Osud

Osud je jak filozofický, tak i náboženský koncept, který vyjadřuje myšlenku, že události v životě člověka, světa a kosmu jsou předem určeny. Je to koncept založený na víře, že přirozenou podstatou jsoucna je trvalá, kosmická struktura.

Křesťanství staví na svobodné vůli, bez které by nebyl důvod, aby svět existoval. Někteří protestanté však věří v předurčení. Pokud toto slovo překladatelé Bible používají, dal by se jeho význam připodobnit slovu úděl. Popisuje sled událostí, které měly patřičné vyústění. „Přejídal se, hodně pil a hodně kouřil, před doktory oči mhouřil, proti dietám se bouřil, až nám umřel docela. Jeho závislost se mu stala osudnou.“ To je osud. Byl předtím a je dosud.

Osud je jedenáctý element, něco navíc. Nedá se s ním počítat, nedá se podplatit, nedá se vypozorovat, nedá se ošálit! Nikdy neskončí. Jen ty sám jej můžeš vymyslet a dát mu pokračování. Je to tvůj osud, tak si dobře rozmysli, co uděláš. Kroky minulé tě dovedou k sobě samému do budoucnosti. Osud si tvoříš sám každým slovem, nápadem i odmítnutím. Rozmysli si dobře každý krok, mohl by být i tvým posledním. Je to osud.

Tři sudičky tkaly osud,

nebyl ještě naplněn.

Sedí u něj dosud a beze jmen.

I já dávám svůj osud v plen…

Dávná historie ožívá,

snad se osud naplní.

Afrika mi je kolébkou,

Maroko s barvami duhy,

vůně koření na tržišti,

hádání se sluhy…

Pávi křičí v zahradě,

fontány zurčí vzduchem,

omámená vůněmi

a někdy i puchem

starých uliček v Seville,

kde zpívá muezzin z věže,

já poslouchám jej vleže

a sním o životě celém…

Isabela Kastilská vyhnala

nás do nepohody,

nevyhrála s osudem,

byla plná zloby.

Zloby a závisti,

že nemá tolik zlata zbla,

vyhnala Maury ze Španělska,

vyštvala i Kolumba

do Nového světa,

do Kolumbie dnešních dnů.

Tam osud ustlal si,

tam žije osud svých snů

jedna část rodu,

jenž byl u bohatství zrodu.

Pak hotel U páva,

Paříž večer nad Seinou,

dlouhé šaty z hedvábí

služky na mě navléknou.

Až k ránu půjdem´ spát.

Perly a diamanty,

safíry a ametysty,

nic není jistý,

jen osud svojí perelínou

se snaží zastírat.

Z Paříže do Prahy

s Ferdinandem d´Este,

Konopiště za zády

a dům U dvou pávů

v secesním domě v Bubenči.

Já v modrém hávu,

na hlavě diadém s pavími pery

na plese vyvenčím,

zatímco služky plné džbery

langust nosí do zahrady.

Paví trůn v Indii

byl dle mých předků vytvořen.

Koření z Východu dovážel

Východoindickou společností.

Při povstání Peacock potlačen,

vrátil se předek zpátky do Anglie,

v Londýně byl jeho osud zpečetěn.

Plány na Paví trůn nalezeny

a podle nich znovu byl v

Persii postaven.

Osud se zase stěhoval

na sever do Hamburku,

bez peněz, ale s kořením

na palubách lodí

a za humbuku

v každém přístavu.

Pávi tvrdě pracovali,

koření dodávali

z Maroka a ze Španěl.

Zase zbohatli,

osud byl dravý.

Dali hlavy dohromady

a šli do Braniborska.

Sanssouci v Postupimi

s kořením a lahůdkami,

Fridrich II. Veliký

pomazal jim za to hlavy.

Jeden z předků námořníkem byl,

o vše přišel v bouři v mžiku.

Tak to chodí, panečku.

Skončili v Lipsku na chodníku

jako chudí, holečku.

Tam moje pramáti

v jednom pokoji bydlí,

ukrývá poslední vyšívaný

kapesník s pávem

a talíř von Pffau z výbavy

visí u stolu nad židlí.

Její vnučka – mladá paní

stěhuje se do Prahy

s mladíkem z Vysočiny,

který byl v Říši totálně nasazen,

dvaceti kufry provázen.

Do Prahy dorazili,

když Heydricha zastřelili.

Osud se naplnil,

v podobě žen a mužů,

kteří vzešli z toho svazku,

dvou rasově nesourodých těl –

hrdé Němky s předky ze Španěl

a českého nezdolného ducha.

Obnovila se zas stará sláva

a pozvedla páva do výšky.

Vykoupili staré majetky,

pozemky, statky, domy,

oblékli hedvábí a pajetky.

Vysázeli stromy,

zasadili les,

byli skoro bez peněz.

Osud sice fňuká,

že ztratil slávy a lesku,

vše skládám co burlesku.

Kukačka do ucha mi kuká,

že všechna sláva polní tráva

v propletenci osudů.

Statky končí v nenávratnu,

peníze ve stoce století.

Osud se zase rozletí.

A jak moudří Pávi praví:

Ne plné peněženky,

nabubřelé podprsenky,

statky movité i nemovité,

kvetoucí zahrady i obchody,

kam nikdo nechodí.

Ale poděkuj za zdraví,

vykroč do nepohody!

A bojuj dál!

Osud je jako pes, zadupeš na něj a uteče. To už někdo vymyslel.

Já dodávám: A ještě hoď kamenem, aby se nevrátil. Nebo ho pozvi ke stolu. Je to osud!

Vangelis – Conquest of Paradise Extended