Druhý element je VZDUCH

První nadechnutí a poslední výdech… Vítr nám čechrá vlasy, pokud nemáme pleš. Někdo má vítr v kapse a někdo v pytli! Někdo pouští draky do větru a někdo vypouští větry! Vzduch je všude kolem nás, a přesto ho nevidíme. Zvedá holkám sukně, pokud je nosí, fouká nám do očí prach, dělá vlny na vodě… Vítr vane pouští, po písku žene klobouk…napsal Jaroslav Ježek. Vzduch a vítr jedno jest! Vítr nadouvá plachty a suší plíny na šňůře, vysušuje slzy na tváři a pot na čele. Duj, větře, duj a rvi mi mou kštici…kdo to složil, už nevím, ale byl asi pořádný vítr. Vítr mám ze zkoušek nebo z manželky, když jí po flámu dýchnu do tváře. „Dejchněte na mně: rum, becherovka, kontušovka, ořechovka, griotka…a vanilková! Zavřít, až zčerná!“ Jistě víte, z kterého dílu Švejka to je? Když nás kdysi zastavili policajti, říkali: „Občane, dýchněte na mně!“ Dneska se fouká do trubičky alkoholoměru, to je pokrok, co?

Stupnice větrů: bezvětří, vánek, větřík, slabý vítr, mírný vítr, čerstvý vítr (ten je dražší), silný vítr, mírný vichr, čerstvý vichr (ten je z dovozu), silný vichr, plný vichr (asi vitamínů!), vichřice, orkán… už z toho mám vítr teď, jsem plná větrů, ale nepouštím je…

Ve filmu „Svatby pana Voka“ dokonce páni šlechtici ve svých kratochvilných zábavách na dvoře Rudolfa II. zabíjeli čas zapalováním svých vlastních větrů. Podle délky zapáleného plamene se určovalo pořadí a schopnost muže vytvořit co nejdelší „vítr“ (prd). Pan Vok pravidelně vyhrával, alespoň to tvrdí legendy. Jóóó, jihočeský vítr od Alp, ten má sílu…

VÍTR

Vítr fouká z pouští,

klobouky pánům nezvedá,

protože je nenosí.

Sukně holkám pozvedá,

je to ale nezbeda,

ty je taky skoro nenosí.

Větřík fouká na bebíčka,

vítr odnáší nesnáze,

čas odfouk´ mocnáře,

vítr odvál i elpíčka,

co poslouchala babička.

Kávu nelijeme do mlíčka,

ale obráceně,

nebo ho vypije štěně.

Vichr vášní plný zmaru,

dal si pivo za almaru.

Plavu si ve větru,

ani nevím jak,

zabalena do svetru,

kradu dřevo po metru,

podobám se pometlu.

Vítr divy dělá,

rozfoukaná jsem celá!

Jsem asi holka do větru.

A to jsem nevěděla,

že mi manžel zapne ventilátor.

Umělý vítr jako z děla,

připadám si co holka rozpustilá,

co si vlasy rozpustila,

ač má ježka na hlavě! (ne Jaroslava!)

Vítr, vichr, orkán

vášně rozdmýchá.

Buď vzplane orgán (ten nejdůležitější),

či se z toho holka rozkýchá!

Vánek chodí po špičkách

kolem horké kaše.

Hladí tašky po střechách,

našlapuje plaše.

Foukne pod sukni i Dáše!

Vítr, ten se teda má!

Lucie Vondráčková – Vítr