Othellova nemoc – ŽÁRLIVOST
Žárlivost je nemoc jako každá jiná. Má své příznaky, inkubační dobu a zůstávají po ní následky. Již náš sexuolog MUDr. Miroslav Plzák často opakoval, že absolutně pro vztah ani manželství se nehodí žárlivci, alkoholici a muži štítící se práce. Měl pravdu. Pacient stižený žárlivostí je většinou nevyléčitelný. Nemoc lze léčit, ale kardinálním problémem však bývá neochota „nemocného“ léčbu podstoupit.
Žárlivost může být sourozenecká, profesní, partnerská nebo manželská. Ta poslední je snad nejhorší varianta, která v malé dávce vztah podpoří, ale ve velkém množství jej zabije a v nejhorším zabije jeden partner druhého. Velkým štěstím je, když se partneři rozžárlí až v manželství. Vstupovat do vztahu s podobnou zátěží je ale projevem vítězství naivní víry nad rozumem a tisíckrát potvrzenou zkušeností.
Kdo měl za partnera žárlivce, jistě ví, jak se v tomto vztahu obtížně žije. Kdo tuto zkušenost neměl, těžko porozumí babičkám, které často svým vnučkám vtloukají do hlavy: „Holčičko, pokud bude žárlivý, rychle pryč nebo budeš mít ze života peklo.“
Žárlivý partner je podezíravý i v situacích, kdy je očividné, že k žárlení důvod není. Takový partner nežárlí jen na našeho kolegu v práci, souseda či bratra. Žárlivý muž žárlí i na kamarádky, kolegyně, matku či sestru své partnerky.
Zrovna tak žárlivá žena. Neplatí, že by ji znejišťovaly pouze manželovy kolegyně či kamarádky ze studií. Žárlí stejně tak na manželku bratra svého manžela, manželovy kamarády z fotbalu a jiné osoby, které se právě objeví v blízkosti jejího partnera. Žárlivý partner nese v životě velmi obtížně nejistotu.
Žárliví lidé často nerozlišují pohlaví na žárlení. Jsou sužováni stálými obavami, že jejich partner jim byl nevěrný, mohl být nevěrný či je sužuje pouze to, že se lépe baví a cítí s někým jiným než právě s nimi. Takovéto osobnosti se danými myšlenkami neustále nutkavě zabývají. Kontrolují, podezírají, vyslýchají. Bohužel není v lidských silách, dát jim odpověď, která by je jejich podezření zbavila. Není odpovědi, která by je ujistila. Ať odpovíme cokoliv, často následuje další kruh domněnek, inspirovaných právě naší tak „nevinnou“ odpovědí.
Pokud je žárlivý partner movitější či organizačně schopný, do pátrací akce na odhalení partnerova milence zapojuje nejen své kamarády či známé, ale i různé pátrací a detektivní agentury.
Také ještě, než začneme svého partnera soudit, měli bychom rozlišit, zda se jedná o situační žárlivost nebo opravdu o „žárlící“ osobnost.
Situační žárlivost je vyvolána reálným podezřením, že by partner mohl být nevěrný. Důkaz je často chabý, ale stačí na to, aby rozpoutal kruh žárlivých myšlenek. Projevy žárlivosti v tomto případě mizí s odstupem několika týdnů, kdy ohrožující a znejišťující situace pomine.
PŘÍKLAD SITUAČNÍ ŽÁRLIVOSTI:
Manželka najde svému muži v kapse dětskou sponku do vlasů, přestože spolu děti nemají a ani v jejich okolí se tolik dětí nevyskytuje. Manželku napadne, že se partner stýká s osamělou milenkou, která vychovává sama dceru. Začne sledovat, v kolik hodin se manžel vrací domů, kontroluje jeho prádlo a pečlivě pročítá výpisy z banky, zda nenajde neznámé položky za dárky, noclehy či večeře v restauracích. Nic nenajde a postupně na dětskou sponu zapomene nebo se manžela přímo zeptá, jak k této věci přišel.
V případě, že náš partner opakovaně vyhledává témata o naší nevěrnosti, vyslýchá, kontroluje, tyto situace se stále opakují pouze s rozdílnými situačními momenty, jde s velkou pravděpodobností o žárlivou osobnost. V tomto případě jde již o osobnostní rys a značí poruchy osobnosti. Žárlivé scény jsou vyprovokovány i nevinnými situacemi jako je o deset minut opožděný příchod z práce nebo zastavení před domem se sousedem. V tomto případě se rozvíjí vyčerpávající okruh otázek, obvinění a osobních útoků.
Jakákoli naše odpověď často jen další výslech potencuje. Žárlivý partner po takovémto výstupu odchází rozčíleně do hospody na pivo s kamarády, partnerka si dá skleničku alkoholu doma nebo pláče. Právě žárlivci snášejí tyto scény ještě hůře než ti nevinně napadení. Jejich osobnostní rys jim dělá život téměř k nevydržení. Jsou plní zášti, zloby, vnitřního smutku, pocitů křivdy a ponížení. A s tím, přestože to často s realitou ani nesouvisí, se těžko žije.
ŽÁRLIVÝ PARTNER
Co dělat, když je partner žárlivý?
- Nechte partnera vymluvit. Nepřerušujte ho, neodcházejte z místnosti, v klidu ho vyslechněte.
- Na žárlivé dotazy neodpovídejte. Nenechte se vmanipulovat do situace, kdy se obhajujete a snášíte důkazy o své nevinně.
- Každá odpověď, kterou dáte, jen rozdmýchá další proud žárlivých otázek.
- Ujišťujte partnera o svém citu k němu: „ Mám tě moc ráda, záleží mi na tobě, jsem s tebou ráda apod. Za žárlivými scénami se často skrývá touha po ujištění.
- Pokud partner i nadále pokračuje v žárlivých otázkách, přejděte v klidu na jiné aktuální téma: „Nevíš, co dnes dávají v televizi? Podepsal jsi dceři úkoly?“
- Pokud je partner tak urputný ve svých žárlivých scénách, mluvte o jeho problému jako o nemoci a v klidu mu doporučte vyhledat odbornou pomoc.
JÁ JSEM ŽÁRLIVÝ/Á
Jak kontrolovat sám sebe?
- Snažte se kontrolovat si své myšlenky tak, abyste se vyhnuli zevšeobecnění. Hlídejte si obecné závěry typu: Ona mě podvádí, je mi nevěrná.
- Sami sobě popište situaci, jak se cítíte: Cítím se nejistý, protože partnerka přišla o deset minut později. Znejišťuje mne, že nevím, kde byla.
- Hlídejte si negativní myšlenky sami o sobě: Jsem každému pro smích, všichni vědí, že mne podvádí. Jsem nula.
- Pokud se přistihnete při těchto negativních myšlenkách, rázně si řekněte: STOP! Tohle ne, takto se sám týrat nebudu.
- Postupně a pomalu si zvykejte na nejistotu: Dnes přišla později, ale nebudu se jí ptát, napětí vydržím i nejistotu, kterou v sobě mám. Napětí pomine do 20 minut.
- Příště přidejte další úkol: Pustím ji samotnou do fitness a nebudu se vyptávat, kdo tam byl.
- Nestyďte se za svou úlohu odměnit. Je to úkol nad lidské síly.
- Pamatujte, že žárlivost dokáže zničit i velmi dobrý vztah.
- Pokud cítíte, že problém sami nezvládnete, nebojte se vyhledat odbornou pomoc.
ŽÁRLIVOST: DŮVĚŘUJ, ALE PROVĚŘUJ!
Některé vztahy jako by se něčím až nápadně podobaly teletníkům. Když ničím jiným, tak tím, že se v nich alespoň jeden z partnerů občas „ot(h)eluje“. Jinak řečeno – mění se v Othella – symbol žárlivosti. Chudák Shakespeare možná netušil, kolik „Othellů“ bude časem nosit i slušivé sukýnky a v našich podmínkách většinou také „-ová“ na konci příjmení. Nejen ony, ale i jejich spíše mužské než mužné protějšky se neřídí heslem: „Důvěřuj, ale prověřuj!“ Spíše se řídí sloganem: „Nedůvěřuj a prověřuj!“
Jeden případ za všechny:
Přítelkyně – tlumočnice (55) žije již 15 let sama. Před dvěma lety se seznámila s pohledným chlapem. Špatně mluvil a dodnes mu to nejde dobře česky. Je to Němec a polistopadové dění jej zaválo obchodně do Čech. Spojovala je němčina. On byl rád, že našel někoho, kdo s ním bez nároku na honorář posedí a popovídá si. Časem se stala jeho učitelkou češtiny. Před půlrokem se více sblížili. A od té chvíle to začalo. Stal se z něho neuvěřitelný žárlivec. Nejraději by byl stále s ní. Zoufá si, když musí ráno do práce. Je sklíčený, musí-li na několik dnů služebně odjet. Volá jí i čtyřikrát denně do zaměstnání a večer každou hodinu domů. Nevěří jí, že je sama doma. Je to k nevydržení. Když jde s ním po městě a potkají nějakou známou, vyžaduje, aby mluvili německy, protože má pocit, že jí dotyčná donesla vzkaz od nějakého muže. Prostě šílenec. Volá-li jí někdo večer domů a on je u toho, je hned oheň na střeše. Vymýšlí si neuvěřitelné historky, které jí pak vnucuje. Má neustále pocit, že mu nasazuje parohy a že on je k smíchu všem známým a kolegům.
Už mu řekla, že pokud bude takhle zbytečně žárlit, že ho vyhodí. On se zapřísahá, že už bude rozumný. Neuplyne ani den a vše se jak „dejavue“ opakuje. I když je to jinak velmi spořádaný, inteligentní a pohledný člověk, má pocit, že není nenormální a léčit se nechce.
A ještě jeden příběh o žárlivosti:
Můj známý svou ženu stále podezříval, že je mu nevěrná. Měl představivost jak Salvador Dalí. Nazýval ji zvířaty celé zoologické zahrady. Neustále, i před přáteli, ji opakoval, že nikdo jí to lépe než on neudělá. A udělal! Právě neustálé připomínky nevěry a jeho výjimečné ohodnocení ji k tomu dohnaly! Tolikrát ji urážel a přesvědčoval, že sama chtěla poznat druhou stranu mince. Nelitovala a pochopila, že může žít jako úplně svobodná bytost bez ponižování a zmanipulovaných žárlivých scén. On to neunesl a oběsil se na půdě. O jednoho žárlivce méně!
Jakákoli žárlivost je obecně patologická vlastnost. Vtíravá a neodbytná myšlenka bývá příznakem závislých osobností – to znamená například alkoholiků či neurotických osob, nesamostatných a nejistých. Paradoxně bývá často žárlivost vnímána jako nějaký projev velkého citu! Je to absurdní. Žárlivec je především sobec, egoista, který chce, aby se mu za jeho cit dostalo okamžité a nejlépe trvalé odměny – ve formě bezvýhradné oddanosti.
U alkoholismu je žárlivost spojena s úbytkem potence, u starých lidí bývá někdy směšným příznakem sklerotické demence. Jsou ovšem i žárlivostní bludy u duševních chorob. (Nikdo ti to lépe než já neudělá!)
Je třeba si uvědomit, že žárlivec vnímá veškerou skutečnost zkresleně, emotivně a tuto skutečnost přizpůsobuje svým vnitřním pocitům. Z každého nápadu je schopen vytvořit konstrukci – obludnou a nesmyslnou – kterou on považuje za zcela samozřejmou. Je naivní si myslet, že žárlivce nějakým logickým argumentem můžete přesvědčit o realitě. Nepřipustí ji a předem odmítá vše, co se nevejde do jeho představy.
ZDÁ SE, ŽE JEDINÝM ÚČINNÝM PROSTŘEDKEM, JAK SE VYHNOUT ŽÁRLIVCI, JE – UTÉCI MU!
Žárlivost není koření lásky a partnerského vztahu, nýbrž těžký korozivní jed, který nakonec zničí vše ostatní – a až do základu!
Marie Rottrová – Markétka
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.