Paví poezie
Esence života
Všechno vážíme, měříme, přepočítáváme. Jen život se spočítat nedá. Každá část má jinou esenci, barvu, chuť i skladbu. Ochutnáváme, voníme, krášlíme, ale výsledek nezměříme. Neodhadneme, nedovaříme, neupečeme, nedosolíme, neokořeníme. Prostě esence je život. Někdy chutná, jindy nevoní, občas se blaženě válí po jazyku. Někdy zapáchá a letí přímo do koše zapomnění. Esence života počítá se vším a s každým. Seznamte se: ESENCE ŽIVOTA.
Optimismus jako lék
Optimista je člověk, který má sklon vidět a posuzovat věci z té lepší stránky. Tato vlastnost se označuje jako optimismus. Podle Eysenckovy teorie jsou optimističtí především lidé, které označil jako sangviniky. Optimisté jsou většinou vyrovnaní a veselí. Hledají lepší stránky života a výhody v něm. V nepříjemných situacích a obecně v životě může jejich jednání připomínat ironii nebo černý humor. Svými poznámkami dokážou okolí zvednout náladu, způsobit nadšení pro věc nebo se aspoň smířit se skutečností. Pesimisty – svůj psychologický opak přivádějí k šílenství. Muži jsou více optimističtější než ženy, protože ony méně riskují ztrátu.
Quo vadis, demokracie?
Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých a demokracie jim ho dá. Mladí budou chtít práva starých a demokracie jim je dá. Ženy budou chtít práva mužů a demokracie jim je dá. Cizinci budou chtít práva místních občanů a demokracie jim je dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce a demokracie jim to umožní.
A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody touží po moci, vznikne tyranie horší, než dovede být nejhorší monarchie nebo oligarchie. (Sókratés)
Pravá láska si najde vždy spřízněné duše
„Najít v životě spřízněnou duši, se kterou můžete tvořit pár a vytvořit rodinu, je dar. A já si ho vážím. Nikdo mi to nemůže zkazit. Tento dar přeji všem. Samozřejmě, že to chce trpělivost a oboustranné kompromisy, dohody, někdy i prohry. Jen pevná víra, že vaše společná cesta má smysl, vás vždy podrží. Kdo vám v tomto směru může radit? Nikdo! Žijte to, co cítíte. To, co je mezi vámi, víte jen vy dva!“
Závidím… a fest!
„Než začneš někomu závidět nebo ho kritizovat, pokus se ujít kilometr dva v jeho botách.“
Závist nebo zlá kritika, která ubližuje, je velmi negativní emoce. Určitě ublíží, ale nejvíce tomu, kdo ji z úst vypouští. Vlastně z huby, protože se pusa zkroutí závistí, křivdou a nepřejícností. Oko zezelená snahou pokořit, nahlodá již tak křehké sebevědomí. Chce vás zlomit a ubít. Je to cit, který dokáže i zabít.
Hnus fialovej…
Tralala, tralala,
fialí se fiala.
Tralala, tralala,
všude samý Fiala.
Nový covid, nová vláda,
něco tady zadrhává.
Zas a stále znova,
vůkol jenom fialová…
U řiti aneb u prdele
Prasátka chrochtají u žlabu. Chro, chro, chróóó. Je nám to u řiti, lépe řečeno u prdele. Porcují si žito našeho snažení a těší se na chlemtání hodokvasu. Kdo naporcuje je? Kdo si usmaží staré a bobtnající pašíky? My, vy, oni? Leda nová vláda. Ale ta bude mít jiné starosti. Urvat si dost místa u žlabu a vykrmit se během daného volebního období. Demokracie skomírá, dělný lid je unavený neutuchající prací, placením úvěrů a dennodenními problémy. U řiti nám tiše tiká budík…
