Sexualita ruku v ruce s erotikou

„Těla se v lidech milují častěji než duše. Kdo ve svém životě poznal třeba sto žen, možná, že vůbec nepoznal lásku.“               (J. Čapek)

Sexuální život provází člověka od šerého dávnověku samotné lidské existence. Na rozdíl od všech ostatních živočišných druhů dokázal člověk do svého sexuálního života začlenit také psychické předpoklady vzájemné náklonnosti, lásky. Tělesné pochody tvoří jenom základní podstatu pohlavního spojení. Jeho nedílnou součástí se stávají i duševní pochody ve sféře citové. Toto spojení zdánlivě protichůdných pojmů „těla“ a „duše“ právě ve sféře lidské sexuality je často zdrojem konfliktů.

Na jedné straně občas vidíme potlačování citové erotiky na úkor tělesné sexuality – pohlavní spojení bez lásky, cool sex. Opačným extrémem je pak označování sexuálního spojení za nutné zlo a propagace „čisté“ lásky – platonická láska, cudné přátelství, sexuální zdrženlivost, kult panenství.

 

Rozumně uvažující lidé však správně vidí v sexualitě jednotu obou těchto zdánlivě protikladných stránek. Pouze harmonické vyvážení tělesné sexuality a erotiky může přinášet člověku vrcholné tělesné, smyslové i citové prožitky a přispívat k pocitu zdraví. Spojení sexuality a rozmnožování pak přináší se sexuálním zdravím také zdraví reprodukční, tedy stav zaručující jeden z nejdůležitějších předpokladů rozvoje lidské společnosti – zdravé potomstvo.

V moderní historii bylo už učiněno několik pokusů o definici sexuálního zdraví. Tato definice však stále uniká jako písek mezi prsty, stejně jako se rok od roku nenápadně mění celá lidská sexualita, její zvyky, obyčeje, rituály. Sexuální chování lidí doznává stejných změn jako ostatní sféry lidské činnosti. Snad nejširší a nejobecnější platnost má definice Světové zdravotnické organizace z roku 1974: „Sexuální zdraví představuje takový souhrn tělesných, citových, rozumových a společenských stránek člověka jako sexuální bytosti, který obohacuje osobnost, zlepšuje její vztahy k lidem a rozvíjí schopnost lásky.“

Více než dvacet let od vyslovení této značně všeobecné definice se odborníci marně snaží o bližší vymezení sexuální normality a sexuálního zdraví. Právě proto, že sexualita v sobě zahrnuje prvky medicínské, morální, psychologické i společenské, jeví se člověk jako biologická bytost ve svém chování tak neobyčejně různorodá, že rozdělení na „zdravé“ a „nezdravé“ sexuální chování by nutně znamenalo určitou diskriminaci některých lidí – např. homosexuálních jedinců.

Právě tak jako není možné jednoznačně definovat sexuální normalitu a zdraví, není také možné vymezit sexuální mravnost a nemravnost. Sex sám o sobě totiž není mravný ani nemravný. Tím se stává teprve prostřednictvím doprovázejících okolností a zejména vymezením vztahu k partnerovi a celé společnosti. Na sklonku dvacátého století se už pokrokové společnosti na tomto poli dopracovaly k rozumnému kritériu mravnosti: nechápání zla vůči druhému člověku v jakémkoliv směru. Mezilidské vztahy v sexuální oblasti tedy zdůrazňují místo dřívějšího „vlastnit“ modernější „podílet se“.

Je to právě prvek vzájemného respektu a ohleduplnosti, který by snad mohl sloužit jako nejvíce všeobecné kriterium sexuálního zdraví. Je nutno vždy přihlédnout k právům každého jedince, aby nebyl sexuálně potlačován, zneužíván nebo vykořisťován.

Celá společnost však prodělává i v průběhu života jednoho člověka tak převratné změny, že určité morální principy platné ještě před desetiletím ztrácejí oprávnění. Zaznamenáváme urychlení sexuálního dospívání mládeže, změnu patriarchálního charakteru rodiny na rodinu demokratickou, růst ženské emancipace a vyšší vzdělanosti. Bez vlivu nejsou ani zvýšené zábrany nežádoucího těhotenství.

Všechny tyto okolnosti nás staví před nutnost změny názorů na sexuální morálku a před nezbytnou korekcí představ o sexuálním zdraví. Tento úkol je nesmírně důležitý zejména v dnešní době rozkolísaných morálních hodnot, v době neustále se rozšiřující paletě sexuálně přenosných infekcí a zejména hrozící celosvětové pandemie AIDS. Kapitoly z historie lidské sexuality tak nesporně přispívají k formování kulturního povědomí a k orientaci ve správných životních postojích v této důležité oblasti lidského života.

„Když je sex dobrý, je to velmi dobré, když je sex špatný, tak je to pořád ještě dobré.“   Perské přísloví

Sexualita je tělesné rozkošnictví různých druhů a forem, k němuž jsme disponováni po celý život. Sexogenní nejsou totiž jediné genitálie, nýbrž i jiná pásma, ba vůbec celý organismus. Proto doba rozplozovací schopnosti je natolik zvláštní a intenzivní epochou lidské sexuality, centralizující sexuální ukájení na genitálie. O tom, že sexuální potence není výlučně podmíněna fyziologickou funkcí zralých pohlavních žláz, svědčí infantilní sexualita zaznamenaná u novorozeňat již v prvních dnech jejich života, podobně jako stařecká sexualita, sexuální projevy v nejvyšším lidském věku.

Sexualita dokonce není absolutně vázána ani na jsoucnost pohlavních žláz, což opět dokazují sexuální excesy eunuchů, například v sektách skopců. Neexistuje tedy u člověka v žádném věku a stavu úplná sexuální impotence. Plná impotence je možná toliko ve funkci rozplozovací (impotentia generandi). Z těchto důvodů nepovažujeme dnešní fyziologickou teorii sexuality, založenou jedině na vnitřní sekreci pohlavních žláz, za dostatečnou, neboť není schopna vysvětlit sexualitu v celém jejím rozsahu, v jakém ji lze pozorovat.

Prostými tělesnými rozkošemi není ovšem vyčerpán charakter našeho sexuálního života, neboť alespoň každý sexuální akt vrcholící normálním orgasmem má rovněž svoji erotickou nadstavbu. Erotikou – na rozdíl od sexuality – nazýváme všechny smyslové vjemy, fantazie apod., které nám umožňují sexuální ukájení anebo které jsou schopny vyvolat v nás jeho potřebu.

Ačkoliv skoro všechny sexuální akty jsou spojeny s erotikou, ať již vědomě, podvědomě nebo nevědomě, v sexuologické systematice je přece nutno oba tyto fenomény od sebe odlišovat.

Žádný druh sexuality není totiž vázán na určitý druh erotiky a žádná erotika nevyžaduje speciální druh sexuality. Specifikujeme-li způsob sexuálního života podle jedné složky, nedovídáme se ještě nic o charakteru druhé složky. Proto je třeba často zkoumat sexualitu a erotiku nezávisle na sobě.

Příklad ze života:

Před lety se mi svěřil můj spolužák, samozřejmě posílen po několika skleničkách ve svém sebevědomí, že trpí sexuálním excesem. Říkejme mu René. Měl silně vypěstovaný návyk chodit k prostitutkám (tento návyk pohltil každý měsíc všechny jeho úspory), protože se domníval, že jedině tam může zažít skutečnou rozkoš: mohl se tam nechat spoutat a počůrat. Při pátrání po původu této potřeby jsme se kolem půlnoci dostali k následující „prascéně“: Jsou mu asi tři roky a sedí skoro nahý a připoutaný ve sportovním kočárku na zahradě, svítí na něho slunce. Náhle z domu vyběhne babička, pokropí ho z konve, odváže a vezme do náručí: „Chudinko malá, oni na tebe zapomněli! Pojď, babička je u tebe! Babička tě má ráda!“ Když pochopil spojitost tohoto zážitku se svými sexuálními chutěmi, mnohé se mu ujasnilo – i to, že ztrácel řeč. Po našem rozhovoru (doporučeno: HYOSCYAMUS C30, 4 granule) se odhodlal svěřit se svým objevem manželce. Vysvětlil jí, že mu dělá dobře, když ho někdo „postříká“ a „pevně drží“. Poté našli oba ve sprše a ve vaně (i mimo ni) nesčetné variace, které vyhovovaly jejich fantaziím, byly méně extrémní, méně ohrožovaly jeho manželství, a také neodváděly finance z domu. Manželka byla jeho zpovědí tak nadšená, že nakonec oba začali v této sféře podnikat.

„Sexuální prožitek dosahuje maxima v našich představách. V praxi je poloviční.“ ( G. Casanova)

Každý tělesný prožitek, který je spojen se silnými pocity, může být rozhodující pro naše chování v budoucnu: buď se dostává ke slovu „vnitřní hlas“, který varuje před tím, že by se to mohlo opakovat, a omezuje nás v pohybu, nebo dochází k záměrnému opakování, k jakémusi sugestivnímu potvrzování, které má pomoci unést úzkost, jež se za takovým jednáním velmi pravděpodobně skrývá. V obou případech zůstává člověk fixován na minulost, jeho osobnost se pak v této oblasti sotva může rozvíjet.

Druhým extrémem je sexuální impotence:

Josef si přichází stěžovat na svou manželku. S přibývajícím věkem a s ubývající sexuální potencí začíná trpět představami, že jeho žena má milence. U této formy sexuální paranoie stále znovu narážím na tytéž „praktiky“: Muži natáčejí své manželky tajně na kazetu i kameru, odposlouchávají telefony, hledají záznamy v počítači, aby je přistihli a usvědčili z nevěry. Mají většinou o hodně mladší polovičky, ale vůbec se nesnaží si manželství „nějak“ udržet. I když sexuální styk není tak častý, musí se muž (a hlavně věkově starší) snažit uspokojit ženu i jinak než souloží. Vždy těmto žárlivcům odpovídám stejnou otázkou: „Máte zdravé ruce a jazyk?“ Většinou jsou zaskočeni, ale pochopí. Doporučeno: LACHESIS C30, 5 granulí.

Každý vztah se musí jako kytička pravidelně zalévat a hnojit. Bez péče, starostlivosti, něhy a pomoci každá láska umře dříve či později na úbytě nezájmu, a na nedostatek oboustranného jiskření.

Cesta za poznáním patří k těm nejkrásnějším cestám, které může člověk vykonat, a to bez ohledu na čas, stav, věk i výši finančního konta. A proto poznávání lidské sexuality, zvláště jejich projevů v samotném chování „člověka myslícího“, v nás mohou vyvolat nejen obdiv, úctu, údiv, ale  někdy také úsměv. Přitom všem si můžeme položit pro sebe jednu otázku: „Změnilo se něco na chování člověka ve víru erotiky od doby, kdy trávil svůj čas v přítmí jeskyně a mezi dneškem, kdy dalekohledem sleduje nekonečný vesmír, vysílá kosmické lodě a oblíbenou hračkou se mu stává televize, mobil nebo počítač?“

Jakmile se člověk naučil úspěšně přežívat, okamžitě hledal i způsob, jak si co nejvíce zpříjemnit vlastní život. S rozkoší sobě vlastní pokrýval stěny jeskyně obrázky svých idolů, modeloval z hlíny, tesal do kamene a brousil z paroží. Přesně tak, jak to mnozí činí dodnes. Jak je zřejmé, sex nás provázel, provází a bude provázet po celý náš krátký život. Nepochybně s sebou přináší celou řadu krásných prožitků, obohacuje náš duševní život. Na druhé straně s sebou přináší i řadu problémů – prostituce, veřejné domy, cizoložství, incest, sexuální zneužívání a vydírání, homosexuální minority, pornografie, excesy atd.

Ať si to chceme nebo nechceme přiznat, lidé se až dosud rodili na základě pohlavního styku a ne klonováním. Člověk je jediný tvor, který dokázal celou záležitost zasadit do hlubokého a krásného rámu citu. Nechť tento cit nezaniká, ale dále košatí!

„Kdyby nebylo souložení nejdůležitější věcí života, Genese by jím nezačínala.“ ( C. Pavese)

Marie Rottrová – Lásko, nevymřeš po přeslici