Závidím… a fest!

„Než začneš někomu závidět nebo ho kritizovat, pokus se ujít kilometr dva v jeho botách.“

Závist nebo zlá kritika, která ubližuje, je velmi negativní emoce. Určitě ublíží, ale nejvíce tomu, kdo ji z úst vypouští. Vlastně z huby, protože se pusa zkroutí závistí, křivdou a nepřejícností. Oko zezelená snahou pokořit, nahlodá již tak křehké sebevědomí. Chce vás zlomit a ubít. Je to cit, který dokáže i zabít.

 

Závidím…

Závidím všechno a nic,

závidím všem a nikomu.

Zelenám a blednu,

ani jíst nemohu.

Závidím tomu,

kdo má víc…

Závist je sestrou Falše,

snachou jí je Nepřejícnost.

Tchýně Kritikou je,

tchán Lest a Úskok sluje,

bratr Strach vše si pamatuje.

Závist, ta v zelené róbě,

zaklela rodiče,

ublíží i tobě.

Zahnala děti

i to malé robě.

Tam v trávě zelené,

oči šátkem zavřené,

zelený šál vlaje kolem hlavy,

zelené oči křičí hlady.

Zelená je barva Závisti,

ta lahvová zeleň.

Vezmi kosu a neleň!

Sekej a kos

Závist i Zlost!

Chybí tu Pokora,

chudák,

ani nevystrčí nos.

Láska se schovala do rákosí.

Soucit odešel bez bot.

Někde v houští hartusí:

„Už se na mě nezlob!“

Závidím a kritizuji,

špiním a ubližuji,

všem,

kteří mají to,

co já nemám.

Přitom všechno jsem

způsobila sama.

Já, Závist a Kritika,

tak to píše matrika,

vypočítá matika světa,

nikdy neznám veta.

A nikdy nemám dost!

Jako Pomluva a Zlost!

Moje sestřenice Láska

a bratranec Soucit

začali spolu kouzlit.

Přivolali tetu Pokoru,

zapředli do hovoru,

jak zbavit svět Závisti.

Jak ji pokořit,

ponížit, pošlapat

a ubít.

Jak to udělat

a vrahem nebýt?

Jak, milá Lásko?

Jak na to, Soucite?

Teta Pokora na to přišla:

„Ať se Závist zamiluje!“

No to je ono!

A nejlépe sama do sebe.

Sebe kritizovat nebude

a závidět si nemůže.

Zahledí se do sebe,

nám i sobě pomůže.

Koupíme jí zrcadlo,

kde se v sobě vzhlíží.

Nenávist odejde,

Narcis se vplíží.

Padnou si kolem krku,

oči se jim klíží,

zaklesnou se do sebe

a hlavně už neublíží…

Konec Závisti a Kritiky,

které ničí slovem i půtky.

Neberte je osobně,

to za nás mluví skutky!

Závist i Kritika jsou věčné

jako Láska i Soucit.

Se Závistí upadneš,

ale s Láskou můžeš kouzlit…

Jiří Grossmann: Závidím…