Smilstvo je zvláštní slovo. Smilnit s milou nebo nemilou, s milým nebo nemilým, milovat se, sexovat, zahýbat… Je smilstva málo nebo hodně? Smilní stejný počet žen jako mužů? Smilníme s láskou nebo bez lásky? Smilníme rádi nebo s nechutí? Je to základní instinkt člověka, tak proč se o ní říká, že je to nectnost? Bez tohoto pudu bychom na téhle planetě nebyli.

Pod pojmem smilstvo (řecky „πορνεία [por·nei′a], latinsky luxuria) se rozumí mimomanželský pohlavní styk a další prohřešky proti sexuální morálce příslušného náboženství. Křesťanství, islám a judaismus je považují za hřích a neřest a jeho zákaz uvádí desatero Božích přikázání.

Myslím, že je smilstva bez lásky dost. S láskou se však při milování šetří.

Často se opakuje jedno lidové moudro:

Žena ke štěstí potřebuje pouze bezednou kreditní kartu a zapamatovat si PIN. Ostatní si sežene sama. Chlap potřebuje ke štěstí pouze plný žaludek a prázdný pytlík. K tomu nepotřebují žádného psychologa ani hluboké city.

Je pravdou, že uspokojování sexuálního pudu patří k základním lidským potřebám. Na rozdíl od kyslíku, vody a potravy však není sex pro život zcela nezbytný. A když ženy nebo muži musí z nějakého důvodu sexuálně abstinovat, představuje to pro jejich tělo nepříjemnost, ale ne nějaké zdravotní riziko. Jako že se jim děloha zmenší, že průchod tam dole zaroste nebo že se jim ve vagině obnoví panenská blána jako třetí zuby.

Je fakt, že bez partnerského sexu propadají někteří lidé častěji špatným náladám. Zejména ženy mohou víc zápolit s pocity smutku nebo samoty, a ty citlivější třeba i se zvýšenou úzkostí. Skutečnost, že se jim nedaří sehnat žádoucího partnera, je dovede frustrovat, případně jim snižuje jejich sebehodnocení.

U žen může být tento problém výraznější i proto, že jsou citlivější. Hezký vztah s partnerem u nich vyvolává příjemné emoce. Ale pokud partner chybí nebo vztah je nefunkční, určitě jim kvůli tomu nehrozí zdravotní problémy. Většinou platí, že když funguje sex, funguje i to ostatní.

Když sexuální pauza trvá dlouho, myšlenky na sex se z myslí žen postupně vytrácejí. Tomuto procesu někdy předchází kratší fáze spontánního erotického vzrušení, ke kterému dochází ve fantaziích a snech. Tedy stav, který je zdrojem neklidu a touhy po sexu. Po něm však následuje fáze života, v níž se erotická témata objevují v mysli obvykle jen vzácně a bez větší naléhavosti.

O tom, že některé ženy dokážou žít dlouhé roky bez partnerského sexu, svědčí ostatně i dlouhodobé zkušenosti příslušnic náboženských řádů, které svůj život zasvětily službě Bohu.

Lékaři sledovali několik skupin řádových sester a na základě shromážděných fakt konstatovali, že u nich sexuální abstinence nevyvolávala žádná zdravotní rizika. Naopak, některé ženské choroby se jim téměř vyhnuly.

Ženy, které dlouhodobě nemůžou uspokojovat své sexuální potřeby společně s partnerem, by měly pravidelně alespoň masturbovat. Zůstávají tak lépe připravené na případný sex ve dvou.

Moderní medicína už naštěstí dávno opustila své někdejší názory o tom, že onanování, nebo – jak se také říkávalo – samohana, je nebezpečné, případně že může být zdrojem všemožných problémů. Ostatně muži to dělají stále, a přesto žádným pocitem viny netrpí.

Dnes lékaři ženám naopak vysvětlují, že pro ně masturbace může být prospěšná, a to z mnoha důvodů. Je to určitá forma náhradní aktivity, cvičení a tréninku. Díky ní se lépe zorientují ve svých tělesných pocitech a řadu věcí si prakticky nacvičí.

Mají pak větší šanci dosáhnout uspokojení i v případném styku s mužem. Navíc jejich pohlavní orgány bývají díky pravidelné sexuální aktivitě v lepší kondici.

To, jak je pohlavní styk důležitý, vidí ostatně i gynekologové u žen v přechodu, u kterých se objevují potíže způsobené úbytkem pohlavních hormonů. Ty, které se nepřestávají milovat s partnerem a řeší potíže s horším zvlhčením vagíny pomocí nevelkých dávek hormonů nebo aspoň dostatečného množství lubrikantu, mají poševní sliznice v lepším stavu než ty, které na intimní život rezignovaly.

Případ ze života:

Jedna z mých pacientek je závislá na sexu. Chodí se mi pravidelně zpovídat už patnáct let. A dělá chyby stále stejné, nedokáže se z nich poučit. Jak se seznámí s mužským, který je jí jen trochu sympatický, tak si s ním dá rande. Většinou hned při druhém setkání (někdy i prvním) se s ním vyspí. A pak ho bombarduje desítkami SMS: kde je, co dělá, proč jí nezavolal, proč jí nepopřál „Dobré ráno“ jako první, stokrát se jej ptá, jestli se mu líbí, proč nevolal každou hodinu, co zrovna dělá, kde pobývá…. Nejraději by si ho nastěhovala domů, oblékla ho, krmila, plnila mu každé možné i nemožné přání, nejraději by ho vlastnila a rozhodovala o jeho každém kroku. Samozřejmě, že to žádný muž nevydrží, a do dvou měsíců je po sympatiích. Ten poslední s ní vydržel skoro pět let, ale jen proto, že mu zaplatila přes půl milionu na alimentech, hýčkala si ho jako Boha, oblékala ho jako Boha, krmila a napájela…a on si žil svým soukromým životem Dona Juana, v každém městě v okolí měl milenku, bral jí peníze, ponižoval ji, sexuálně s ní skoro nefungoval, dokonce si z ní udělal otrokyni, která musela spát na podlaze se psy vedle jeho postele. Počkal si, až mu zaplatí dluhy, a pláchnul i s jejím autem.

Přišla mi brečet na rameno. Vše jsem s ní probrala, rozebrala, vysvětlila. Stále stejné chyby, stejné postupy, algoritmy chování. Ona to myslí tak dobře, a ono to tak špatně dopadá. Není schopná změnit model svého chování, není schopná jednat jinak, není schopná se poučit ze svých chyb a neopakovat je. Chce vlastnit, zahltit druhého „láskou“, požitky a penězi, že si vůbec neuvědomuje, že ten druhý se má jako v bavlnce, ale nemůže se z té bavlny ani nadechnout! A ještě jedna věc: je příliš dostupná, okamžitě k mání, rychle „roztáhne nohy“ a chlap se nemůže ani zaháčkovat, ani zamilovat, ani toužit. Muž se udusí její všeobjímající láskou.

Vybrečela se, pochopila mé rady. Ale nebude se jimi řídit. Zase udělá stejnou chybu a za dva měsíce přijde znovu. Komu není rady, tomu není pomoci.

Po dlouhé sexuální pauze se ženy mohou setkat spíš s problémy psychického a emočního rázu. Pokud se milují po několikaměsíční nebo několikaleté prodlevě, snadno se cítí trochu nesvé a nejisté. Proto je pro ně důležité, aby partner nespěchal a věnoval se předehře.

Může jim trvat o něco déle, než dosáhnou potřebného vzrušení, a tedy i zvlhčení pochvy. Důležitou roli v tom hraje citlivý přístup partnera a příjemné, něžné dotyky, zdaleka ne jen na erotogenních zónách.

Když se ženy milují po dlouhé abstinenci, mívají nejednou pochyby o sobě samých, ale také o tom, jak nahé vypadají a jak se partnerovi líbí. Velmi často jim chybí potřebné sebevědomí a mohou mít i určité potíže s tím, aby se uvolnily a svému protějšku se oddaly.

Správné pocity a potřebná relaxace jsou pro ně důležité proto, aby si pohlavní styk vychutnaly, případně aby dosáhly pocitového vyvrcholení.

K dobré funkci pohlavních orgánů nepochybně přispívá i romantická zamilovanost a pocity vzájemného souznění, štěstí nebo spokojenosti. I to je dobré vědět, když se pouštíte do intimních hrátek po delší odmlce.

Marie Rottrová – Lásko voníš deštěm