Harém nebo haram?

Byla jsem pozvána na narozeniny do Hôtelu de la Paiva („Mansion La Paiva“) v Paříži, sídlo mé pratety. Slavila 85. narozeniny. Zároveň to byl neoficiální sjezd všech z rodiny Pávů, kteří se usídlili téměř po celém světě. Avenue des Champs-Elysées se stala pomyslnou Mekkou Pávů, alespoň po dobu tří dnů. Tetička La Païva toho jména již třetí v pořadí všechny hostila a vzpomínala na mládí, úspěchy i prohry v minulém století. Při prohlídce rodinných alb se také uzavíraly obchody a mluvilo se o budoucnosti našeho rodu.

 

Byly to tři úžasné dny, setkala jsem se s lidmi, které jsem viděla poprvé a byla jsem nadšená, jak se rodina Pávů rozvětvuje. Když jsme se začali rozjíždět, prateta mě zastavila a zeptala se:

„Ty jsi Betty, ta, co jsme tě adoptovali?“ Vzala mě kolem ramen a odvedla k velkému benátskému zrcadlu. Až jsem se lekla, jak jsme si byly podobné. Obě zrzavé, s výrazným nosem, velkými přednostmi i ‚zadnostmi‘.

„Takhle budeš vypadat za padesát let. Jsme si tak podobné. Zůstaň ještě pár dní, chtěla bych ti něco ukázat.“

Odvedla mě do své pracovny, kde byly samé knihy, podobizny a památky a suvenýry z jejích cest. U jednoho obrazu se zastavila:

„Tady mi bylo pětatřicet, jako je teď tobě. Vidíš tu podobu? I ta piha nad horním rtem je stejná. Nemám žádné potomky. A tak jsem se rozhodla, že veškerý majetek odkážu tobě. Nechala jsem se informovat o tvém počínání a jsem velmi spokojená. Vím, že majetek zůstane v dobrých rukou. Budeš cestovat, pomáhat, milovat. A tvé děti budou kráčet v tvých i mých stopách, zkrátka v našich představách. Jestli máš zájem, můžeš se podívat do dějin našeho rodu. Jsem totiž jediná rodinná archivářka Pávů, která má veškeré archiválie u sebe.“

Zavolala komornou a požádala ji o koňak a kávu do zelenomodrého Pavího salonku. Usadily jsme se v brokátových křeslech u intarzovaného stolku s perletí a otevřely dokumenty, kroniky, staré dopisy, stromy života a podepsané darovací listiny různých panovníků, mecenášů, hrabat a významných obchodníků.

Mezi korespondencí jsem narazila na Průvodní list od Roxelany z Istambulu. Okamžitě mi vyvstala na mysli ona Roxelana či Roxolana nebo Roxolanka – Polka, Ruska, resp. Rusínka († 1558), oficiálním trůnním jménem Haseki Hürrem Sultan. Byla manželkou tureckého sultána Sulejmana Nádherného a matkou jeho následníka Selima II. Díky náhodě se tato původem slovanská dívka stala z unesené otrokyně a posléze konkubíny nakonec právoplatnou manželkou největšího osmanského vládce, jemuž učarovala svou pověstnou krásou i důvtipem. Ta, co se nejvýrazněji zapsala do historie a proslula zejména filantropií. V Istanbulu nechala postavit obrovský komplex, kde fungovala ženská lékařská klinika, škola, mešita i vývařovna pro chudé.

No to je něco! Vždycky jsem se chtěla dostat do harému, poznat jeho zákonitosti. A tady byla příležitost, jak se vše dozvědět a zároveň být u toho, popřípadě pomoci své praprapředchůdkyni k útěku ze sídla, odkud není návratu. Lehko se do harému dostaneš, ale živá z něj nevyjdeš. Nebo ne?

…..

Pro začátek si ujasněme pojmy. Termín „harém“ má mnohem širší význam, než v jakém ho západní společnost obvykle chápe. V Osmanské říši označoval část sultánského paláce, která byla vyhrazena ženám. Muži sem neměli přístup. Nepobývaly tu však jen sultánovy manželky a konkubíny, ale také služebné, komorné, kuchařky a děti, včetně chlapců do věku 12 let věku. Šlo zkrátka o prostory, kde bylo ubytováno veškeré ženské osazenstvo paláce i sultánovo potomstvo.

Osmanští sultánové neměli ve zvyku hledat nevěsty mezi mocnými rody domácí šlechty či v dynastiích z okolních zemí, jak se tradovalo v Evropě. Vpletení jiných významných rodin do rodu sultánova by mohlo postavení vládce ohrozit, protože by zde své mocenské zájmy uplatňovali i otcové a bratři nevěst. Sultán se sice mohl oženit se svobodnou dívkou z lepší společnosti, neznamenalo to ale, že by ji automaticky pojal za svou nejvýše postavenou manželku. Nebylo žádnou výjimkou, že se na nejvyšší příčky v harému vyšplhaly ženy, které sem byly dovezeny jako otrokyně.

Na úplné špičce harémové hierarchie ovšem nestála žádná ze sultánových manželek, nýbrž jeho matka. Právě ona rozhodovala o postavení jednotlivých žen i jejich dětí; upozaděným mohla pomoci k cestě vzhůru, mocné mohla nechat padnout na dno. Svému synovi osobně vybírala vhodné dívky k nevázané zábavě i k početí potomka.

O sultánovy manželky a konkubíny bylo v harému dobře postaráno, měly zde vše, co k pohodlnému životu potřebovaly. Kromě svobody. Prostory byly neustále hlídány eunuchy, nikdo nemohl dovnitř ani ven. Jinému postavení se těšily komorné a služky, které se časem mohly provdat za některého ze sluhů z mužské části paláce. Ony samy však o svých sňatcích nerozhodovaly.

Ačkoli v Osmanské říši panoval tvrdý patriarchát v extrémním slova smyslu, v praxi zde došlo k pozoruhodnému jevu, kdy faktickou moc v zemi přebíraly sultánovy nejbližší manželky a konkubíny. Panická hrůza z mužské konkurence vedla vládce k tomu, že si do paláce nepouštěl žádné vysoce postavené muže říše a obklopoval se jen vykastrovanými otroky cizího původu. Sultán navíc zpravidla po nástupu k moci nechal zavraždit všechny své bratry, aby si nezačali nárokovat práva na trůn a nespikli se proti němu.

Nějaké rádce, správce a pomocníky ale potřeboval. Nacházel je mezi eunuchy i v harému. Jeho matka a nejvýše postavené manželky se aktivně angažovaly v politice, rozhodovaly o stavbě nových budov, nemocnic, mešit a škol, kontrolovaly státní výdaje, řídily celý administrativní aparát.

Harém (arabsky حريم harîm = haram = zakázaný) je v arabské tradici část domu, zakázaná jiným mužům, než pánovi domu. Nejznámější a nejvelkolepější harémy bývaly v Osmanské říši. Slovo znamenalo soukromí a bylo velmi respektováno a ctěno.

V západních jazycích jako například angličtina se slovo vztahuje ke kolektivům žen v polygamních domácnostech i místům, která jsou cizím mužům zakázaná. V modernějším pojetí je to několik žen, které jsou k dispozici jednomu muži.

V dalších jazycích se ujalo slovo ‚seraglio‘ z italštiny – původ z perského ‚sarail‘, které znamená palác, či uzavřený dvůr – což je prakticky synonymum ke slovu ‚harém‘ nebo ‚haram‘. To však není zcela přesné, neboť ‚serail‘ je výraz používaný pro celý palác, jehož je harém pouze jednou částí.

Do sultánského harému v Osmanské říši byly přiváděny dívky především z řad otrokyň zajatých při vojenských výpravách. Zdaleka ne všechny ale sloužily jen k ukojení sultánova chtíče. Některé se mohly vypracovat na nejvlivnější osoby v zemi a získat téměř neomezenou moc. 

…..

A tak mě velice zajímalo a stále zajímá, odkud Páni z Pávů pocházeli a jak celá ta historie začala. Kde se vzal Průvodní list od Roxelany z Istambulu? Otočila jsem třikrát kuličkou v levé dlani, dýchla na ni…

…a jsem v paláci Topkapi serail v Istambulu. Moje prapříbuzná sem byla dovezena po ztroskotání lodi z Benátek. Byla se svým otcem na cestě za kořením do Přední Indie. Z lodi se zachránila jen Elizabeth de la Paiva a její služebná. Ta služebná, to jsem já – Betty.

Byly jsme vykoupané, namasírované vonnými oleji, oblečené do tureckých hedvábných kalhot s brokátovou vestičkou. Čekáme na přijetí matkou sultana – Valide Sultan. Píše se rok Anno Domini 1530. Vládne Sultan Sulejman I. a jeho Roxolana.

Přijmula nás Roxolana – Haseki Hürrem. Když uviděla oslňující krásu mé paní Elizabeth a éterickou krásu její služebné, zarazila se, ale nenechala to na sobě znát. Uměla dobře francouzsky a tak spolu mluvily v našem rodném jazyce. Elizabeth ji poprosila o pomoc. Ztroskotala při cestě do Indie a nic jí nezůstalo. Všechny příbuzné má v Paříži, majetek jakbysmet. Roxolana nás vyslechla, pohostila a pak ubytovala blízko jejího palácového křídla.

Přemýšlela. Tři dny jsme měly čas a mohly pozorovat, jak to v harému chodí. Jen služebné, masérky, děti jiných žen. Pohodlí, dostatek jídla, ovoce, sladkosti. Koupele, masáže, odstranění všech chloupků z těla, zakázaná láska jen mezi ženami, hudba, zpěv, otrokyně. Krása, ale nuda. Žádní muži, jen eunuši. Dokonce jsme byly svědkem utopení jedné dívky v Bosporu. Zavázali ji do pytle s kočkou, zatížili kameny a vhodili do moře. Jen hlava s dlouhými vlasy byla vidět z pytle ven. Prý je jich tam hodně. Při přílivu a odlivu vlají jejich vlasy na dně jako mořská tráva. Jeden starší eunuch mě po exekuci vyhledal a oslovil:

„Betty, mohu vám tak říkat? Jsem také tam od nás, Francouz, Gilbert jméno mé. Tady jsem Muhab. Kdysi dávno jsem byl jako mladý námořník unesen z ostrova Rhodos a skončil jako polomuž v haramu. Tak rád bych se vrátil do své vlasti, ale není to možné. Přesto bych chtěl poradit vám, jak se odsud dostat.“

A poradil. Za oplátku, že donesu vzkaz jeho příbuzným do Paříže. Vše jsem vyprávěla své paní Elizabeth. Souhlasila. Mezitím se nás pokusily otrávit přisluhovačky dřívější ženy Sulejmana Mahidevrán. Muhab nás varoval a tím zachránil. Věděl o všem, co se v ženské části dělo, všechny drby, intriky, pravdy i lži.

Roxolana – Haseki Hürrem nás třetí den opět přijala. Souhlasila s naším tajným odchodem v převleku. Zalekla se totiž krásy, která by jí mohla konkurovat. Muhab nám sehnal převleky námořníků a připravil odplutí na lodi do Benátek. Kapitán Giacomo Visconti obdržel slušný finanční obnos od Muhaba a Elizabeth Průvodní list podepsaný Roxelanou z Istambulu. Její manžel byl zrovna na nějakém vojenském tažení, takže vládla i za něj. Elizabeth jí dala za pomoc drahocenný prsten s diamantem z Cejlonu, poděkovala za vstřícnost a slíbila, že navštíví její rodinu kousek od Lvova a vyřídí vzkazy. Roxolana předala dopisy, kterými naváže diplomatické vztahy s Benátkami a králem Františkem I. Poblahopřeje mu k založení vysoké školy Collège de France a zlepší obchodní vztahy mezi Francií a Istambulem.

A pak už šlo všechno jako po drátku. Byly jsme tajně v noci za pomoci Muhaba odvezeny na loď a pak jsme šťastně do dvou měsíců přistály v Benátkách. Elizabeth se tak sblížila s kapitánem, že do roka byla svatba. Spojily se majetky mezi Francií a Benátkami. Ponechala si však jméno rodu: Elizabeth La Païva – Visconti. Tak se rozšířila větev Pávů do Benátek. Často podnikala cesty se svým mužem kapitánem, do roka se objevili v Rohatyni, městě ležícím jihovýchodně od Lvova, v tehdejší Červené Rusi (pozdější východní Haliči), v rodině rusínského pravoslavného popa. Roxolanka se původně jmenovala Aleksandra, Anastasja, Alena Lisowska.

Otočila jsem třikrát kuličkou v levé dlani, dýchla na ni…

…a dočítám poslední řádky o Roxolaně, která se tak zapsala do tureckého života a vlastně pomohla i mé rodině Pávů:

Do sultánova serailu, resp. do jeho harému, zvaného Bab-us-saade („Brána blaženství“), se Roxolana sice dostala jako prostá konkubína, záhy se však stala Sulejmanovou velkou láskou. Sultán jí dokonce věnoval své verše. Byl básníkem a psal pod pseudonymem Muhibbi. Zakrátko dosáhla toho, že dosavadní sultánova žena Máhidevrán přišla o Sulejmanovu přízeň, a Roxolana se na roky stala jeho jedinou ženou. Sice již čtvrtou v pořadí, ale první právoplatnou vůbec ve vladařské linii. Podle zákonů islámu mohl mít sultán čtyři zákonité ženy a tolik souložnic, kolik byl schopen uživit. Podle dynastické tradice se však sultánové až do Sulejmana I. oficiálně neženili.

Zmínky o tom, že Hürrem válčila o své postavení i s jinou Sulejmanovou konkubínou, Gülfem, jsou diskutabilní. Fakticky se Roxolana stala první oficiální manželkou Sulejmana, a to roku 1530, kdy se konala svatba. Jejich prvorozený syn se narodil již v roce 1521. Ještě před jeho početím přestoupila na islám.

Po svatebním obřadu Sulejman pozvedl Roxolanu do pozice baš-kadin, hlavní ženy. Dal ji jména Haseki – „Milá srdci“. Pojmenování se od té doby stalo oficiálním titulem sultánek, resp. hlavních žen. Hürrem (z perského خرم – ḫurram) znamená „Radostná“ či „Radostiplná“. Hürrem byla nejen zkušenou milostnicí, ale i inteligentní, zajímavou společnicí, skvěle se orientující v umění i státních záležitostech. Ve dnech odloučení – Sulejman za svůj život uskutečnil 13 vojenských tažení – si manželé dopisovali vytříbenými verši v perštině a arabštině.

Hürrem, jedna z nejvzdělanějších žen své doby, přijímala zahraniční posly a vyslance, odpovídala na dopisy zahraničních panovníků, vlivných velmožů a umělců. Měla tedy pravděpodobně významný vliv na osmanskou zahraniční politiku. Zachovaly se její dva listy polskému králi Zikmundu Augustovi, v nichž vyjadřovala účast po smrti Zikmunda I. Starého. Existuje teorie, že relativně vlídná politika Sulejmana vůči Polsku měla svůj původ v Hürremině vlivu, jež pociťovala stále silné vazby k rodné zemi.

Je zajímavé, že nikdy neopustila palác s žádným ze svých synů do místa jeho nového působiště, jak tomu bývalo zvykem – synové sultána po dosažení určitého věku byli postaveni do čela některé z provincií – důvodem byl zřejmě fakt, že měla nezletilou dceru, která nemohla opustit palác až do svých šestnácti let a také, že její nejmladší syn Džihangir byl od narození těžce nemocný.

Z její iniciativy (jako první ženy v Osmanské říši) byla v Istanbulu postavena řada mešit, lázně a madrasy (náboženských škol), kromě Istanbulu pak i např. v Mekce, Medině a Edirne (Drinopolu).

Roxolana/Hürrem zemřela ve spánku, služebné ji našli mrtvou v posteli 17. dubna 1558.

…a já musím jen zatleskat tak pokrokové ženě, která ač sídlila v harému/haramu, byla tak schopná, vzdělaná a vlivná. Díky ní se zase ženské pokolení vzneslo o krůček výše!

Jiří Korn – Na perském trhu (In A Persian Market)