Ještě se dovedem´smát…

Bolek-PolivkaSmějte se hned. Nečekejte až budete šťastni, jinak byste se nemuseli dočkat…

Smích je většinou to poslední, co nám zbývá před pláčem. Smích nad sebou samým. Smích jako hysterické opěvování vlastní nesmyslné ubohosti. Smích jako afrodisiakum života. Zvonivý smích malých spokojených dětí nás naplňuje pocitem štěstí a celkovým bezpečím. Smích jako zbraň…a tuze nebezpečná! Smích – jako element osvobozující od blbosti, závisti a hlouposti. Smích – ochrana před tragédií života. Smíchu se bojí všichni diktátoři, šéfové, agresoři, generálové…, protože se bojí, že se smějeme jim! I církev se bála smíchu  – viz román Umberta Eca „Jméno růže“. Smích je reakcí na kumulovaný stres. Uvolňuje jej, někdy i svěrače, takže se dotyčný „připočůrá“. Hlavně ženy, ty se smějí více než muži. Smích navozuje radost, pocit veselí a dobré nálady. Proto měli vždy ve společnosti velký úspěch klauni, herci, šaškové, vypravěči vtipů a průpovídek, rozverní potulní špýmaři, paňácové, veselé kopy, čtveráci, vtipálkové, komici…, aby se lidé uvolnili z šedi dennodenního života, zasmáli se a aby přišli na jiné myšlenky. Smích osvobozuje a povznáší.

Usmívejte se, bude ještě hůř…

Smích je nejlepší lék – je to pomocný element života – v pořadí jedenáctý, písmeno A. Už není tajemstvím, že smích je přínosem a má spoustu příznivých vedlejších efektů. Vědci přesně nevědí, k čemu konkrétně smích je, proč k němu dochází, a jak. Existuje několik teorií vysvětlujících, proč se smějeme. Smích je zdrojem přirozených látek podobných Valiu. Podle sociálních teorií smích poskytuje jakási pojítka. Určitým způsobem udržuje klid ve společnosti. Tím, že se smějeme, vzniká spojení s druhými lidmi, tj. sociální kontakt. Podle některých autorů pomáhá smích lidem vypořádat se s překvapeními, která život přináší. Proto nás rozesmějí situace při příjemných i nepříjemných akcích, ale taky při stavech strachu, únavy nebo úzkosti. Smích nás uvolní, nejsme tak ostražití a není důvod být agresivní. Strach se přemění ve směšnost. Smích je velmi nakažlivý, asi jako rýma…

Však on už vás přejde smích…

Druhy smíchu: úsměv, úšklebek, smíšek, smích, chechtot, chechot, veselí, pousmání, zkřivení huby, výsměch, ironie, nadsázka, smích s pláčem, pláč se smíchem (jako smíchaná zelenina)… Smíchovský ležák opije až do smíchu! Na Smíchově se stále smějí. Nebyl Smil Flaška z Pardubic vlastně Smích Flaška z Pardubic? Když pil, tak se tomu smál, až jej vyhnali z Pardubic? Aby nešel pěšky, dali mu s sebou jen půl koně. Tu zadní. „Dobrý jezdec i s půlkou koně odjede!“ Smích Flaška z Pardubic:

Ha, ha, ha. Hi, hi, ho, ho. Cha, cha, chi, chi, cho, cho. Che, che, he, he, hu, hu! Když jsme pili „Hu-hu koktejl“, taky jsme se smáli. Potom jsme potřebovali mýdlo a ručník!

„Smích je kořením života. Život bez smíchu se nedá žít. Zrovna tak vepřové bez soli se nedá jíst!“  (Já)

 

 

 

Smích Flaška z Pardubic a prostopášná ženština…

(galantní poezie ve frašce – nebo ve flašce?)

 

Tečou mi slzy od smíchu,

veselo až k uzoufání.

Mám ty slzy od hříchu?

Nebo z milování?

To sotva!

 

Šašek mne rozesmál až k pláči,

do očí se slzy tlačí.

Malý Kašpárek v posteli

zahrál velké divadlo.

To dopadlo!

 

Začala jsem se smát.

Co mne to napadlo?

Ani Klaunovi v posteli

Kašpárek nechtěl stát.

Mám brečet?

To se budu raději smát!

 

Nemohla jsem ani spát.

Natož on!

Mého srdce Šampion

a jeho Kašpárek,

který nechtěl vstát.

 

A tak jsem ho nechala spát!

Klauna, Šaška i Kašpárka!

Když se všichni smějem´,

nemůže, chudák, stát!

 

Rozesmál mne až k pláči.

Je to k smíchu,

když mne tlačí

jenom kaktus v kořenáči,

který aspoň stál?

Měl by se oholit,

aby mne nepopíchal!

 

Ani se nedivím,

že mi kaktus v kořenáči

letí na hlavu.

Takovou zábavu

si nechám zdát!

 

Netrefil, netrefil, volám,

a směju se mu do tváře.

Směje se červ kosovi,

že ho nesezob´ jako potravu?

 

Omylem jsem červa zašláp´

a druhý kořenáč mi spadl

přímo na hlavu.

Ten na balkoně se smál,

že kosovi jsem zašláp´ potravu.

Ta rána odehnala kosa, otravu!

 

Sousedka se smála,

že ji něžně líbám na tváře.

Ani nepostřehla,

že jsem jí vykrad´ kapsáře!

Kdo se potom více smál?

 

Nejvíc a z plných hrdel

se smějeme tomu,

komu nakopou prdel!

Chytli mě, zloděje nezbedu,

musel jsem na pranýři stát.

Když mne vypláceli holí,

tak jsem volal:

Třeba si mě mlaťte,

ale nechte mě se smát!

 

Pili šprýmaři víno na dluh.

Hulákali a všemu se smáli.

Hoši! Dokud člověk může,

má se smát, nikdy neví,

kdy ho smích přejde…

 

Až nebudem´ mít čím platit,

to se teprv´ budem´ smát!

Až na pranýři budem´ stát,

budou po nás házet zbytky

a metlou nás častovat!

 

Smějte se, dělejte si radost!

Kdo jiný vám ji udělá,

než já? Smích Flaška z Pardubic.

Smích je „Holka vrtkavá“.

Jednou se směje,

podruhé brečí,

někdy na hrachu klečí.

Ale nepřestane se smát!

I když nám budou z očí

slzy kát!

 

Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp…nebo má dlouhé vedení!

 

 P. Hapka – Šaškové počmáraní, zpívá Bolek Polívka

Napsat komentář

Citáty
Neměli bychom si namlouvat, že musíme činit obrovské věci. Stačí malé, ale s obrovskou láskou. (Matka Tereza)
Bannery
rc4 blog MrPierc řeší neřešitelné
Paví piny