Desátý element je ČAS

Osmý element je SMRT, ta vynalezla ČAS…

Mezi ČASEM a SMRTÍ lavíruje „Ta s holí“ – NADĚJE – devátý element…

ČAS vymyslela (ta) SMRT (nebo SMRŤ, ten s kosou), aby měla podle čeho odměřovat lidem ČAS bytí na tomto světě. Pro všechny a pro všechno. ObČAS SMRT i SMRŤ cinknou o sebe kosou a řeknou: „Tak co, jak jde ČAS?“ „Ále, je ho čím dál víc, jsem utahaná jako kráva. To zas bude sláva. Kosu si brousím rosou o blbost, ČASto ji potkávám. Závist mi tu kosu drží vzpřímeně, aby nebylo ČASu nazbyt.“

ČAS je vesmír. Je nekonečný a přeci na konci, i když běží v kruhu. A lidi si vymysleli hodiny. Nejdřív byly sluneční, pak vodní, přesýpací i píchací, nyní dokonale přesné  – atomové. Aspoň to tvrdí. ČAS se tomu směje a já taky.

Můj dědeček vždy, když natahoval kapesní hodinky, tak říkal: „Natahuji ČAS“. Když se zastavily, povídal: „Zastavil se ČAS, musím ho natáhnout. Bez ČASu se nedá žít.“ A já, jako malá holka, jsem byla hrozně ráda, že dědeček „natahuje“ ČAS. Dodnes visí jeho hodinky na hřebíčku a já je natahuji, aby se ČAS nezastavil. Vesmír je přeci ČAS. A ten se zastavit nedá. Ale možná, když zapomenu natáhnout hodinky, kdo ví….??? Nikdo o tom neví, že můžu zastavit ČAS. Když ho pozastavím a hodinky opět natáhnu, tak zjistím, že mi přibyly vrásky ČASu. ČAS mne zase dohonil. Můj muž říká, že ty vrásky jsou z lásky, tak kdo má ČAS (ehm, pravdu)?

ČAS

Desátý element je ČAS:

Kolem, všude, v nás.

Čtyři jezdci Apokalypsy

jedou zas a zas.

ČAS zamíchá karty

a můžeme hrát.

Jako o život.

Kde ČAS však na něj brát?

Hop a hop, přeskočit drát

a vysadit vrátka z pantů.

ČAS je parta muzikantů,

která hraje ČASto do noty.

Houslisto, nalaď si ty housle,

já vím, že jsou od štěněte kouslé.

Musíš vČAS na ně umět hrát.

Dočkej ČASu jako husa klasu,

máme ČASu na kvadrát!

Hra s ČASem začíná.

Někdy se jí říká život,

jindy živoření,

co k žití není.

Někdy ČAS je

a někdy není!

ČAS je nad všemi schody.

Na třetím se chladí pivo.

Nech to pivo stát!

Až ČAS ho vychladí,

můžeš si ho dát!

Tvrdí se, že

ČAS je stále stejný,

neběhá vlevo, vpravo,

dolů, nahoru.

Někdy do hospody,

ale dá se natahovat,

zastavit, nakopnout,

aby se necoural jak bloud.

Je to konstanta vesmíru nekonečná.

ČAS je slečna pěkně rozmarná.

Jiný ČAS má důchodce,

co stojí frontu na potravu.

Jinak běží ČAS tomu,

kdo čeká na popravu.

Jinak letí hlavou tomu,

kdo padá z okna dolů.

Jinak utíká ČAS malé holce

na tříkolce,

jinak klukovi,

co pádí na motorce.

Jeden vědec Hawkins dokonce tvrdí,

že ČAS chodí do zatáčky.

Je na to patřičně hrdý

a staví u Havlíčkova Brodu.

Kecá, čeká jen,

až otevřou hospodu.

Dá si jedno od cesty

a běží dál.

Hawkins i ten ČAS.

Pak že nejde ČAS zastavit aspoň „na jedno“!

ČAS nezná hranic ani slitování.

Vidíte to na svých vráskách, paní?

Nedají se ničím vyžehlit.

ČAS nelze dohnat, podplatit,

ukecat, vyměnit, sníst.

Je to ČASto k uzoufání,

ale ČAS to neví

a tak běží dál.

ČAS není dokulata,

ale do kostičky.

Na každém rohu se pozastaví

nad teoriemi vědců a fyziků,

kteří zčistajasna praví,

jak ČAS v prostoru rozjímá.

Jejich teorie ČASu však

vesmír vůbec nezajímá!

Tahle planeta či jiná!

Je jich tady dost!

ČAS zpívá smrti pro radost!

Co ty vrásky, milostpaní?

ČASem plastika to spraví.

Co mělo, muselo se stát.

Zastavím si ČAS na chvíli

nebo na celý den.

Můžu psát třeba dvě hodiny

nebo v ČASe vytloukat klín klínem,

netrápit se ČASto splínem,

tančit o ČAS s harlekýnem

nebo taky s vínem!

Někdo nemá ČAS,

jiný ho má dosti.

Někdo ČAS brekem zabíjí,

na někoho zbyly ČASu kosti.

Překračuji ČASu brod,

spěchám jako o život.

A někdo tančí s ČASem pro radost!

ČAS minulý,

přítomný i budoucí,

ČAS je vševědoucí mašina,

že pane vedoucí?

ČASem něco končí

a něco ČASem začíná.

ČASoprostor, ČASomíra,

ČASopis, ČAStuška,

ČASto i ČAStokrát.

Co mělo, muselo se stát!

V ČASe láska doskomírá?

Ne, láska neumírá,

jen rozprostovlasatěla se

ČASem jak vesmír dál.

Přišel ČAS v ČASu,

odešel NeČAS do neČASu.

ČAS běží ČASem v dál…

Kdo se jen na chvíli zastaví,

už stojí opodál…

I Jeho veličenstvo ČAS

Rudolf Druhý,

toho ČASu císař a český král

poznal, jak o ČAS hrál,

když se ČASu bál

a při blýskání na ČASy

nad stářím ČASto lál.

Místo zatmění Slunce

na latríně ČASu

pouze zamával…

Komu se to nelíbí,

ať si koupí ČAS

nebo hodiny.

Nebo ať mi políbí

třeba ruku…

Říká se, že se ČAS zastaví při chytání ryb nebo při milování. A koho má ČAS rád? No přeci blázny, a když jsme zamilovaní. Někteří skrblíci si dávají ČAS do krabic, aby ho měli víc. Někteří si jej zavařují do sklenic. Taky do kufru a cestují ČASem. Vracejí se přes ČASová pásma pamětí do ČASů malin nezralých. Bankéři zavírají ČAS do trezoru a marní ČAS tím, že od něj hledají klíče.

ČAStokrát si člověk vyčítá, kam dal ČAS, a chce tahat ČAS místo čerta za ocas. Ale ten pádí s ČASem o závod. ČASu dosti. I NeČAS měl tak málo ČASu, aby zamaskoval všechno vČAS. ČASem se ale ukázalo, že to nebyla pravda. V ČASu je nejdůležitější ČAS. ČAS poznání. Mohu si naČAS půjčit ČAS? Mohu, ale musím ho vČAS vrátit. I s úroky, když se bude ČAS krátit.

Máme ČAS na práci, na odpočinek a na podvody. Máme ČAS na závody s ČASem. ČAS leze jako z chlupaté deky nebo z vody? ČAS má vždycky ČAS. Jen my jej máme pomálu. ČAS nám uniká, když hodinky padají do kanálu. ČAS běží, pádí, utíká, předbíhá, kráčí v patách. ČAS náš ČAS polyká. ČAS padá smrti do chřtánu, nejvíc takhle po flámu a nebo po ránu.

Já mám ČAS v hodinkách od dědečka. Mohu si ho zastavit, nastavit i prodloužit. A tak tančím s ČASem pro radost. Smím prosit nebo si skočit s ČASem o závod? Na třetím schodu mám pro něj piva dost. Takže nemusí stavět u Havlíčkova Brodu. Však on ví, kde je. Ten ČAS. ČASto na něj čekám na třetím schodu. ČAS přichází vČAS. Čas je zkrátka ČAS!

Jaromír Nohavica – Těšínská…..Kdybych se narodil před sto lety