Byla Lilith první emancipovanou ženou? Pokud ano, tak vznikl první klasický trojúhelník: Lilith – Adam – Eva.

Lilith (hebrejsky לילית) neboli Černá Luna byla služka sumerské bohyně nebes Inanny. Prvně se o této postavě zmiňuje sumerská a mezopotámská mytologie, ovšem ani Sumerové se na přesném zrodu a životním příběhu Lilith nemohou shodnout.

Další zmínky o Lilith se nacházejí i v jiných náboženstvích, později v křesťanství: „Stvořena z prachu země, stejně jako Adam. Není řeč o Evě, ale o té druhé. Divoká a nezávislá žena, která se odmítla podrobit vůli muže, stejně tak jako vůli Boží!“

Podle mezopotámských mýtů i některých židovských gnostiků (kabalistů, mystiků, astrologů a spiritistů) byla Lilith první žena. Stejně jako Adam byla stvořena ze země. Z jejího spojení s Adamem vzešel Asmodeus a nesčetný počet dalších démonů, kteří sužují lidstvo. Vypráví se však, že spolu Adam a Lilith nedokázali žít v míru, neboť Lilith odmítla při souloži zaujmout polohu, při níž byla nucena ležet pod Adamem. Na jeho naléhání mu odpověděla: „Proč bych měla ležet pod tebou? I já jsem byla stvořena ze země a jsem ti rovna!“ Že by názor první emancipované ženy v dějinách lidstva? Celý příspěvek →

Muž „alfa samec“ ví, co má v přítomnosti ženy říct. Takový muž také ví, jak vyhlédnutou samičku dostane. Jinak už nemusí dělat vůbec nic. Žena se na něj zálibně podívá a během několika vteřin mozek vyhodnotí, že by stál za hřích. A jde se na „věc“!

Každá žena má už od doby kamenné zakódovaný archetyp muže. Je to nejlepší lovec, nejrychlejší běžec, má největší sílu a svaly jako Herkules. Líbá jako Bůh, je galantní jako hrabě Felix Teleke z Tölökö, splní každé sexuální přání jako Markýz de Sade, je vynalézavý a přitom plachý jako Dalibor Vrána alias Josef Abrhám z Vrchní prchni! Je dokonalý, tvrdý i něžný, umí naslouchat a přinese vždy ten největší flák mamuta mně – tj. zabezpečí mne a mé děti před hladem, zimou, smrtí… Vzpomeňme si na všechny hrdiny ve filmech – jsou to „alfa samci“, kteří mají sílu ovládat dav, mají zajímavého ducha, je s nimi vždy zábava, umí se zastat slabších (žen a dětí), mají charisma, hluboký a podmanivý hlas, dostanou vždy to, co chtějí (ať už přímo či nepřímo) a vždy tak trochu překračují zákony těch druhých. Mají ale jednu nevýhodu – nezůstanou dlouho na jednom místě, u jedné ženy (dnes i muže), musí si dokazovat svou „alfí sílu“ a dokonalost, pokaždé sice stejně, ale jinde. A přesto mají úspěch, sice na chvíli, ale mají. Sníme o nich, občas je potkáme, občas s nimi i zhřešíme, ale do opravdového života s dennodenními všedními a stále se opakujícími starostmi nejsou! Oni to nějak vytuší a odejdou si zase přihřát svou „alfí polívčičku“ někam jinam. A tak to má asi být. Jinak by těmi idoly, o kterých se nám občas zdá, nemohly být. Celý příspěvek →

Člověk má neuvěřitelnou vlastnost pořád sklouzávat do černých myšlenek, znovu se trápit a přemýšlet, jak co kdy kde bude, ale vlastně je to úplně jedno. Stejně vše proběhne jinak, než si ve svých nejčernějších myšlenkách představoval.

Jak proti „černu“ bojovat? V literatuře najdete určité návody. Já si například domlouvám sama sobě: „Proč se zabýváš něčím, co bude za půl roku? Pravděpodobnost, že se stane nějaký malér, je podle statistik jedna ku stu tisícům. Užívej dne! Carpe diem!“

Carpe diem je latinské rčení, které poprvé použil římský básník Horatius v první knize sbírky Ódy (Carmina), část XI. Do češtiny jej lze přeložit jako „Užívej dne“ a pamatuj na smrt!

Lidé jsou z úzkosti nemocní, mají rakovinu. Jako moje kamarádka, která pořád něco řešila. Neuměla odpočívat, ležela třeba v posteli a nemohla spát, přemýšlela, co a jak udělat, až ji dostihla nemoc. Celý příspěvek →