Paví poezie
Pravá láska si najde vždy spřízněné duše
„Najít v životě spřízněnou duši, se kterou můžete tvořit pár a vytvořit rodinu, je dar. A já si ho vážím. Nikdo mi to nemůže zkazit. Tento dar přeji všem. Samozřejmě, že to chce trpělivost a oboustranné kompromisy, dohody, někdy i prohry. Jen pevná víra, že vaše společná cesta má smysl, vás vždy podrží. Kdo vám v tomto směru může radit? Nikdo! Žijte to, co cítíte. To, co je mezi vámi, víte jen vy dva!“
Závidím… a fest!
„Než začneš někomu závidět nebo ho kritizovat, pokus se ujít kilometr dva v jeho botách.“
Závist nebo zlá kritika, která ubližuje, je velmi negativní emoce. Určitě ublíží, ale nejvíce tomu, kdo ji z úst vypouští. Vlastně z huby, protože se pusa zkroutí závistí, křivdou a nepřejícností. Oko zezelená snahou pokořit, nahlodá již tak křehké sebevědomí. Chce vás zlomit a ubít. Je to cit, který dokáže i zabít.
Hnus fialovej…
Tralala, tralala,
fialí se fiala.
Tralala, tralala,
všude samý Fiala.
Nový covid, nová vláda,
něco tady zadrhává.
Zas a stále znova,
vůkol jenom fialová…
U řiti aneb u prdele
Prasátka chrochtají u žlabu. Chro, chro, chróóó. Je nám to u řiti, lépe řečeno u prdele. Porcují si žito našeho snažení a těší se na chlemtání hodokvasu. Kdo naporcuje je? Kdo si usmaží staré a bobtnající pašíky? My, vy, oni? Leda nová vláda. Ale ta bude mít jiné starosti. Urvat si dost místa u žlabu a vykrmit se během daného volebního období. Demokracie skomírá, dělný lid je unavený neutuchající prací, placením úvěrů a dennodenními problémy. U řiti nám tiše tiká budík…
Život je láska.
Život je, když…
Život není o tom, co si přeješ. Život není ani o tom, co dokážeš. Život už vůbec není o tom, když své sny zhmotníš nebo dovedeš do zdárného konce. Život je o tom, kolik vydržíš!
Už tě život nebaví, ale žiješ. Už nemůžeš dál, ale jdeš. Padáš s hubou do bláta, ale nakonec se zvedneš. A vykročíš dál. Rusové říkají, že když už nemůžeš, ještě dvakrát tolik vydržíš. A ženy? Ty vydrží všechno!
Život je totiž láska.
Jel jsem kolem Dyje. Lilo.
Nekonečná pohádka…
…aneb Otoky na mozku.
Jel jsem kolem Dyje, lilo.
Vůbec se mi to nelíbilo.
V poli jsem potkal malé tele,
nakop´ jsem ho do zadku
… a řeknu vám tu pohádku,
radši ale pozpátku….
Svět stojí na špičce jehly
Svět stojí na špičce jehly,
mám z toho duševní pleš,
v dálce zapěl stehlík.
Co po mně chceš?
Dají se očkovat mozky?
Stojím na pokraji bosky
a ptám se:
Čo o mně vieš?
