Dvakrát vítězí ten, kdo vyhraje sám nad sebou.

Motto: „Vincit, qui se vincit.“

Musím si vypracovat plán. Převzít kontrolu nad svým životem. A důsledně se jí držet. Jen tak se dá uspět, přežít a také zvítězit. A k tomu mi dopomáhej Bůh… nebo já.

Nikdo ti nepomůže. Musíš si pomoci sám, sama. Musíš zvítězit nad svou slabou vůlí, pohodlností, prokrastinací, nechutí něco měnit, hledat nové cestičky, zkoušet nemožné, porazit strach, nedůvěru, slabost, neúctu sama k sobě i k druhým. Je to věčný boj s pochybnostmi, nedokonalostmi, zabedněností, trucovitostí, předsudky a hloupostí. Je to boj. A vítěz je jen jeden – ty sám.

Bůh ti pomůže, když si pomůžeš sám.

Staré pořekadlo praví: Když osel spadne do jámy, podruhé se jí vyhne. Dělejte to také tak. Jen ten, kdo se poučí ze svých chyb, může se z nich vymanit.

Chybami se člověk učí.

Hlupák, ten se nepoučí!

Brečí, skučí,

že mu ubližují stále více.

Nepochopil,

že život hodil rukavice,

aby obstál v boji.

On se bojí,

že prohrál v očích druhých.

Na srdci má chmury,

těch se bojí.

Chudák jeden malý,

kterému se smáli,

jaký je zbabělec.

A tak se pustil

k lesu nakonec.

S provazem

a provázen strachem,

co má velké oči.

Ani se neotočil,

nezpytoval svědomí.

Nakonec se mu provaz přetrh´,

protože byl zteřelý.

Snad se o tom nikdo nedoví.

Do kalhot mu spadlo srdce,

myslel si,

že průjmová revoluce.

Nebyla.

Srdce si vzal do dlaní

a vrátil ho zpátky.

Na to, abych se věšel,

je život příliš krátký.

Otočil a vrátil se zpátky.

Život je přece sladký,

 já už se ho nebojím.

Nějak ten strach zahojím.

Hurá do života zpátky

zadními vrátky.

Je to sice život vratký,

ale vracím se plný naděje.

Hurá do boje

vleže nebo ve stoje,

raději oboje.

Už mi dejte pokoje,

začal jsem znovu žit!

Tak pozor!

Nerušit!

Voskovec, Werich – Zlatá střední cesta