Pravá láska si najde vždy spřízněné duše
„Najít v životě spřízněnou duši, se kterou můžete tvořit pár a vytvořit rodinu, je dar. A já si ho vážím. Nikdo mi to nemůže zkazit. Tento dar přeji všem. Samozřejmě, že to chce trpělivost a oboustranné kompromisy, dohody, někdy i prohry. Jen pevná víra, že vaše společná cesta má smysl, vás vždy podrží. Kdo vám v tomto směru může radit? Nikdo! Žijte to, co cítíte. To, co je mezi vámi, víte jen vy dva!“
Krásné výročí, lásko,
jsem dojatá a plachá,
tolik let spolu,
sousedka tlachá…
Že se k sobě nehodíme,
ty jsi takovej, já maková,
já si ruce máchám
v lavoru,
ve škopku od nádobí.
Vůbec se k sobě nehodíme,
ty Vodnář, já Rak,
jak se to stalo, jak?
Společensky spolu neladíme.
Kvaky, kvaky, kvak…
Nešálí mě zrak?
Přátelé nás zavrhli,
rodina odsoudila.
My rodinné tabu natrhli
a rozfoukali mrak…
Mrak osudu, předurčení,
oblaka zvyků,
rodiče měli mustr na frak,
jak žít bez cavyků.
Prostě se to seběhlo,
láska se zrodila,
zbytečné rodičů klení.
Láska buď je nebo není.
Společná léta životem
obrousila hrany.
Jsem ráda s tebou,
a ty se mnou.
Teď a tady.
Snědli jsme spolu pytlík soli,
rodiče neobměkli, snovali podraz.
My byli ti voli,
kteří táhli za jeden provaz.
Láska buď je nebo není.
Dám ti radu:
Hledej do umdlení.
Zlom vaz!
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.