Ohrožený druh: MUŽ
Je to přesně jako kdysi podle polského filmu o vyhynutí mužů: „Sexmise“. Zatím nejslavnější polská komedie či sci-fi budoucnosti. V 21. století žijí v novém společenství pouze ženy. Muži na Zemi vyhynuli, ženy se staly zcela soběstačnými a „silnější pohlaví“ je pro ně nepřítelem číslo 1. Muži jsou považováni za jakési nepohodlné „vykopávky“ a hrozí jim to nejhorší: smrt, anebo násilná přeměna v ženy…Docela blízká a reálná vize dnešní přefeminizované, náročné a spotřební společnosti.
Nároky na muže
Dnešní spotřební společnost klade vysoké nároky na muže i ženy. Muži chodí do práce a snaží se zabezpečit sami sebe, aby měli větší šanci užít si život. Bez finanční podpory to však nejde. Sport, zábava, dovolená, ženy i oslava v baru s kamarády něco stojí. A je potřeba mít i finanční rezervu a zabezpečení do budoucna. Peníze, peníze, peníze! Proto se pracovní doba muže prodlužuje. Musí totiž vytvořit zásobárnu barevných papírků nastálo.
Pak přichází rodina a s ní odpovědnost zabezpečit ji. Muži tedy zůstávají v práci i přes čas a věnují se jí podstatně intenzívněji. Nebo dělají více zaměstnání najednou. S tím ruku v ruce přichází stres. Vyvolávají ho požadavky na výkon v práci, ale také nedostatek volného času a nedostatek odpočinku na regeneraci. Muž začíná pociťovat stres, únavu a vyčerpání, nikdy nekončící práci, aby zabezpečil své blízké.
Rozdíl mezi mužem a ženou
Ženy jsou na začátku každého vztahu mužovým účinným pomocníkem a parťákem, pomáhají při rehabilitaci. Ženy dokonce muže mnohdy motivují k většímu vypětí sil. Odměňují je totiž obdivem, relaxují je vášnivým a kreativním sexem, odpočinkem, večeří připravenou s láskou, nebo jiným společným programem. Postupem času se však situace začíná měnit. Obdivu ze strany ženy ubývá, program se přizpůsobuje zájmu ženy či rodiny, a sex ztrácí na vášni i kreativitě. Žena bere otěže do svých rukou a začíná práskat bičem.
Zpočátku si toho muži ani nevšimnou, až posléze zjistí, že doma začíná nová „šichta“. Není čas na odpočinek, není už ten afrodiziakální obdiv, ubývá vášně, sexu, pochopení, poděkování a „poklepání na rameno“. Žádné civění do ohně po dobře vykonané práci! Naopak začíná nový diktát podle nových pravidel (ženských a rodinných pravidel). Ze zabezpečení rodiny mužem se stává samozřejmost. Muž by si měl (podle ženy) odpočinout tak, že bude pečovat o domácnost a o své děti. Manželka je unavená a vyčerpaná, protože „všechno zůstalo na ni“.
Sex za odměnu
V téhle chvíli nastává další fáze, která se jmenuje „Dnes ne, miláčku!“. Žena odmítá sex a to vede muže k další frustraci. Nejprve žadoní, pak přistoupí na hru „sex za odměnu“. Konstatuje to ostatně mnoho průzkumů. Testy zkoumají, proč se ženy milují. Tři čtvrtiny z těch, které se ho zúčastnily, přiznaly, že důvodem byla i odměna za vykonané domácí práce.
Jenže, milé dámy, není odměna jako odměna. Ženy, poučené médii o tom, jak by měl „skutečný“ sex probíhat, nastolují diktát i v posteli. Muži se pak dovídají, že to dělají špatně, nedokáží svou partnerku uspokojit, nemají ty správné rozměry, nejsou dost něžní, příliš pospíchají a zapomínají na předehru, o dohře ani nemluvě, soulož trvá příliš krátce nebo dlouho, do postele se dostatečně neoholili a nenavoněli, sex s nimi je nudný a vytratila se z něj láska, cit a pochopení… atd.
PKM – „Psychická kastrace mužů“ je umocňována tlakem jejich partnerek, které dokážou vydělat stejně jako oni, nebo i víc.
Počet erektilních dysfunkcí (ED) ve statistikách narůstá. Třicátníky trápí přibližně ve 30 % případů, čtyřicátníky ve 40 % a padesátníky v 50 %. Nutno přiznat, že ED nemá pouze psychické důvody, bývá také vizitkou celkového zdraví mužů. Mužské výkony jsou však ženami, mediálně a ve všech ohledech, zpochybňovány. „Psychická kastrace mužů“ je umocňována tlakem jejich partnerek, které dokážou vydělat stejně jako oni, nebo i víc.
Přibývá mužů, kteří odmítají sex
Ženy také zvládají několik věcí najednou. V zaměstnání, v domácnosti, i při výchově dětí udělají z jejich pohledu vždy vše lépe než muž. Samotné ženy zastanou práci, rodinu, domácnost, péči o dům, o zahradu a dokonce i o příbuzné. Muž prostě nemá vedle takových žen šanci. Protože ať dělá, co dělá, nikdy toho není dost.
Není divu, že pak muž ráno vstane neodpočatý a jde do práce bez energie. Peníze ho přestávají motivovat, neboť tuší, že jich (z pohledu ženy) stejně nebude nikdy dostatek. Pořád má soused lepší auto, sousedka krásnější šaty a naproti už byli letos potřetí na dovolené. A nedej Bože, v případě rozvodu, o většinu z toho přijde. Takto neuznaní muži jsou pak smutní. Jako náhražka a pochopení u nich boduje alkohol, cigarety, stimulanty, drogy, mimomanželský sex, adrenalinový sport nebo se vrhnou na antidepresiva.
Muž neprojevuje své city slovy, ale činy.
Ženy se navíc chtějí bavit jako muži. Nebaví je být celé dny samy nebo s dětmi a ještě, aby doma po práci řešily problémy mužů. Touží po výkonných, úspěšných, milujících, zábavných a pečujících alfa samcích, kteří budou žít pro ně, tedy jejich životem. Nespokojenost, hádky a „psychická kastrace“ nedohání muže jen k nevěře. Ta ostatně nic neřeší, protože dnešní poučený muž ví, co ho čeká za pár měsíců či let. Proto muž brání své mužství jediným způsobem, který mu zbyl: odpíráním soulože. V ordinacích sexuologů stále přibývá žen, které si stěžují na své muže. Potřebují nějaké zázračné pilulky nebo „opravu muže“ jako takového, protože se s nimi muž přestal milovat.
Většina žen klade vysoké nároky sama na sebe. Ctižádostivá žena chce být dobrá manželka, matka i milenka. Muž však není prostředek k uspokojování ženských přání a společenských nároků. Je to náš partner, který možná více, než my, potřebuje pochvalu, obdiv, laskavost, lásku a porozumění. A malé tajemství nakonec: Muž neprojevuje své city slovy, ale činy.
Muž neříká své ženě: „Miluji tě.“ Ale miluje ji tělesně.
Stále častěji si kladu otázku, kde se stala chyba. Proč se dennodenně setkávám s muži, kteří o lásce jen mluví? Neblíží se konec mužů jako ve filmu Sexmise? Měli bychom si uvědomit, že muž je opravdu ohroženým druhem. Buď mu, milé dámy, podáme pomocnou ruku, nebo pár vybraných exemplářů zavřeme do ZOO.
Anebo jej zapíšeme do „Červené knihy ohrožených druhů“!
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.