Umění zvolna padat na zem
Cikánský guláš
Historie Cikánů je zajímavá. Nejznámější a nejrozšířenější názor na původ Cikánů říká, že pocházejí z Egypta, odkud přišli do křesťanských zemí. Druhá verze praví, že pocházejí z Indie. S kmeny Tatarů se dostali podél Dunaje do Evropy. Většinou je také pojmenovali podle jejich domnělého egyptského původu – Gitanos (ve španělštině), Gitanes (ve francouzštině) či Gypsies (v angličtině) – ale ve skutečnosti jsou tato jména patrně odvozena od názvu oblasti Malý Egypt na Peloponésu nebo v oblasti Malé Asie. V jižní a východní Evropě byli pojmenováni podle manichejské sekty kněží Athiganoi – Atsiganos, z čehož vznikla další jména – Zingaro (v italštině), Tsigane (ve francouzštině), Zigeuner (v němčině), Cigáni (ve slovanských jazycích), цыган v ruštině i český název Cikáni. My jim dnes říkáme Romové.
Postel s pěti nohama
Postel – to je bitevní pole.
Pole neorané, skoro.
Slavná BB říkala,
že se stejně všichni nakonec
sejdeme v jedné posteli.
Měla pravdu.
Skoro.
V posteli spíme,
milujeme se,
nenávidíme,
přemýšlíme,
pláčeme,
rodíme se
i umíráme.
Sbírám hodiny po čase i po času
Sbírám hodiny.
Mám hodiny dřevěné,
skleněné,
porcelánové
i z plechu.
Mám hodiny bimbací,
přesýpací
a jedny z mechu.
Na nich mám jednu sušenou blechu.
Čtrnáctá komnata
Každý má svou třináctou komnatu. A někdo jich má dokonce třináct! I více. Všechny ty komnaty, pokoje, „Zimmer frei“, předsíně, síně, komory i zápraží jsou součástí naší duše. Uskladňujeme tam vzpomínky, ztracené sny, představy i nedokončené plány. Jsou tam i sexuální fantazie, chutě neochutnaného i spálená patra od zběsilého hltání života. Některé komnaty jsou černé, některé září jako nový den, jež vystupuje z hladiny rybníka po ránu o prázdninách. Do některých se ani nepodíváme, protože z nich vane strach a špatné svědomí. Ale všechny jsou jen a jen naše. Mají jednu zajímavou vlastnost: všem můžeme lhát, jen ne sami sobě!
Spíš, jenom svíčky hoří
na sedmiramenném svícnu.
Pět je bílých a dvě černé,
tiše praskají ve tmě
jako vzpomínky ve mně.
Vrčení u řezníka
Staré francouzské pravdivé přísloví praví:
Chceš-li být šťasten jeden den – opij se!
Chceš-li být šťasten dva dny – ožeň se!
Chceš-li být šťasten celý týden – zabij prase!
Každý čtvrtek chodím k řezníkovi na nákup. U pultu jsou tři prodavačky, takže se štosují tři fronty. Většinou jsou to ženy. Když tam vejdu, oči a pohledy žen dští nevraživost, jen mne zahlédnou ve dveřích. Já, vždy dokonale upravená, sladěné barvy, úsměv na tváři a v povznesené náladě se zařadím do fronty. Celý příspěvek
Asi jsi anděl…
Asi jsi anděl…
Kolik andělů se vejde na špičku jehly? Moje Anděla se vejde na židli. A jí i vajíčka na špeku. Je anděl on, ona nebo ono? Moje Anděla je ona. Je pěkně stavěná, bez věna a byla nevinná. Když na ni volám: „Andělo!!!“, tak si ťuká na čelo. Vždyť já jsem JÁ, copak, to nevíš? Usmívá se na mne a ukusuje krajíc s máslem. S pravým máslem. A ptá se: „Už věříš na anděly?“ „Už věřím, už věřííím!“
Asi jsi Anděla…
Připadá ti jako anděl?
Vždyť má velkej´ zadek!
Andělé maj´ taky velký zadky,
aspoň jsem to viděl v kostele.
A když lezla z postele,
tak ho měla akorát… Celý příspěvek
Konečně sami…
Odešly. Konečně sami. Ko…neč…ně! Vymalovali jsme. Můžu si koupit, co chci i co nechci. Můžeme se milovat, i když nemáme chuť. Můžeme se milovat dokonce nahlas. Můžeme bloudit nazí po domě. Můžeme jet na dovolenou, a třeba dvakrát! Můžeme všechno. Mraky se rozestoupily. Zase vyšlo slunce. Asi jsme špatní rodiče. Můžeme začít znova… a sami! Děti odešly z domu…a doufám, že si to jednou přečtou a pochopí…
Konečně sami…
Začínáme znovu.
Děti odešly z domu,
můžeme začít znovu!
Dcera se vdala před sedmi lety,
syn odešel za svou milou.
Najednou nám nechybí peníze,
najednou je plná lednice.
Můžeš se ohánět
i motorovou pilou! Celý příspěvek