Problémy v posteli

Sex je starý jako lidstvo samo. Všude se o něm mluví a píše, všude čteme spoustu rad, jak na to, o vizuální podobě ani nemluvě. Přesto se řada lidí trápí nejasnostmi týkajícími se jejich milostného života.

Otázky, kterými lidé odborníky na sex zahlcují, se samozřejmě liší podle toho, zda se ptá žena či muž. Ženy se nejčastěji ptají: „Proč se mi nedaří dosahovat orgasmu?“ Řadu žen trápí, že orgasmu nedosahují vůbec nebo jen velmi výjimečně.

Mužské otázky jsou: „Jsem dostatečně vyvinutý? Dokážu s tím, co mi příroda nadělila uspokojit partnerku?“ Ani tohle asi není překvapivá otázka, pánové prostě mají obavy o dostatečné rozměry svého mužství.

Obě pohlaví často pochybují: „Jsem v sexu normální? Není tohle už za hranicí morálky?“

V sexu totiž žádné pevné hranice normálna či nenormálna neexistují. Navíc pro zdravý a spokojený sexuální život je nejdůležitější to, abyste se právě touto otázkou přestali zabývat. Pravda je i taková, že spousta lidí si svůj milostný život ničí samo. Zbytečně si ho komplikují a znepříjemňují, místo aby si užívali vášně a erotiky.

Na tuhle otázku jednoduše odpovědět nelze. Každý člověk je individualita, je vlastně nemožné definovat, co je normální a co už ne. Přesto se tím lidé pořád zaobírají. Obklopují se různými sexuálními mýty, mají pocit, že ostatní lidé dělají v posteli jiné věci, a proto mají určitě kvalitnější milostný život a podobně.

Jenže právě to je cesta do erotických pekel. Není totiž nic nudnějšího a neerotického, než přemýšlet o tom, co dělají v ložnici ostatní a jestli si to náhodou neužívají víc než vy. Nejen že tím svůj sexuální život vlastně dusíte, zároveň se zaobíráte něčím, o čem nemůžete mít ani potuchy.

Můžete si samozřejmě pročíst všechny možné ankety, sexuální studie, chytré knížky a články, přesto nebudete mít ani ponětí, co se odehrává v ložnicích jiných lidí. Mezi tím, co lidé říkají, a tím, co doopravdy dělají, je totiž obrovský rozdíl. Jsou to dvě naprosto odlišné věci. A to nemluvíme ještě o představách, s kterými se už vůbec svěřovat nechceme.

Oscar Wilde: „Lidé znají cenu všeho, ale neznají hodnotu ničeho.“

Základní poučka zní: Soustřeďte se na to, jak se cítíte vy. Zda vás to, co se děje ve vaší posteli, uspokojuje a baví. Ne, zda to odpovídá standardu a zda je to normální. Platí totiž jedno základní pravidlo: „Nic na světě není perverzní nebo špatné, pokud s tím oba zúčastnění souhlasí. A pokud se jim to líbí a neohrožuje je to na životě, ale to už se samozřejmě bavíme o extrémech.“

Zapomeňte na věty typu „ale každý to přece dělá“ nebo naopak „tohle nikdo normální určitě nedělá“. Akorát budete pod tlakem a budete sebe a partnera nutit do věcí, do kterých se vám vlastně vůbec nechce, nebo se naopak přestanete věnovat tomu, co vás baví a uspokojuje.

Zajímavé ale je, že otázka, která trápí všechny bez rozdílu pohlaví, je výrazně „obyčejnější“. Nejčastěji má člověk obavy, zda je normální. Zda jsou jeho touhy, představy, to, co v sexu provozuje, normální, zda odpovídají standardu, a tomu, co dělají i ostatní.

Sex je v prvé řadě zábava, ne důvod ke stresu a obavám. Relaxujte a užívejte si ho! A nestarejte se o nic jiného než o sebe a svého partnera. Tady je rozhodně místo na trochu sobeckosti!

 

Co je normální?

Naše planeta je modrá,

má v sobě tolik naděje.

Modrá je víc, než dobrá,

modré jsou sněhu závěje.

Je to normální?

Srdce nám láskou hoří.

Duše se zachvěje

jak struna harfy,

která nám dopřeje:

Ať láska do plamene

se vnoří

a všechny zákazy zboří!

Je to morální?

Vstupujeme do sebe

jako do pramene.

Čerpáme z lásky útěchu.

Opření ramenem,

abychom mohli dýchat,

modlit se k sobě,

smát se i plakat,

hladit si vrásky,

klečet před sebou bez spěchu

a vzývat všechny lásky,

které v sobě nacházíme.

Je to normální?

Líbáme se na čelo,

na ruce, na oči,

na můj klín.

Dýchám ti do slabin.

Je to morální?

Jseš moje modla,

louka rozkvetlá,

moje naděje,

moje rosa,

moje všechno.

Je to normální?

Co je normální?

A co už není?

Jednou se řeklo:

„Morálka do ložnic nepatří!“

Jestli jsou dva nebo tři…

Co se smí?

A co už nesmí?

Kdo vymyslel pravidla?

Ten, kdo je porušil.

V lásce nejsou stavidla,

jen aby nikdo nerušil!

Karel Svoboda – Lásko má, já stůňu