Život v mé hlavě

Většina zásadních životních bitev i proher se odehrává jen uvnitř naší hlavy. Okolnímu světu je úplně fuk, kdo nakonec vyhraje. Hlavní je, že mě z toho hlava nebolí. Že se každé ráno vzbudím a mám před sebou další den. A i když je to občas pěkně na hovno, pořád to můžu uvnitř hlavy přenastavit. Světu je to úplně jedno, ale já vím, že jsem to pořád JÁ se vší tou ironií, nadsázkou a láskou, která se do mě vejde. Na účesu, věku, vzhledu ani jméně nezáleží. Být úžasná totiž znamená být sama sebou navzdory tomu, co od vás čekají ostatní. Proto žiju v hlavě a jsem za to ráda.

Život v hlavě

Kolem mé hlavy koně tryskem pádí.

Řehtají, frkají, spát mi nedají.

Běžím s nimi, nadávám,

že jim nestačím.

Ke klidu se nabádám,

s myšlenkou si ale vystačím.

Kdákám, prskám, holedbám se,

zastavit se nemůžu.

Čekám, zoufám, co bude zase…

Nic se neděje i když venku zbraně kňučí,

život v hlavě jak potůček zurčí.

Politická situace,

samá sranda,

finanční machinace,

negramotná Rwanda,

spílající šéfová jménem Wanda,

všechno jedna banda.

Usmívám se a žiju ve své hlavě.

Na sobě růžovou,

zvládnu i fialovou hravě.

Nezávidím hnědou krávě,

co udělala bobek v trávě.

Hlavně, že nemám hovno v hlavě…

Právě ležím v trávě.

Vosy útočí už na Moravě,

ty černé, co koušou právě

narozenou demokracii.

Je to tak správně.

Okusuji přerostlé nehty

vládnoucí byrokracie

a zpívám si Marseillaisu,

samozřejmě jen v hlavě,

zpívám totiž falešně…

V Paříži Ježíš na kříži,

uvěznili jej v Notre Dame.

Damdy dam, damdy dam.

Salam alejkum.

Alejkum salam.

O kus dál padám,

sedím ve spíži,

v té opravdové.

A na chleba si dám

máslo, cibuli a salám.

To se mám.

Pastva pro duši i tělo,

co chtělo přemýšlet.

Hlavně žádnou politiku.

Ani vztahy, žádný stres.

A dress code dnes?

Pohoda, klid v duši,

tělo nevyjímaje.

A barva, co sluší?

Duha barev a vévodí jí cyklámová.

Něco mezi červenou cibulí a bramboříkem.

Co je za tím trikem?

Nic a všechno.

Země a krev,

ticho i řev,

mléko i voda,

máslo i maso.

Kam kráčíš bílá raso?

Do prdele…

Koukám na to jako tele,

co hledá tu ztracenou

fialovou krávu.

Myslím, že se jmenovala Milka.

Sirka nadřazenosti je krátká,

lávka přes tradice vratká,

láska zavírá vrátka

a nenávist je bezbřehá.

Zkrátka…

Nemysli,

buď ráda, že jsi,

buď sebou

a zůstaň svou.

Aspoň ve své hlavě…

No právě.

Ležím nahá na zelené trávě…

Michal Tučný- Snídaně v trávě