Svatomartinská husa

svatomart_husaČekala jsem frontu ve venkovském obchůdku na vesnici, kde mám chalupu. Přede mnou stála paní asi mého věku a diktovala z lístku nákup na sobotu a neděli. Už chtěla platit, ale manžel  dodal: „Eště litrovku rumu a půllitrovku ferneta!“

Paní protočila panenky, ale nic neřekla. Manžel začal odnášet nákup do auta a ona si povzdechla: „To zas bude víkend! Jako každej tejden. A to má doma eště celou basu píva! Co bych za to dala, kdyby přestal pít. Takovej fantastickej chlap a takhle se uchlastá za pár let k smrti!“

Naklonila jsem se k ní a řekla: „Chcete pomoct? Mám úžasnou medicínu, která stoprocentně zabere.“

„Co za to chcete? Kolikpak by to stálo?“, zeptala se paní.

„Nic. Aspoň si ověřím, jak to v praxi účinkuje“, odpověděla jsem jí.

„Přijďte k večeru ke mně, víte, kde mám chalupu, ne?“, znaly jsme se od vidění, většinou z místního konzumu.

„Tak jo, za pokus to stojí!“, odpověděla a odkráčela za manželem.

Paní opravdu kolem šesté večer přišla. Vše jsem jí vysvětlila, kolik kapek „zázračné medicíny“ má dávat, nejlépe do piva, fernetu nebo něčeho hořkého. Moc tomu nevěřila, skepticky si mne měřila. O pití své drahé polovičky toho věděla přeci dost. Poděkovala a odjela na kole domů.

Asi po měsíci a půl jsem se opět dostala na chalupu. Šla jsem zase nakoupit do místního krámku, provětrat peřiny na bidlo a zatopit v babiččiných kamnech. Nechtělo to chytit a kouř se valil do kuchyně. Otevřela jsem okna a vidím paní na Babettě, které jsem dala kapky pro manžela.

„No, to vám nebude hořet, když slunce eště svítí na komín! Ach, vy městský!“ Vlítla do chodby, otevřela sopouch na čištění komína, zmuchlala noviny, zapálila je a zastrčila dovnitř. V komíně to zahučelo, kamna přestala kouřit a začala pořádně hořet.

„Dobrej den! Zapomněla jsem pozdravit. Přišla jsem za Vámi, paninko! Moc, moc Vám musím poděkovat. To jsem eště nezažila. Hned ten večer jsem mu nakapala do fernetu to Vaše kapání. Pak jsem mu eště dala do píva a čekala, co se bude dít. A dělo se! Za deset minut to začalo! Dal si pivo a k tomu velkýho ferneta. Začal kibicovat fotbal v televizi. Po dalších deseti minutách s sebou začal vrtět. Zbledl, něco zamumlal, vyběhl na chodbu, ale nedoběhl… Šlo to vrchem i dolem!“

„Ježíš, Maruš, já se pos…! Bože, co jsem to v práci jedl? Nalej mi rum, ať si spravím chuť!“ Docela jsem se bála, ale říkala jsem si, kuj železo, dokud je žhavé! Rum s kapkami opravdu zabral.

„Maruš, já snad umřu, zavolej pohotovost.“ Nezavolala jsem, tolik let mne tejral tím svým chlastáním, a co to stálo peněz! Moje nervy už praskaly, jen jsem viděla ten jeho rum!

„Takovej to byl fajn chlap, šikovnej, pracovitej! Poslední dobou to i v tý posteli stálo za prd! Tejden nepil! Po tejdnu to chtěl zkusit znova. Stejná reakce už po pívu! Zvracel, průjem, zelenej jak sedma! Až mi ho bylo líto! Ale řekla jsem si, holka, vytrvej a nevzdávej to!“, rozpovídala se paní.

„Je to skoro šest neděl a nepije.“ Fanda říká: „Maruš, už jsem si svý vypil, nějak mi to už nechutná.“

„Pívo se zkazilo, tak jsem ho dala praseti do žrádla, ale fernet i rum jsem nechala v sekretáři, kdyby to chtěl ještě zkusit.“

„Fantastickej lék! Kdybyste se neurazila, tak Vám nesu Svatomartinskou husičku, pěkně ji upečte a dejte si do nosu! Za to vyléčení Vám ze srdce pěkně děkuju. Dokonce si všiml, že jsem eště ženská a zase má na mě chuť. A čas na práci, že jí tam už bylo! Spravil králíkárnu, opravil stůl, začne bílit celý barák. Naštípal dříví do foroty, prostě je to zase můj Fanda!“

A tak každý rok dostávám Svatomartinskou husu za jednoho vyléčenýho vožralu! Husička na kmíně s dvojím knedlíkem a dvoubarevným zelím je „vopraudu výýýtečnááá!

 

Poznámka:

Alkoholismus je oblast, která je pro medicínu velmi těžce řešitelná. Je to proto, že úspěšná léčba vyžaduje bezvýhradně pevnou vůli postiženého. Alternativní medicína na tom ve srovnání s alopatickou či chcete-li oficiální medicínou, není o mnoho lépe, ale přece jenom má k dispozici jeden prostředek, který funguje (podle mých terapeutických zkušeností stoprocentně), i když jeho razantní účinek bývá někdy předmětem sporů. Tímto prostředkem je podávání tinktury, odvaru nebo nálevu z byliny, která vyhledává listnaté lesy blízko vody a jmenuje se Kopytník evropský (Asarum europaeum). Vzhledem k tomu, že alkoholici téměř bez výjimky zásadně odmítají pít bylinné čaje, je často nutné kopytníkový čaj nebo odvar podávat v rámci jiných nápojů, například pro zalití kávy nebo jako součást jiného nápoje s výraznější chutí. Reakce bývá velmi bouřlivá: lidově by se asi řeklo, že „všechno jde ven, horem i spodem“, ovšem kromě tohoto „efektu“ to lidskému organismu nijak neškodí. Kopytník funguje už při malém množství alkoholu, například i dvou decilitrech piva. Pro přípravu se používá jedna polévková lžíce na 0, 25 l vody. Běžné užití je formou nálevu, pro razantnější účinek pijeme raději odvar. Kopytník evropský je jinak mírně jedovatý, takže je nutné jej dávkovat opatrně. I mírná otrava se však projevuje emeticky (čili zvracením), takže skutečné nebezpečí zde nehrozí. Obecně je použití kopytníku velmi široké, je velice účinný při nemocích plic včetně rakoviny a po plicních operacích.

Zdroj: J. Janča – Velký receptář alternativní medicíny

1 komentář u Svatomartinská husa

Napsat komentář

Citáty
Láska se ptá přátelství: „Proč jsi na světě, když existuji já?“ Přátelství odpovídá: „Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím.“ (Kramná)
Bannery
rc4 blog MrPierc řeší neřešitelné
Paví piny