Módní čepýření

Botičky pro radost

cervene-lodickyBoty jdou, jedna za druhou…

Krásné boty jsou sexy!

První dětské botičky, byly takhle „maličký“. Šiju boty do roboty… byla říkanka, ve které jsem učila děti lásce k botám. Boty jako první lodičky a první pošlapání bot v tanečních.

 

Vojenská bagančata, rybářské holínky, botky baletky, „psí dečky“ mafiánů, slavné české kecky, botasky, lakýrky pánů elegánů, vysoké jezdecké boty. „Bequeme Schuhe“, jak říkala naše babička, která chodila doma pořád bosa!

Největší výrobnou bot byly Baťovy závody. Guinnessova kniha rekordů firmu Baťa označila za „Největšího prodejce a výrobce bot“ všech dob. Za svoji existenci firma prodala již přes 14 miliard párů bot.

Člověka dělají boty, ženu lodičky. Někdy jsou to lodě, ale nemusí se spouštět na vodu. Ani ženy ani lodě! A když se někdy spustím, tak jenom trošičku, jenom na špičku, nebo když jsem ztratila lodičku!

Boty jsou jednoznačný ženský sexuální symbol, který je schopen i primitivní sexuální síly orientované vně! Je třeba na symbol pohlížet z hlediska duality, protože i boty jsou použitelné v páru, pokud není dáma jednonohá…

A právě o mých červených lodičkách chci dneska psát…

 

Červené botičky

 

Podívej,

mám nové boty!

Červené!

Líbí se ti, viď?

A nééé, že nééé!

 

Ten dlouhý štíhlý podpatek

mi něco připomíná.

S těmi botami

jsem úplně jiná!

  Celý příspěvek

Červená báseň pro mě

zenavcerveniŽena v červeném…

Červená, červená, když jí hladím ramena… Červená Karkulka – moje nejoblíbenější pohádka. Červený kohout na střeše, rudé gardy, purpurová kamínka. Kainarova růžová bandaska a zmrzlé ruce u Vincka chcípáčka. Rudá záře nad Kladnem, ale nějak nám vybledla…

Rudí průkopníci se prokopali hluboko, asi ztratili směr. Rudá armáda, kdepak loňské sněhy jsou. Když uvaříme krevetu, září doruda. Neruda, Ruda, Rudy Kovanda, „Rudý komanda“, rudé růže ve vlasech, Červená řeka, Rudé moře. Rudiment. Červený šátečku, kolem se toč… Červený trpaslík. Červený vypláznutý jazyk malé skotačivé holky, červené štrumpfny fotbalistů… Indiánům se říkalo Rudoši nebo Rudokožci.

Moje představa červené je krvavě rudé Ferrari v garáži, aby ladilo s karmínově červenou rtěnkou a rudou kabelkou. Kolem krku mám krvavé rubíny, z uší visí z bordó kapky krve umně tvarované náušnice. A k jídlu červeného lososa, granátová jablka s rybízem, zlatý kaviár po lžících (pochopitelně stříbrných) a zapíjet červeným Chatoneaux d’Pappe nebo Růžovým sektem. Servíruje mi to číšník v červené zástěře s červenou páskou přes levé oko (určitě má červené trenky ušité z rudého praporu), na rudém ubrusu, ve váze rudý květ kaktusu, a pusu si otřu (ne do ubrusu) do rudého ubrousku na rozloženém Rudém právu. Účet mi vypíše červenou tesařskou tužkou, na účtu je napsáno červeně: „Pro Rudou dámu jako pozornost podniku“. Červený pikolík mi podá rudé boa, majordomus mi otevře dveře a zvolá: „Poklekněte, Dáma v červeném odchází!“ Malinově červeným jazykem si olíznu karmínové rty, podívám se na něj ohnivým pohledem, až mu zrudnou uši a srdce vzrušeně mu buší. A za Pochodu padlých revolucionářů odcházím po rudém koberci k přistavenému krvavě rudému Ferrari. Jako spropitné dávám zlatý ruský červoněc a odjíždím k rudému západu. Rudá záře nad Kladnem mi září v ústrety. To je Červená knihovna, co?

Červená křičí: „Stůj!“

Červená je symbolem vášně, tepla, lásky, zuřivosti, vzteku… Vidím rudě, když mi zamáváš červeným hadrem před očima. Pak mám červené oči od nevyspání… Souboje se vedou do první krve. Krvavá tlačenka dělá z vodníků smrtelné lidi. Potůčky krve tečou při židovské či ženské obřízce. Rudý prapor revoluce, krev kape z gilotiny, rudý západ slunce ohnivě uvadá. Po lásce někdy krvácí srdce. Teče mi červená z nosu. Líbají tě rudé rty od Marty. Červená míšeňská jablíčka, červená řepa, rudá líčka má naše malá Andulička, červený otisk dlaně na zadečku, rudý korzet v představách chtíče… Červené ruce napuchnou po opaření, rudé tváře nezdravého životního stylu svítí přes kůži. Stud se barví červenou, rozpaky, trémou, strachem. Panika je červená – všechno je rudá barva ohně a adrenalinu. Rumělková limonáda, červená griotka, rudé rajče, červená Margarita, pij dopolopita. Grenadina je sirup vyrobený z granátových jablíček. A jsou odjištěná! Plná vana kečupu, když už nejsou fialky. Velké červené korále po babičce…

Odstíny červené: rudá, karmínová, purpurová, šarlatová, bordó, nachově červená, rubínová, cihlově červená, ohnivě červená, signální červená, ryšavá, rezavá, nachová, granátová (neodjištěná), rumělka (je i zelená), vínová červeň, rusovlasá, kaštanová, korálová, mrkvová, krvavá, malinově a jahodově červená, lososová, burgundská, semaforová červeň… A co červen a červenec? Voní po červených jahodách a uzrálých malinách. Řád rudé hvězdy září do tmy. Čeština má desítky odstínů červené, o kterých se angličtině ani nezdá. Pravděpodobně po takovémto čtení o rudé barvě vznikl Komunistický manifest Marxe a Engelse, dvou nespokojených mužů, kterým mávání červeného hadru před očima přebarvilo myší šeď života devatenáctého století. Lenin pak jejich dílo dobarvil doruda dle odstínů dělnické krve.

Červená je symbolem erotiky, sexu a vášně. Červená ženám sluší. Rozšiřuje už tak bujnou představivost mužů a podporuje chutě, nejen k jídlu. Rudá vybízí k utržení, někdy i knoflíku na poklopci, i když se nosí zipy. Nejvíc vyniká na rusovláskách, ty pak hoří dvakrát najednou, ani nepotřebují sirky. Červená provokuje, žárlí, křičí, maluje, předvádí se, řve…. Červená je in!

Celý příspěvek

Kloboučení

nostalgie klobouku…aneb péro za klobouk…

 

Kdysi ženy nosily klobouky. Dala se tím vyjádřit osobnost. Barvou pocity a tvarem zařazení. Ještě dnes můžeme vidět fantastické kreace na dostizích v Ascotu.

Také jsem chtěla před několika lety nosit klobouky. Okolí mne málem a doslova „sežralo“.

A tak je ve svých představách nosím dál. Zkouším si je ve virtuálním zrcadle a nemohu se rozhodnout pro ten pravý, který by mi seděl nejen k pleti, ale i k webu.

Jsem tak trochu romantickonostalgická a stůňu po časech, které dávno uplynuly.

Škoda, že ta doba už je pryč…

P. S. Já se tady rozplývám a málem se mi připálily makové buchty v troubě!

Ženy nemají nohy

Curvy_womKdysi jsem četla trilogii Vladimíra Neffa o Petrovi Kukaně z Kukaně, jehož první kniha se jmenovala „Královny nemají nohy“. Příběh líčí královnu jako nedotknutelnou bytost, jako ženu, které věnovat pár punčoch bylo absolutně nemožné, trestuhodné, pomalu byl dotyčný adeptem trestu smrti.

Tato kniha evokovala ve mně název dnešního zamyšlení o ženách současnosti. Jako by také neměly nohy. Můj přítel často říká: „Dnešní ženy nemají nohy“. Jenom kalhoty, legíny, džíny… Kam se poděly jejich nohy? Buď je mají chlupaté nebo křivé, či do písmene X a nebo O. Odpověď je nasnadě. Ženy ztratily v dnešní době onu básníky opěvovanou ženskost, ženskou jemnost a nedostupnost. Nahradily je: surovost, tvrdost, agresivita = neženskost.

Současná móda razí pohodlnost, uniformitu, šedost. Jen nevyčnívat v davu! A ženské atributy krásy jako je sukně, halenka, kostýmek, lodičky, punčochy, kombiné, šaty, ležérně uvázaný šátek, ladící kabelka…to všechno jako by bylo pasé. Ráno se rychle upravit, natáhnout džíny, nějaký vytahaný svetr, šálu jako oprátku na krk, do vysokých kozaček narvat kalhoty a nasoukat se do sportovní bundy, nejlépe do pasu, aby „okrasné tukové prstence“ byly na první pohled patrné, přímo hmatatelné. Celý příspěvek

Citáty
Žena buď miluje, nebo nenávidí. Třetí možnost nezná. (Lucius Annaeus Seneca)
Bannery
rc4 blog MrPierc řeší neřešitelné
Paví piny