě se urazí a nějakou dobu se Vám vyhýbá. Někdy navždy a vy ani nevíte, co se stalo, nebo že jste příčinou kontroverze právě Vy.
A co je příčinou? Neumíme komunikovat. Lépe řečeno umíme, ale komunikujeme neupřímně a v náznacích. Neříkáme pravdu, abychom toho druhého neurazili. Někdy se shodou okolností dotkneme bolavého místa toho druhého. Nebo lépe řečeno, řekneme pravdivě a bez příkras to, co dotyčný vůbec nechce slyšet. Ne nadarmo se říká stará moudrost, jak vydržet s lidmi: „Když někdo brečí, breč s ním, když se směje, směj se s ním, a když mluví, tak poslouchej a přikyvuj a budeš vždy oblíbeným společníkem.“
Na provázku
Někdy se dějí věci, které nelze ani při dobré logice vysvětlit. Zvláštní úkazy za hranicemi chápání, nevysvětlitelné záhady bez poznání. A nikdo vám stejně neuvěří, i když mu to začnete vyprávět. Zrovna jako já. Logika se někam vytratila. Nejdřív stopy na zahradě a teď tohle! Bylo po desáté hodině, Pepa koukal na fotbal a já v kuchyni pekla vánoční cukroví. Podívám se z okna a nevěřím svým očím. Soused Václav se motá po cestě, jde z hospody nalitej jak prase, zvednutou ruku, v ní provázek ….a nad ním se vznášejí dvě pořádné klády.
Barvy a jejich tajemství
Při pohledu na určitou barvu cítíme příjemné chvění. Každý z nás má nějakou vyloženě oblíbenou barvu. Barvy totiž na nás prozradí víc, než si myslíme. Má to i svůj důvod, že se rádi obklopujeme určitými barvami. Barvy mají veliký vliv. A leccos prozradí o našich vlastnostech. Tajemná charakteristika barev pasuje na každého z nás. Napoví, kterou barvu preferuje a proč. Najděte si níže tu svou!
Pokora
Pokora (latinsky: humilitas, německy: Demut, anglicky: humility, rusky: смирение/smirěnije, či smirenomudrije) je jedna ze sedmi lidských ctností.
Pokora je stav mysli. Je to pocit, kdy si osoba uvědomuje vlastní nedokonalost či závislost na někom druhém. Je to závislost na tzv. „vyšších mravních požadavcích“. Člověk požívá důvěry, jež se od něho očekává, nepotřebuje velebit sám sebe. Opakem pokory je pýcha (latinsky: superbia).
Protipólem pokory může být neustálé srovnávání sebe s druhými: ten je víc, ten je míň, v tomhle jsem byl zkrácen, ošizen. Pravá pokora je pravdivost, uznání skutečnosti: respektuji jedinečné poslání své i každého člověka a nesnažím se je srovnávat, posuzovat, hodnotit.
Pokora se projevuje skromným chováním a nesobeckostí, což jsou rysy člověka, který respektuje druhé. Pokora vyrůstá z vědomí vlastní jedinečnosti a zároveň pocitu osobní slabosti a nedokonalosti vzhledem k požadavkům vyšších bytostí.
Balada pro bezdomovce
Potkal jsem v parku eletriku,
ujela mi špičky bot.
Srazil jsem půlky
a běžel rychle na záchod.
V cestě mi stál plot,
málem jsem dělal do kalhot.