„Alfa samec“ a „muž domácí“

nahakrasaMuž „alfa samec“ ví, co má v přítomnosti ženy říct. Takový muž také ví, jak vyhlédnutou samičku dostane. Jinak už nemusí dělat vůbec nic. Žena se na něj zálibně podívá a během několika vteřin mozek vyhodnotí, že by stál za hřích. A jde se na „věc“!

Každá žena má už od doby kamenné zakódovaný archetyp muže. Je to nejlepší lovec, nejrychlejší běžec, má největší sílu a svaly jako Herkules. Líbá jako Bůh, je galantní jako hrabě Felix Teleke z Tölökö, splní každé sexuální přání jako Markýz de Sade, je vynalézavý a přitom plachý jako Dalibor Vrána alias Josef Abrhám z Vrchní prchni! Je dokonalý, tvrdý i něžný, umí naslouchat a přinese vždy ten největší flák mamuta mně – tj. zabezpečí mne a mé děti před hladem, zimou, smrtí… Vzpomeňme si na všechny hrdiny ve filmech – jsou to „alfa samci“, kteří mají sílu ovládat dav, mají zajímavého ducha, je s nimi vždy zábava, umí se zastat slabších (žen a dětí), mají charisma, hluboký a podmanivý hlas, dostanou vždy to, co chtějí (ať už přímo či nepřímo) a vždy tak trochu překračují zákony těch druhých. Mají ale jednu nevýhodu – nezůstanou dlouho na jednom místě, u jedné ženy (dnes i muže), musí si dokazovat svou „alfí sílu“ a dokonalost, pokaždé sice stejně, ale jinde. A přesto mají úspěch, sice na chvíli, ale mají. Sníme o nich, občas je potkáme, občas s nimi i zhřešíme, ale do opravdového života s dennodenními všedními a stále se opakujícími starostmi nejsou! Oni to nějak vytuší a odejdou si zase přihřát svou „alfí polívčičku“ někam jinam. A tak to má asi být. Jinak by těmi idoly, o kterých se nám občas zdá, nemohly být.

Markýz de Sade: „Je to silné afrodisiakum, že? Mít moc nad jiným člověkem.“

Ženy čas os času nevědí, co chtějí. Touží po „alfa samcích“, ale za partnera si berou „muže domácího“. „Alfa samec“ je urostlý, se širokými rameny, s ostře řezanými rysy a s modrým stínem po vousech. Má podmanivý pohled a libozvučný hluboký hlas. Ví, co má v přítomnosti ženy dělat a říkat. Podvědomě ví, jak ji dostane. Většinou ale nemusí dělat už vůbec nic. Ženy jen z pouhého pohledu vědí, že by stál za hřích.

Markýz de Sade: „Rozhovor, stejně jako jisté části těla, je vždy přístupnější, je-li zavlažen.“

Takový idol osloví ženu přímo, pozve ji do drahé restaurace, otevře dveře u auta i do místnosti a odsune židli u stolu. Jen tak ledabyle se dotkne našich zad, proletí jiskra zvíci Halleyovy komety, roztaje všechen led jako obrana našeho srdce, protože už předem víme, že setkání s ním je výjimečné, nadčasové a dopředu tušíme (ne, my to víme), že s ním (jen s ním!) dosáhneme těch nedosažitelných výšin orgasmu! Celý večer se bude věnovat jen nám. Bude příjemně lichotit a zvedat naše sebevědomí. Řekne nám, jak jsme krásné a výjimečné, jak máme neskutečně dlouhé nohy, které končí až v jeho představách, že náš obličej je zralou broskvičkou, že naše paže jsou hladké a bílé jako křídla Amorů, že naše vlasy jsou těžké jako sny po víně a voní po rozkvetlé louce, že sexy je i náš smích, o tělu ani nemluvě. Jsme na chvíli královny a cítíme se jako bohyně. Vedle takového zkušeného Dona Juana se nám klepou ruce nedočkavostí a podlamují nohy touhou. Víme, že to je jen na chvíli, tak proč bychom si ji opravdu a do morku kostí neužily? Kdypak se nám zase poštěstí být královnou, že? Doopravdy jsme spíše „lovnou zvěří“, ale pocit je to božský.

Abbé: „Já nejsem mladá bytost, která lehce podlehne svodům.“ Markýz de Sade: „Nebuďte si tak jistý.“

„Alfa samec“ chápe naše starosti a problémy, v podstatě s ním ani žádné necítíme nebo na chvíli je ani nemáme. On by je vyřešil tady a teď, stačí mávnout kouzelným proutkem. Má všude kamarády (pozor, nemá skutečné přátele – to by už nebyl „alfa samec“). V té chvíli nás plně vyslechne se zaujetím. Bez zbytečného váhání plní naše přání, protože takové věci zvládá levou zadní. Stačí jen zavolat, obrátit se na toho, kdo mu je zavázán a rád (opravdu rád) a jako protislužbu jeho nároky vyplní. Při odchodu ze společnosti nás ochrání svou paží před okolním zlým světem, aby nás venku mohl usadit do krásného auta s vytápěnými koženými sedačkami. Zavře s jemností, ale důrazností, naše dveře, řídí dokonale jednou rukou a druhou nám položí na koleno (někdy i výš) a jeho ruka pálí jako roztopená kamínka.

Markýz de Sade (k doktorovi): „Vítejte v našem skromném blázinci. Snad se tu budete cítit jako doma.“

Milování s tímto mužem bývá vášnivé, neudržitelné a naplněné. Naplněné proto, že po dlouhé době zažijeme krásný, silný a dokonalý orgasmus. A nemusíme nic předstírat a hrát! Tento „alfí muž“ totiž ví, že orgasmus ženy sídlí v její hlavě! Není v pouhé souloži (jak si většina mužů myslí). Orgasmus není ani v technice, která slouží k jeho uspokojení. Tento muž má zkušenosti, umí navodit atmosféru, ví, co má říkat, kam má sáhnout, ví kdy, kde a jak. Je to přeci „alfa samec“! Ví, že musí nejprve ošálit mysl, aby posléze chtíč rozpoutal bitvu, ve které rozum ani tělo nemohou vyhrát. Na konci této bitvy zažíváme orgasmy tak slastné, že chceme ještě a ještě. Jenže časem zjistíme, že nejsme tou jedinou, která „to“ chce ještě a ještě.

Muž obecný – typ domácí

Protože si „alfa samce“ dlouho neudržíme, přehodnotíme situaci a poohlédneme se po rodinném typu. Buď se vrátíme pokorně domů, nebo si jej vyhlédneme v okolí. Takový muž bývá také tvorem chápavým a laskavým. Najednou zjistíme, že nás má upřímně rád, ale většinou nám to neříká. Dává nám to najevo svými skutky. Sice nám neodsune u kuchyňského stolu židli a často nám zapomene i otevřít dveře (u auta už vůbec ne!). Většinou nevidí, kolik máme práce „ve druhé směně“, tj. v domácnosti. Nepřijde mu ani divné, když denně taháme nebo vozíme těžké tašky s nákupem a stojíme hodiny u plotny. K dobru „muže obecného“ musíme ale říct, že vyslechne (sice s brbláním) naše stesky a problémy, a většinou je rychle vyřeší. Muž domácí chce mít doma klid. Je to to jediné, po čem touží. Chce pohodu u domácího krbu.

Markýz de Sade: „Proč bych měl milovat Boha? Naložil se svým jediným synem jako s kusem masa. Co by asi udělal se mnou?“

Nemá v sexu takové zkušenosti jako „alfa samec“, možná nemá ani jedinou myšlenku na naše uspokojení a nedbá na orgasmus v naší hlavě (neumí ho kouzelnými slovíčky navodit). Zato s jistou pravidelností se soustřeďuje na naši „mušličku“. Dá do svého rituálu celé tělo, někdy i duši. Když přistoupíme na jeho „pravidelnost bez řečí“, je pak ochotný splnit naše přání (někdy i ta neskutečná nebo dlouho odkládaná). Dokonce i některý je ochotný pomoci při domácích pracích, absolvovat společně rodinné výlety, zajet k tchyni a ocenit i nás jako skvělé kuchařky (ovšem až po vlastní mamince). Po určitém čase miluje kromě nás hlavně teplíčko, flák dobře upečeného masa a „gaučing“ (gauč, postel, sofa, klid a ticho při plánování nebo přerozdělování oběžníčků – rozuměj při „šlofíčku“). To znamená, že nám neuteče, nikam neodchází (jen občas mezi kamarády do hospody a pak je mu z piva i našich řečí dlouho blbě), zůstává s námi v dobrém i zlém, většinou napořád.

Markýz de Sade: „Jíme, vyměšujeme, smilníme, ukájíme se a umíráme.“

Od „muže domácího“ neuslyšíme: „Zavři oči, odcházím.“ Sice nám trochu pošlape naše růžové sny a románové (seriálové) představy o „skutečném životě“. Ale na rozdíl od „alfa samce“ zůstane naší oporou, pomocníkem, milencem, kamarádem i partnerem, pokud jej budeme chtít a tolerovat. My ženy ale někdy nevíme, zda to tak chceme. Nevíme, ani co nechceme. Ten, kdo by nás nosil na rukou a udělal nám to, co v našich očích vidí, je pro nás „muž obecný“ (kterým rády manipulujeme právě přes tu „mušličku“), někdy nás i nudí. V lepším případě jsme k němu shovívavé, v horším jím za jejich „věrnost“ až opovrhujeme. Jsme odchované seriály a toužíme po „alfa samcích“, chceme vzrůšo, neokázalost, nadstandard, dokonalý orgasmus duše i těla. A to každý domácí typ „muže obecného“ nedokáže.

Domestikace muže domácího

Pláčeme, vyčítáme, zlobíme se, poukazujeme na souseda a projevujeme svou nespokojenost. Ale také jim nakupujeme barevné oblečení a sobě sexy spodní prádlo. Společně šetříme na auto či dovolenou, nakupujeme dárky k Vánocům a pro příbuzné. A připravujeme občas romantické večery při svíčkách. Muži domácí to však nechápou. Jen ty „blbosti“ přijímají, aniž by to na nich nechalo nějaké stopy. A tak se opět zlobíme. Máme-li příležitost, jsme jim dokonce nevěrné s „alfa samci“, abychom se použité a odreagované opět vrátily domů. Na rozdíl od „alfíků“ ten náš domácí typ tam na nás ještě čeká (a má rozdělaný oheň v krbu).

Do těžké situace se dostává i pěkná žena, které se podařilo ulovit „Pana Alfa“. Po čase zjistí, že slova nejsou činy. Občasná explodující vášeň se změní na rutinu a statická elektřina při doteku pomalu vyhasíná. A nejen to. Žena zjistí, že není jeho jedinou, že se musí o svého „Alfa“ dělit. Uprostřed neokázalého života (o kterém mnoho jiných žen jen sní) si uvědomí, že je úplně sama, bez muže a bez dětí. Do mysli se jí vkrádá otázka, zda by nebyla šťastnější s mužem domácím. Nežila by tak okázale, měla by běžné starosti o děti, rodinu a zaměstnání. Nebylo by možná tolik vášně, tolik extravagancí, nadbytek financí, okázalé dárky, nadčasový orgasmus, ale možná by to vyvážila jistota muže domácího typu.

Markýz de Sade: „Mám démony pekel v hlavě a zbavit se jich mohu jen tak, že je vydám papíru.“

Výjimkou je muž „dva v jednom“. Je to kříženec „alfa samce“ a „muže obecného“. Dokonalá dvojka: milenec k pohledání a zároveň domácí typ. Je to ale anomálie vesmíru. S takovým darem se muž většinou nerodí. Bývá tak jeden z milionu, možná ani to ne. Ale bývá, občas. Setkávám se i s ženami, které se snaží své muže předělat podle okoukaných vzorů. Ale moc jim to nejde. Snaží se „alfa samce“ domestikovat nebo muže obecného „poalfit“. Nedaří se, i když výjimky existují a potvrzují pravidlo. Vždycky si vzpomenu na Helenu Růžičkovou z trilogie Slunce, seno a…, jak skutečně a nehraně pláče nad svým životem u „Angeliky“ v televizi a ten její domácí typ chrápe vedle na gauči, obličej přikrytý novinami. A „Pan Božský“ Joffrey de Peyrac vyznává (po kolikáté již?) lásku krásné a nespoutané Angelice.

Milé ženy, myslíte, že by přežili ochočení „muži domácí“ v divočině? A je domestikace „alfa samců“ vůbec možná? U kanárka probíhá domestikace už 560 let, u velblouda jednohrbého 2500 let a u trubce dokonce 7000 let. Přesto trubec ani po těch tisíciletích domů nic nenosí. Moje známá vždycky říká: „S muži bychom se měli vypořádat jako včely s trubci v úle. Na podzim je vyhodit a uzavřít česno, aby se nemohli vrátit.“

„Muž domácí“ domů nosí – kromě výplaty a naturálních dávek přináší i jistotu, že se vedle něj druhý den probudíte a že po odpracované šichtě zase přijde domů. Zajistí vás, rodinu, děti, pomůže a opraví, co je třeba. Orgasmus v hlavě je bonus, od muže domácího jakýsi nadstandard. Moc bychom chtěli muže jako kávu – Coffe drink – 2 in 1. Nemůžeme mít ale všechno! Jistota „muže domácího“ je víc než jistota pomíjivého „alfa samce“. I když výjimky se najdou. Milé včelky, i vy na jaře budete trubce zase potřebovat!

 

 

Buď můj Don Chuan

 

Buď můj Don Chuan,

něžně se mi dvoř,

přistupuji na tvůj plán,

podpírej mne,

stav

a tvoř!

 

Dmýchej mé myšlenky,

přidej sny z mýdla.

Foukej a dýchej,

připni mi křídla!

 

Nepřestávej,

nepřestávej,

máš můj poklad v ruce.

A já tvůj!

Touha na tváři,

v těle revoluce,

nohy mám jak z mýdla.

 

Dýchej,

jen dýchej,

na bolístky můžeš foukat.

Do srdce mi lásku míchej,

víš, že smíš doufat.

 

Cestu jsem ti ukázala,

můžeš mě dosyta hníst.

Zalep bolístky,

co jsem nastřádala,

můžeš mne i láskou sníst.

 

Jsem zmrzlá na kost,

rozehřej mé srdce.

Samoty bylo dost,

máš můj poklad v ruce.

Ať žije revoluce!

 

Dej mi sám sebe,

nech všechnu tu bolest zemřít.

Vstoupíme společně do nebe.

Vstupuješ do mne

a já do tebe.

Musíš jen dveře pořádně zavřít.

 

Nebýt mne a nebýt tebe,

nebyli bychom nic.

Zamkněme dveře na zámky,

řetězy a na petlice,

otevřem´ si vlastní nebe.

Mám přání … a Tebe!

 

Chci ještě a ještě,

dej mi lásky více.

Vstoupíme spolu do ráje,

dřív, než dohoří svíce.

 

 

Frozen – Madonna

Napsat komentář

Citáty
Veliká láska? Já myslím, že to je, když dva lidé se dovedou snášet po celý život, oddaně a věrně. (Karel Čapek)
Bannery
rc4 blog MrPierc řeší neřešitelné
Paví piny