Milovat nebo být milován?

Toť otázka. Většina zamilovaných si přeje být milována. Bez výhrad. Málokdo však miluje. Také bez výhrad. Láska něco obnáší. Není zadarmo. Když milujeme, tak se obnažujeme na kost a neseme svou kůži na trh. Milujeme a bereme na sebe zodpovědnost nejen za lásku, ale i za toho druhého ve vztahu.

Milovat znamená dávat, tolerovat, odpouštět. Milovat velí držet v rukou kormidlo a udávat směr. Milovat je být první v aktivitě, ale poslední při lámání chleba. Milovat stojí více energie než být milován. Milovat je být lokomotivou i mašinfírou, ne tím vagónkem, který vlaje jako přívěsek v zatáčce. Milovat je se obětovat a zároveň platit účty i s úroky. Napořád.

A to se nikomu moc nechce. Raději se vzhlížíme v zrcadle a očích své lásky, chceme být obdarováni, obletováni, obkrouženi a obdivováni. Kdo je milován, je hýčkán a zároveň vmanipulován do vztahu (pokud chce) a poté přijímá všechny příjemné požitky z toho plynoucí. Ty nepříjemné a neladící vedlejší produkty lásky má na starost ten, kdo miluje. A dobře mu tak!

Jinak je to u milujícího. Role se obracejí. Milující je najednou tím druhým, tím, který slouží celým srdcem, pomáhá, uhrabuje cestičku, drží vzpřímeně štafetový kolík a nemá ho komu předat. Je zčistajasna sám. Sám na lásku, na vztah, na všechno. Láska jej sice drží nad vodou, ale tou vodou pro život se stává objekt jeho lásky. Motor jede na plné obrátky a ten, kdo miluje, má z lásky vždycky víc, protože dává z lásky.

Koho milujeme a proč? Muž miluje ženu, protože je krásná a může se její krásou opájet. Žena i muž mohou milovat pro peníze, žena aby zajistila rodinu a muž pro snadnější život. Milujeme, když dotyčná dobře vaří. Pak si užívá především náš žaludek a střeva. Horší už je to s krásou těla. Tělo nemilujeme, ale (ne)máme jej rádi. Také milujeme, aby nám druzí záviděli. Heč, podívejte, koho si vedu! Ta je, co? Závist je vlastní sestra lásky. Milujeme toho, kdo se o nás postará, všechno zařídí, leccos sežene. Někdy milujeme víc auto, než samotného řidiče. Dokonce domácího mazlíčka milujeme více, než hlavu rodiny. Milujeme krasavce, ale jeho tělo více. Milujeme boháče, ale jeho konta více. Milujeme šlechetného šlechtice, ale jeho charakter v porovnání s majetkem neobstojí. Milujeme manžela, ale soused vypadá lépe. Milujeme muže, ale obdivujeme ženy, které s nimi manipulují.

Málokdy najdeme pár, který by se opravdu bezmezně a vzájemně miloval. Takových aby člověk pohledal. Ukažte mi, kolik lidí ve vašem okolí se opravdu, ale opravdu, nezištně a vzájemně miluje. Vzájemná láska a úcta ve vyrovnaném poměru jako by ani nebyla. Vždy jeden má „ze hry“ (lásky) více. Ten zištnější, ten chytřejší, ten bystřejší, ten, který je milován.

A proč vůbec milujeme? Co způsobuje onu anomálii živočišného druhu? Kdo vymyslel lásku? Jak člověk k tomuto fantastickému pocitu přišel? K pocitu, který je dopřán všem, ale málokdo jej ochutná. Láska je prý od Boha. A Bůh je vrtošivým dárcem.

Milovat je velmi vyčerpávající. Už jen tím, že jako rozrážeči vzduchu dostáváme vše z první ruky. Nemáme s čím srovnávat. Nemůžeme se otáčet. Můžeme do něčeho vrazit. Můžeme zakopnout, upadnout, překřížit si dráhy. Můžeme být „mimo mísu“ nebo polykat prach. Nemáme se o koho opřít, o trenéru ani nemluvě. Jsme sami, ale milujeme. Milujeme, i když na nás pokřikují, házejí po nás shnilá jablka poznání. Milujeme a běžíme dál. Láska se nedá darovat, předat potřebným, nedá se zavařit, prodat ani spláchnout do záchodu. Možná prodejná láska se za peníze koupit dá, ale to už jsme v jiné dimenzi.

Láska buď je, a nebo není. Ale ten pocit stojí za všechny peníze, stojí za polykání prachu u cesty, smaže všechny prohry, promine naše neúspěchy, vyrovná nepříznivé skóre života. Ztrácíme i získáváme zároveň. Neopětovaná láska bolí, moc bolí na těle i na duchu. Ale nikdo si na lásku ještě nestěžoval. Láska jako taková je laskavá. Pohladí, pofouká, pochopí. Kdo miluje, ten spolkne s prachem i nějakého toho brouka. Má pak nadlouho pokažené zažívání, ale co by pro ten nadpozemský pocit neudělal, že?

Láska buď je, a nebo není!

Pavel Dobeš – Něco o lásce