Onikání s láskou
Onikání je v některých jazycích způsob oslovování jedné osoby pomocí 3. osoby množného čísla, čímž se dané osobě prokazuje úcta. Onikání je obdobou českého vykání.
Onikání se používá např. v němčině, dánštině či norštině. (V norštině lze používat onikání, ale již se v nynější mluvě nepoužívá. Onikání nahradilo tykání.) V minulosti se pod vlivem němčiny používalo i v češtině. Dnes je v češtině pokládáno za archaismus, respektive historismus, zpravidla mající charakter parodie. Užívá se též často v židovských anekdotách.
Příklad: „Herr Schwarz, Sie sind sehr nett.“ – „Pane Schwarzi, jsou velice laskav.“ (= jste velice laskav).
Nostalgie ztraceného času
Jdou sem, mladá paní!
Nóóó, to je materiál!
Mají dekolt
až k uzoufání.
Jeden by si sáh´,
ale pak by jeden dostal
přes hubu, že jo?
Koukaj´, mladý pane!
Vezmou tohleto!
Nééé, tohle, tamhleto!
Nééé, tuhleto!
Nééé, vedle tohoto!
To malý!
V tý velký krabici!
To, co nejni vidět!
Jóóó, voni to neviděli?
To se nedivěj´, že jich
nikde nechtěj´ zaměstnat!
Jdou sem, dítě jedno nezbedné!
Natáhnou ruce!
Zase nehty jako noc!
I uši volaj´ vo pomoc!
Donesou si rákosku!
Nééé tu malou!
Tu větší!
Když jich řežu,
tak hned brečí!
Bolí jich to?
Vemou si tady cucavej špalek!
Nééé ten velkej!
Ten malej, zaprášenej!
Cucaj´, cucaj´!
Teď ho vyplivnou na dlaň.
Tady ho položej´!
To stačilo.
Tolik jsem jich zase neřezal!
Ten špalek maj´ na příště,
až jich budu opět řezat.
Ono by se chtělo někam jít.
Ono si to může jít, kam chce.
Diňděro, voni louděj´,
že se nestyděj´!
Ukázka jiného způsobu onikání
Milostný dialog z filmu „Hostinec u kamenného stolu“
„Copak znamená ten něčí významný pohled? Co se chce ode mně?“
„Ten významný pohled něčí znamená: Celičká jste krásná, dívko jednoho.“
„Ono se to nemyslí vážně. Ono se jen tak žertuje s nezkušeným děvčetem.“
„Jakživa se nebylo vážnější, než v tuto chvíli. Můžete věřit slovům jednoho.“
„Kdyby se mohlo věřit, ale jedna se bojí, že bude oklamána. Matinka té jisté často říkala, že svět je samý klam, že by si pak vyplakala své modré oči, ale to už by bylo pozdě.“
„Není se jako ti druzí. Je se jiný.“
„Ó, pane, ono se jen tak mluví.“
„Jak se jí poprvé spatřilo, se v jednom probudily hluboké sympatie a řeklo se: Ta, a nebo žádná jiná! No, od té chvíle jednomu nic nechutnalo, ubývalo se na váze, šlo se tedy dolů, zkrátka šlo o zdraví.“
„Ó, nešťastný ten jistý.“
„Nemělo se nikde stání. Když se servírovalo hostům Menu, ptalo se samo sebe: K čemu? Nač servírovat Menu hostům? Je to všecko marnost nad marnost!“
„A proč se tedy nevyjádřilo?“
„Kolikrát se chtělo zeptat: Smí se doufat? Ale když jedna byla taková nepřístupná.“
„Co kdyby se řeklo: Smí se doufat. Co by se pak udělalo?“
„No, pak, tedy, to by se kráčelo ruku v ruce životem.“
„Tak se tedy říká, že se smí doufat.“
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.