Archiv pro měsíc: Prosinec 2020
Bludný kořen osamění
Většina žen (ale i mužů) hledá lásku svého života. Většinou poznají, že to byla ta pravá (nebo pravý), až když ji ztratí a uvědomí si onu nenahraditelnou ztrátu. Hledají novou lásku, ale stále ji srovnávají s tou minulou, která se vytratila. Tady si vzpomenu vždycky na slova staré moudré babičky z pohádky Sůl nad zlato: „Sám jsi ztratil, sám si hledej!“ A měla pravdu. Nejdříve musíme naleznout sebe sama, svoji cestu a pak lásku nebo toho druhého do páru. Jinak to nejde. Bohužel většina si myslí, že lze toho druhého přetvořit k obrazu svému. Ale tak to nefunguje. Nejdříve musíme najít sami sebe, uvědomit si, v čem opakujeme stále stejné chyby ve vztazích. Pak se z těch chyb poučit a již v nich nepokračovat. A pak teprve hledat nový vztah.
Harém nebo haram?
Byla jsem pozvána na narozeniny do Hôtelu de la Paiva („Mansion La Paiva“) v Paříži, sídlo mé pratety. Slavila 85. narozeniny. Zároveň to byl neoficiální sjezd všech z rodiny Pávů, kteří se usídlili téměř po celém světě. Avenue des Champs-Elysées se stala pomyslnou Mekkou Pávů, alespoň po dobu tří dnů. Tetička La Païva toho jména již třetí v pořadí všechny hostila a vzpomínala na mládí, úspěchy i prohry v minulém století. Při prohlídce rodinných alb se také uzavíraly obchody a mluvilo se o budoucnosti našeho rodu.
Agresivita nejen u řidičů
Různí lidé reagují různě na nepříjemné události. Někteří jsou vlastně neustále rozčilení kvůli skutečným nebo domnělým ústrkům a křivdám. Jiní jsou hádaví, vyhledávají rozepře a kontroverze a tato vlastnost je součástí jejich osobnosti. Někteří nemají daleko k agresivnímu jednání, pro ránu nejdou daleko. Podrážděnost a agrese může být projevem onemocnění (např. úporných neustálých bolestí).
V záchvatech vzteku, agresivity a projevech špatné nálady se často ventilují starosti a obavy. Agresivita je způsob reakce na podkladě strachu, přání (frustrace, žádosti), heredity (dědičnosti), opuštění nebo tyranie.
Ať je již příčina jakákoli, uvědomění si podrážděnosti a agresivity, pomůže stav pochopit a posléze zlepšit život sobě i ostatním.
Švihačka lázeňská
Po operaci kyčelního kloubu jsem obdržela poukaz do lázní. Těšila jsem se jako malá holka a začala balit kufry. Sice o berlích, ale s chutí jsem se chtěla předvést v tom nejlepším, co mám doma ve skříni. Jen podpatky jsem nahradila pohodlnou, leč koženou obuví, sladila všechnu garderobu s šátky a šálami, přidala bižuterii a těšila se, jak vše unosím se spokojeností sobě vlastní a budu pastvou pro oko místním lázeňským švihákům a švihačkám. Ale ouha! To jsem narazila!
Už příjezd do lázní mě měl varovat. Já však na první dojem nedala a vehementně se dožadovala pozornosti.
Med s jedem & Jed s medem
Nepovažuj člověka za šťastného, dokud nevíš, jak umřel.
(staré indické přísloví)
Večer jsem se nudila, vyndala z kapsy modrou kuličku, otočila jsem třikrát kuličkou v levé dlani, dýchla na ni….… a stála jsem před panem Greyem.
Jsem agentka na speciální úkoly.
Urážlivost zabíjí
Urážlivost je největším hrobníkem vztahů. Určitě se Vám to už stalo. Někomu řeknete svůj názor, on Vás špatně pochopí, bere informaci jako osobní útok a ublíženě se stáhne do své ulity. V horším případě se urazí a nějakou dobu se Vám vyhýbá. Někdy navždy a vy ani nevíte, co se stalo, nebo že jste příčinou kontroverze právě Vy.
A co je příčinou? Neumíme komunikovat. Lépe řečeno umíme, ale komunikujeme neupřímně a v náznacích. Neříkáme pravdu, abychom toho druhého neurazili. Někdy se shodou okolností dotkneme bolavého místa toho druhého. Nebo lépe řečeno, řekneme pravdivě a bez příkras to, co dotyčný vůbec nechce slyšet. Ne nadarmo se říká stará moudrost, jak vydržet s lidmi: „Když někdo brečí, breč s ním, když se směje, směj se s ním, a když mluví, tak poslouchej a přikyvuj a budeš vždy oblíbeným společníkem.“
Na provázku
Někdy se dějí věci, které nelze ani při dobré logice vysvětlit. Zvláštní úkazy za hranicemi chápání, nevysvětlitelné záhady bez poznání. A nikdo vám stejně neuvěří, i když mu to začnete vyprávět. Zrovna jako já. Logika se někam vytratila. Nejdřív stopy na zahradě a teď tohle! Bylo po desáté hodině, Pepa koukal na fotbal a já v kuchyni pekla vánoční cukroví. Podívám se z okna a nevěřím svým očím. Soused Václav se motá po cestě, jde z hospody nalitej jak prase, zvednutou ruku, v ní provázek ….a nad ním se vznášejí dvě pořádné klády.
