Paví poezie
Venuše z Méló
Venuše Mélská (též Venuše nebo Afrodita Milóská, řecky Αφροδίτη της Μήλου) je mramorová socha ženy pocházející z období mezi lety 130 až 100 př. n. l. Jedná se o jeden z nejznámějších příkladů helénského umění. Socha je 203 cm vysoká a znázorňuje Afroditu (v Římě známou jako Venuše), řeckou bohyni lásky, krásy, plodnosti a sexuální touhy.
Socha byla objevena roku 1820 na ostrově Mélu. Je umístěna v Louvru v Paříži. Autorství je připisováno Praxitelovi, ale pravděpodobnějším autorem je Alexandr z Antiochie.
Postel s pěti nohama
Postel – to je bitevní pole.
Pole neorané, skoro.
Slavná BB říkala,
že se stejně všichni nakonec
sejdeme v jedné posteli.
Měla pravdu.
Skoro.
V posteli spíme,
milujeme se,
nenávidíme,
přemýšlíme,
pláčeme,
rodíme se
i umíráme.
Sbírám hodiny po čase i po času
Sbírám hodiny.
Mám hodiny dřevěné,
skleněné,
porcelánové
i z plechu.
Mám hodiny bimbací,
přesýpací
a jedny z mechu.
Na nich mám jednu sušenou blechu.
Čtrnáctá komnata
Každý má svou třináctou komnatu. A někdo jich má dokonce třináct! I více. Všechny ty komnaty, pokoje, „Zimmer frei“, předsíně, síně, komory i zápraží jsou součástí naší duše. Uskladňujeme tam vzpomínky, ztracené sny, představy i nedokončené plány. Jsou tam i sexuální fantazie, chutě neochutnaného i spálená patra od zběsilého hltání života. Některé komnaty jsou černé, některé září jako nový den, jež vystupuje z hladiny rybníka po ránu o prázdninách. Do některých se ani nepodíváme, protože z nich vane strach a špatné svědomí. Ale všechny jsou jen a jen naše. Mají jednu zajímavou vlastnost: všem můžeme lhát, jen ne sami sobě!
Spíš, jenom svíčky hoří
na sedmiramenném svícnu.
Pět je bílých a dvě černé,
tiše praskají ve tmě
jako vzpomínky ve mně.
Dneska už to vím…
Dneska už to vím…
Čas, peníze, láska, zdraví… co je v životě nejdůležitější? S věkem se mění hodnoty. Co bylo důležité včera, dnes už je pasé. Jen láska je věčná…
Všechno chci
a na nic nemám čas.
Běžím, spěchám, pospíchám…
Chci lepší auto,
prostornější byt,
musí to tak být.
Luxusní dům,
závidím sousedům.
Chci mladší ženu,
proto se tak ženu… Celý příspěvek
Asi jsi anděl…
Asi jsi anděl…
Kolik andělů se vejde na špičku jehly? Moje Anděla se vejde na židli. A jí i vajíčka na špeku. Je anděl on, ona nebo ono? Moje Anděla je ona. Je pěkně stavěná, bez věna a byla nevinná. Když na ni volám: „Andělo!!!“, tak si ťuká na čelo. Vždyť já jsem JÁ, copak, to nevíš? Usmívá se na mne a ukusuje krajíc s máslem. S pravým máslem. A ptá se: „Už věříš na anděly?“ „Už věřím, už věřííím!“
Asi jsi Anděla…
Připadá ti jako anděl?
Vždyť má velkej´ zadek!
Andělé maj´ taky velký zadky,
aspoň jsem to viděl v kostele.
A když lezla z postele,
tak ho měla akorát… Celý příspěvek
Konečně sami…
Odešly. Konečně sami. Ko…neč…ně! Vymalovali jsme. Můžu si koupit, co chci i co nechci. Můžeme se milovat, i když nemáme chuť. Můžeme se milovat dokonce nahlas. Můžeme bloudit nazí po domě. Můžeme jet na dovolenou, a třeba dvakrát! Můžeme všechno. Mraky se rozestoupily. Zase vyšlo slunce. Asi jsme špatní rodiče. Můžeme začít znova… a sami! Děti odešly z domu…a doufám, že si to jednou přečtou a pochopí…
Konečně sami…
Začínáme znovu.
Děti odešly z domu,
můžeme začít znovu!
Dcera se vdala před sedmi lety,
syn odešel za svou milou.
Najednou nám nechybí peníze,
najednou je plná lednice.
Můžeš se ohánět
i motorovou pilou! Celý příspěvek