Nápoj stoletých

Můj přítel si jako mladík přečetl v Mladém světě o „nápoji stoletých“. Kavkazské národy, které se dožívaly vysokého věku, jej pily aspoň jednou týdně. I zachtělo se příteli být také dlouho mlád a žít nejméně do sta let. Recept dlouhověkosti sestával z litru kyselého mléka (nejlépe kumysu – kobylího mléka), jedné najemno nasekané cibule, tří stroužků česneku, soli a pepře. Nápoj se pil ráno a večer a notně vychlazený. Připravil si ho a nešetřil. Udělal si jej hned do zásoby na celý týden a všechny ingredience zdvojnásobil, aby byl nápoj účinnější.

V té době se zabýval kulturistikou, pravidelně cvičil a k tomu přidal nápoj stoletých. Jednoho letního dne pospíchal večer na rande, a tak se předtím posilnil několika doušky ledového nápoje, aby byl větší chlap a měl větší výdrž. Nevečeřel, v letním horku neměl ani na jídlo chuť. Seběhl po schodech a blížil se k parku, kde měl s dotyčnou dámou schůzku. Najednou přišla obrovská bolest žaludku, tlak ve střevech a polil jej smrtelný pot. Všude plno lidí, nebylo kam zaběhnout. Srazil půlky, až to zazvonilo. Otočil se v půli cesty, zkroucený jako paragraf, zatnuté zuby a říkal si: „Vydrž, vydrž!“ S námahou a s křečovitým držením těla se horko těžko doškrábal zpátky do domu. Nedoběhl……..než stačil odemknout, neštěstí bylo na světě, přišlo horem i dolem.

Celý zbytek večera strávil na onom místě a zesláblý ulehl do postele. Tenkrát nebyly ještě mobilní telefony a tak se dotyčná dáma nikdy nedozvěděla, proč se rande nekonalo. Když ji po letech se třemi dětmi a s třicetikilovou nadváhou potkal, byl rád, že k setkání nedošlo.

Dnes vím, že mu pomohl jeho Anděl strážný, přesto měl pocit, že už mu smrt slintá na jazyk. Byla doba hlubokého komunismu, a o Andělech, natož strážných, jsme si mohli nechat jen zdát.

Dej si pozor

Dej pozor na to,

co si přeješ.

Mohlo by se ti to splnit.

Můžeš potom u jezera

sám a s holí holuby krmit.

Nedej na krásný obal.

Roztrhá se,

zahodí.

Jen čas ukáže,

jak smrt se životem

závodí.

Jiskra v oku,

stáří v nedohlednu,

dnes mě píchá v boku,

nevylezu na rozhlednu.

Vůkol se rozhlédnu,

nevidím nic,

v hlavě zmatek,

červenou mám líc.

Chtěl bych žíti věčně,

být stále mladý.

Házet okem po té slečně,

obdivovat její vnady.

Bohužel, či bohudík,

každý dojde k cíli.

Někdo stár,

jiný v krátké chvíli.

Nepotřebuješ nápoj stoletých.

Žij tady a teď!

Nemusíš být stoletý.

Hlavou neprorazíš zeď!

Spíš zeď prorazí ti hlavu.

Proto na srdce ti kladu,

nechtěj mít jen klady.

Vyběhni na zahradu

a dokaž sobě,

jak jsi ještě mladý!

Anděl stráží tvoje kroky,

které jsi udělal.

A bude strážit dál

i ty, co jsi podělal!

Petr Spálený – Až mě andělé