Tančím s anděly
I v té nejčernější tmě svítí plamínek Naděje. Té – s tou holí. Každé trápení, bolest, žal či nemoc má svůj konec. Zavolej strážné anděly, oni ti poradí. Když je požádáš, pomohou ti v podobě daru. Jsou to andělské dary – dary prozření. Já tančím s anděly.
Smrt se zastyděla,
sáhla si doprostřed čela,
že půjde raději spát.
Kosu jí podržím,
o tu se nemusí bát.
Rezavá je, jako já, celá…
V zrzavé paruce
šli andělé za ruce:
Anděl naděje.
Anděl smíchu.
Anděl, co rád jí
a Anděl hříchu. Celý příspěvek
Čest
Motto:
Piráti přepadli loď. Dva kapitáni – šlechtic a pirát – bojují proti sobě. Šlechtic: „Bojuji pro svou čest!“ Pirát: „Já pro peníze. Každý pro to, co mu schází!“
Čest (od slovesa ctíti) je to, čím si člověk zasluhuje i získává úctu a důvěru, a co ztrácí podvodem, zradou, zbabělostí. Tedy tam, kde zklamal důvěru druhých, kteří se na něho spoléhali. Patří mezi ty základní lidské pojmy, které je obtížné definovat: Websterův slovník uvádí osm různých významových odstínů slova.
“Čest je – čest.“
V tradičních společnostech převládalo pojetí cti jako ocenění a úcty ze strany druhých, čest jako postavení, hodnost nebo pocta. S postupnou individualizací člověka od společnosti se zdůrazňuje spíše čest jako ocenění sebe sama, jako rys člověka, který se nemusí stydět sám před sebou.
Sex nebo láska?
(ukázka moderní galantní poezie)
„Erotika je zdolávání překážek. Nejlákavější a nejoblíbenější překážka je morálka.“ K. Kraus
Sex je míň než láska.
Je to „Kráska z ohně zrozená“,
ale má ze hry více.
Láska zase déle vydrží
a je v každém věku.
To se o sexu říci nedá.
Jsem z toho bledá,
ač se skoro červenám,
když mi pod blůzkou rukou hledá.
Mám být červená nebo bledá?
Najde tam to, co hledá?
Našel, jsem na to hrdá. Celý příspěvek
Tango života
Všichni tančíme životem. Někdo polku, jiný waltz, někdo šlape zelí, jiný druhému na boty. Ten si počítá do taktu…á dva tři, á dva tři…, tenhle netančí a stojí sám opodál. Někdo tančí po špičkách a někdo dupe jako slon. Já tančím tango životem…
Tančím tango života.
Sama se sebou
a bez růže s rosou.
Čekám na Tu s kosou:
„Smím prosit?“
Začne si kosu brousit.
Nadechne se…
A já řeknu: „Prd!“
„Já chci život a ne smrt!
Táhni odsud,
táhni o dům dál!“ Celý příspěvek
Tři minuty věčnosti
„Všechno v životě končí, jenom věčnost je tu navěky!“ (Já)
Při cibuli slzy roním,
v duši přejelo mi stádo koní.
Někdo zvoní
a z bot je „cejtit“ strach!
Na orloji tluče
Smrt na kosu jak na obruče,
když bednář zatlouká si sud.
Na dvoře slepice: puť, puť, puť.
Mám hlad a na něco chuť.
Brousím si nůž o schody,
uříznu si krajíc chleba
a namažu ho Nadějí. Celý příspěvek
Duše je esencí života
V okamžiku smrti, a nezáleží na tom, zda se jí bojíte či nikoliv, se hmotnost vašeho těla sníží o 21 gramů. Je to lidská duše, co těchto 21 gramů tvoří? Jsou ti, kteří nás přežijí, o tuto hmotnost těžší? Co to je duše? Kde sídlí? Lze ji změnit? Jakou máš duši?
Duše (odvozeno od „dýchat, dech“) je velmi široký a často neurčitý pojem, který původně znamená princip života. Je to TO, čím se živá bytost liší od mrtvoly. K tomu později přistupuje i představa duše jako jedinečné osobní identity, důležitá zejména v křesťanství. Starou náboženskou představu, že duše člověka nějak přežívá, vyjádřili řečtí filosofové jako „nesmrtelnost“, případně představou „reinkarnace“ jako v některých východních náboženstvích.
Protože se tyto představy nedají empiricky doložit ani zkoumat, v moderní vědě se pojem duše neužívá. Psychologie, která vznikla jako „věda o duši“, jej nahradila pojmem vědomí nebo mysli, v širším pojetí pojmem psychika. Pokusy o výklad duše jako „energie“ a podobně nestojí tudíž na žádném vědeckém základě. V náboženství, v běžné řeči, v umění a v mnoha metaforách však stále znamená oživující princip, nositele osobní jedinečnosti a odpovědnosti, citu a smyslu. Celý příspěvek
Naše libůstky
Slovo „zlozvyk“ nemám ráda. Zní tak zle. Není to zlý zvyk, je to libůstka. Dělá nám to dobře. „Dělá to dobře mně i tobě“.
Někdo si okusuje nehty. Někdo kouří slabé doutníčky. Někdo pije s mírou i s Mírou. Můj známý si rád drolí špínu mezi prsty na nohou, dělá z ní kuličky a čichá k ní. Říká: „Mně ale smrděj´ nohy. Správnýmu chlapovi smrděj´nohy. Komu nesmrděj´, tak to není chlap!“ Vladěna si pořád myje ruce a také k nim čichá. Tamara si dlabe špínu z pupíku. Když jedu autem, tak každý pátý řidič má do nosu zaraženou ruku pomálu po loket a k tomu blažený výraz. Fanda si škube chlupy v nose. Jana zase na bradě. Jiřík se dlouhé hodiny vzhlíží v zrcadle, je takový malý narcista. Estetické libůstky.
Když máme čas jen a jen pro sebe, provozujeme naše libůstky.
Můj ošetřující lékař se neustále jakoby mimochodem hrabe v rozkroku. Jarda stále plive, nejraději z jedoucího auta. U jednoho stromu, kde havaroval, vystoupí a snaží se plivnout stromu přímo „mezi voči“. Uprostřed kmenu je otvor po větvi a ten se stal jeho terčem. Když se trefí, má šťastný den. Tonda si dlabe u televize holuby a lepí je pod desku stolu. Tvrdí, že z nich dělá netopýry, protože visí hlavou dolů. Má tam již pěkný výřad. Myslivecké libůstky. Celý příspěvek
Nejnovější komentáře