Jel jsem kolem Dyje. Lilo.

Nekonečná pohádka…

…aneb Otoky na mozku.

 

Jel jsem kolem Dyje, lilo.

Vůbec se mi to nelíbilo.

V poli jsem potkal malé tele,

nakop´ jsem ho do zadku

… a řeknu vám tu pohádku,

radši ale pozpátku….

Byl jednou jeden král.

A ten umřel.

Měl krásnou dceru.

Tu sežral drak,

protože měl hlad.

Přišel princ a snědl ho taky.

Jakýpak s ním fraky.

Měl pořád hlad

a tak hledal královnu.

Nenašel a měl pořád hlad.

A tak začal pracovat.

Vybaloval zboží v marketu.

Jak počítal tvrdé housky,

vzpomenul si na tetu.

V neděli, když se nudil,

koupil si tenisovou raketu.

René, já a Rudolf

nechodíme na golf,

protože obdivujem´ tetu

i tu tenisovou raketu.

Princ měl mozeček ptačí,

myslel, že mu stačí.

Dneska už to stačí,

máme internet.

Tam najdeš všechno a hned!

I botu, která tlačí…

Přitom ho tlačí něco v kalhotách.

Ááááách, ááááách.

Sáhne do kapsy

a tam najde flašinet.

Není nutno, není nutno,

aby bylo přímo kyselo.

Hlavně nesmí býti smutno,

natož, aby se ječelo…

Jel jsem kolem Dyje, lilo.

Už je konec, doneste pivo!

Ne přes okénko,

milá Lenko!

Už mi z té státní pohádky hrabe.

A fest!

Hlavně, že jsme v covidu…

Best!

Jel jsem kolem Dyje.

Počasí blilo a blilo.

Jé, já jsem v jiném okresu!

To se policii nelíbilo.

Ani to pivo, co za volant

nesmí.

Policajti běsní,

mají pěnu u huby…

Hraju si s párátky

a nespím a nespím.

Nervy mi brnkají na drátky.

To je konec pohádky.

To je konec života,

který jsme znali.

Všechno jsme vzdali.

Zbývá jen samota.

Otoky na mozku máme všichni.

Vezmi rákosku a švihni!

Konec blití!

Nabrnknu si louku s kvítím.

K tomu sluníčko!

Trochu lásky,

stačí maličko!

Otevřít srdíčko,

pomalovat vajíčko.

Ve voňavém kafíčku

zrcadlím tvou hlavičku.

Pozoruji travičku,

sedám si na lavičku…

Už musíme vylézt z ulity,

nejlépe do ulic.

Musí nás být víc,

víc a ještě víc.

Otoky máme na mozku,

vodu v kolenou,

v žaludku žluč…

A peníze fuč!

Chrčí nám v podvěsku

mozkovém,

ale i v podvozku.

Hlava to nebere,

játro se zdráhá,

ledvina brečí,

střevo se vzmáhá.

Máme ještě nějaká práva?

Nemáme. ANO už NE!

Tak na co ještě čekáme?

Pohádka končí.

Ráj jsme snědli.

Bolí mě oči.

Na piadestál krále se močí.

Vezmi každý opratě!

A buď sám sobě kočím!

Z okna vlaku dítě blilo.

Jel jsem kolem Dyje. Lilo…

MIG 21 – Šťastné je žít