Páv neumí zpívat
Neviditelná
Vracel jsem se z odpolední. Vystoupím na zastávce. Najednou blik…a tma, že nebylo na krok vidět. Baterku ani zapalovač jsem neměl, mobil byl vybitý. Domů jsem to měl ještě asi tři kilometry.
Najednou slyším za sebou rychlý klapot střevíčků.
„Prosím vás, mohu jít s vámi, já se sama v noci bojím.“
„To víte, že jo. A kam vlastně jdete, slečno nebo paní?“
„Za tetou, bydlí tady kousek.“ Celý příspěvek
Nůše plná ořechů
Nůše plná ořechů je jako mysl plná vzpomínek, které se vracejí na jazyk. Přežvykujeme je jako kráva býlí a rozdělujeme je na stravitelné, nestravitelné a toxické. Některé se vracejí vícekrát než je strávíme, jiné dokonce vyplivneme, aby nám slinu neotrávily. Je to životní degustace, jíž neustále ochutnáváme a stravujeme sami sebe.
Podzim života
Je podzim, zlátne listí, vykopávám brambory, suším bylinky a houby u kamen. Sypu je do staré skleněné rexovky po babičce a přidám trochu pepře, aby červíci neměli šanci. Fouká od lesa a já dlabu velké dýně a chystám světýlka pro děti. Oranžové dýně, srnčí hněď buků, červené psí víno, žluté listí břízy a fantastické barvy letních dubů se předhánějí s javory, kdo s koho. Čas se vrátil do normálu a pomalu přede jako kočka stočená v ušáku u krbu a sní svůj sen o domácím štěstí.
Souznění
Včera, dnes a zítra
Včera deštivo, dnes slunce, zítra mráz a po něm zase slunce. Život už je takový, počasí obzvlášť. Jen ty potraviny se změnily, hlavně náhražky, přívažky, barvičky a chemické přetvářky. Lidé jsou nevšímaví, stále nespokojení, naštvaní, honí čas i peníze… Najednou přijde věk, nemoc, krize… a nemožnost pokračovat ve vyjetých kolejích a nastaveném směru někam výš. Po prodělané nemoci, která nám jasně říká „takhle už ne“ nebo „ani krok tím směrem“ pochopíme, že jsou úplně jiné životní hodnoty, ty pravé, nefalšované, neředěné, původní. Ty úplně pravěké, jednoduché a neměnné: cit, vztah, souznění podobných duší. Je to ta stále opěvovaná, vzývaná, ale i nepochopená a nezažitá či zatracovaná láska…
Chlebíček
Mám na něco chuť. Něco bych si dala. Ale co??? Znáte ženy. Něco by si daly, nevědí co, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou! Mě honí mlsnáááááá. Už vím.
V kapse jsem nahmatala moji modrou zázračnou kuličku, třikrát jsem ji v levé ruce protočila a dýchla na ni. A….
…jsem Emma Destinn, Ema Destinnová, rozená Emílie Kittlová. Beru za kliku obchodu s nejvyhledávanějšími dobrotami z celé Evropy dvacátých let XX. století. Paukertovo pražské lahůdkářství na Národní třídě, číslo 17. Není divu, že se sem smetánka jen hrne. Nabízejí udivující sortiment, co do skladby i kvality: francouzská vína pod vlastní etiketou, destiláty a likéry v nevídané šíři nabídky, saláty, uzeniny – a chlebíčky! Celý příspěvek
Válka růží
Války růží (1455–1487) byla série bitev občanské války v Anglii mezi spojenci rodů Lancasterů (rudá růže) a Yorků (bílá růže). Příčiny konfliktu sahaly až k roku 1399, kdy přívrženci Lancasterů svrhli krále Richarda II. a ustavili novým králem Jindřicha IV. Po smrti jeho syna Jindřicha V. roku 1422 vládla zemi regentská rada místo nezletilého Jindřicha VI. Rozkrádání královského majetku regentskou radou a neúspěchy ve stoleté válce vedly Richarda Plantageneta z Yorku k mobilizaci vojenských sil proti královým rádcům.
Nejzřejmějším důsledkem války byl pád rodu Plantagenetů, který byl na anglickém trůnu nahrazen rodem Tudorovců. Tudorovci v následujících letech dramaticky změnili Anglii. Šlechta utrpěla během těchto válek, doprovázených důsledky morové nákazy černého moru, velké ztráty moci ve prospěch vznikající skupiny obchodníků a centralizované královské moci v době vlády Tudorovců. Ohlásila konec středověku v Anglii a příchod renesance.
Jako každá válka, i tato válka byla bojem o moc, vliv a peníze. Je jedno, ač bojují Kapuleti s Monteky, Plantagenetové s Tudory nebo Rudí s Bílými, či Lancasterové s Yorky. Láska mlčí a pláče krvavé slzy. Láska si nevybírá postavy ze stejného rodu. Láska udeří a je to! Láska nezná vyvolených. Neupřednostňuje krásu, bohatství ani věk. Láska buď je, nebo není. Lásku si nemůžeme koupit, zasloužit, ukrást. Lásku si musíme vybojovat.
Slovní druhy
Podstatná jména jsou názvy
našich emocí:
Láska, strach, nenávist, touha,
závist, lhostejnost…
Už mám toho dost!