Paví poezie
Setkávání
Vždycky odpoledne, když se vracím z práce, ji potkávám. Sklopí oči a já bych jí chtěl říct aspoň: „Dobrý den.“ Zase jsem neměl odvahu. Měla na sobě baloňák a na uších modré náušnice.
Potkávám ho každý den, vždycky když jdu do práce. Dívá se na mě po očku a zvolní krok. Je štíhlý a vysoký a na nose má brýle. Asi by mi chtěl něco povědět, ale nemá odvahu. Jsem zvědavá, kdy mne osloví. Nebo mám začít sama?
Zítra ji konečně oslovím. Aspoň jí utrhnu pampelišku. Má chůzi jako baletka. Když jde kolem výlohy, tak se sobě díváme v odrazu do očí. Ale jdeme dál.
Dneska mě konečně zastavil a podal pampelišku. Měl v očích strach, jestli ho neodmítnu. Usmála jsem se na něj a řekla: „Že Vám to ale trvalo! Taky jsem měla strach, že mne nikdy nezastavíte.“
Slovní druhy
Podstatná jména jsou názvy
našich emocí:
Láska, strach, nenávist, touha,
závist, lhostejnost…
Už mám toho dost!
Životní etapy
Máš sny jako mrakodrap, který věkem přichází o svá patra. Nejdříve hlavu v oblacích, pak sestupuješ vždy o patro níž. Někde pod pasem s „ranami pod pás“ přichází krize středního věku, ač ti již polovina let těžko zbyde. Chceš zůstat, držíš se zuby nehty, už jsi skoro všechno získal. Nebo ztratil? Věci, věci, věci, krámy a nesmysly, harampádí na půdě, ve špajzu, ve sklepě i v mozku. Pochopíš, že jedině cit ve dvou vydá za stovky drahých svršků, které stejně věk nezakryjí a vrásky nezamaskují. Máš skoro všechno a nemáš vůbec nic. Jen dřeš, vyděláváš na tolik hmotných statků, které vůbec nepotřebuješ a ani si jich nevážíš. Čas letí a ty začínáš chápat…
Iluze
Iluze je mylný smyslový vjem. Iluze vždy vychází ze skutečného podnětu, který je smyslovými receptory chybně interpretován. V přeneseném smyslu znamená klamné očekávání nebo mylné naděje. Iluzi podléhá většina lidí, bez ohledu na rozpoložení. Například zapadající slunce se zdá být větší než polední slunce. Tyčka ponořená do vody vypadá jako zlomená apod. Sem patří také iluze, které jsou součástí kouzelnických triků šikovných iluzionistů.
Iluze lze také dělit podle toho, který smyslový receptor je klamán. Známe iluze zrakové jako optické klamy, fata morgany. Často jsme obětí sluchového mámení – slyšíme něco, co ostatní vůbec nezaregistrovali. Celý příspěvek
Kde ti muži jsou?
„Jestli ženy postrádají muže, měly by se nejdřív stát samy opravdovými ženami“.
Kam zmizela hezky oblečená žena? Dneska na ní vidíme jen elasťáky, kraťasy, sportovní tepláky, neforemné turecké kalhoty, džíny s dírami a k tomu pohodlné botasky. Lodičky měla naposledy v tanečních. Ženy se diví, že muži o ně přestali mít zájem. Ve filmech, v reklamách, v časopisech i na plakátech vidí muži elegantně oblečené slečny s šaty nebo rozevlátými sukněmi, průhlednými blůzičkami, pěkně nalíčené, upravené a rozesmáté.
Muž se podívá na tu svoji „neženu“ v neforemných domácích kalhotách, hlavu má sedmibarevnou ze všech možných i nemožných melírů, je naštvaná, u pasu sadu klíčů a mobilů a každou chvíli volá: „Hele Maruš, vidělas Soňu, ta měla drbu! Je v těch šatech úplně nemožná. Na co si to hraje?“ Ano, i to ženské chování s trochou stydlivosti, upejpavosti a jemnosti se někam vytratilo. Zmizeli muži, protože se vytratily ženy!
Baroko nejen pro oko
Asi se vrací baroko. Naše ženy nejsou obézní, ale barokní, prostorově rozložitější. Prostě krásné. A to nejen pro oko! Pan Rubens by měl radost, že doba baroka se opět vrací.
Baroko je pro oko
Kokoko, řekly si slepice,
budeme se tvářit jako labutě,
aspoň naoko,
jsme kypré jako baroko. Celý příspěvek
Když už, tak ať…
Žijeme jen jednou a jak říkal Jan Werich: „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“
A já říkám:
„Takže kdy, když ne teď?
A když už, tak ať!“
Když maso, tak s kostí,
když vrásky, tak od starostí,
když bůček, tak do sytosti,
když trest, tak bez milosti,
přeji každému, kdo lže a krade…
Když nevěru, tak se vším všudy,
když z nudy, tak jen tudy,
když hudbu, tak dudy,
když bolest, tak všemi údy
i tím nejdůležitějším… Celý příspěvek