Život je láska.

Život je, když…

Život není o tom, co si přeješ. Život není ani o tom, co dokážeš. Život už vůbec není o tom, když své sny zhmotníš nebo dovedeš do zdárného konce. Život je o tom, kolik vydržíš!

Už tě život nebaví, ale žiješ. Už nemůžeš dál, ale jdeš. Padáš s hubou do bláta, ale nakonec se zvedneš. A vykročíš dál. Rusové říkají, že když už nemůžeš, ještě dvakrát tolik vydržíš. A ženy? Ty vydrží všechno!

Život je totiž láska.

Padám na kolena,

zvednu se a jdu,

sedám si na paty,

ještě poposednu.

Nemůžu, nemůžu,

stejně se vzmůžu,

zalátám záplaty

své chatrné zástěry snů…

S láskou vydržím všechno,

opřu se o ni,

tempo zvolním,

ale jdu pomalu dál.

Otec nadával,

matka lkala,

doma jsem stejně nezůstala…

Láska mi pomohla vstát,

toulat se světem,

hledat ztracené sny,

vymýšlet vymyšlené,

usínat s pokorou,

ale se svojí náturou…

Láska je poklad,

ale málokdo

má na něj štěstí.

Osud ti hází

pod nohy klestí.

Pozor na rozcestí!

Vlevo? Vpravo?

Nakonec se ukázalo,

že lepší je jít za nosem…

S podnosem

plným vábných vůní,

chutí a lákadel.

Jen s láskou

se vymotáš z osidel.

Z osidel života!

Vydržíš všechno.

A nevydržíš nic,

pokud lásky není.

Taková je pravda

bez uzardění.

Život je poklona lásky.

Vše zvládneš hravě.

Musíš jen vstát

po zakopnutí v trávě.

Učesat vrásky,

vypnout hruď.

A nehrbit záda!

Vydržím všechno!

S láskou!

A ráda!

Hana Zagorová – Řeka zázraků