Odešly. Konečně sami. Ko…neč…ně! Vymalovali jsme. Můžu si koupit, co chci i co nechci. Můžeme se milovat, i když nemáme chuť. Můžeme se milovat dokonce nahlas. Můžeme bloudit nazí po domě. Můžeme jet na dovolenou, a třeba dvakrát! Můžeme všechno. Mraky se rozestoupily. Zase vyšlo slunce. Asi jsme špatní rodiče. Můžeme začít znova… a sami! Děti odešly z domu…a doufám, že si to jednou přečtou a pochopí…

Konečně sami…

Začínáme znovu.

Děti odešly z domu,

můžeme začít znovu!

Dcera se vdala před sedmi lety,

syn odešel za svou milou.

Najednou nám nechybí peníze,

najednou je plná lednice.

Můžeš se ohánět

i motorovou pilou!

Nedohadujeme se,

kdo bude mýt nádobí.

Nejsou dva koše prádla,

mohu chodit po domě nahá,

nikdo mi nesnědl oříšky

a ponožky jsou na svém místě.

Už nikdo nezlobí,

už není další příště…

Začínáme se znova poznávat,

máme na sebe čas,

skoro si počítáme vrásky.

Kolik jsme jich

za tu dobu posbírali?

Na dlani, na tváři,

ale i na duši.

Nikdo nás nepoučuje,

nikdo nás neruší!

Nikdo nám neříká,

že jsme nemožní.

Skoro se začínáme

před sebou stydět.

Najednou můžeme vidět,

co jsme dávno neviděli.

Jsme sami,

na všechno,

na sebe

a na nic!

Stále jsme brali ohledy na děti,

snášeli jsme jejich kritiku,

posměšky,

poslouchali blbou muziku!

Někdo snědl salám,

někdo vypil víno,

tohle se mi nelíbí

a támhleto chci!

Néé, že bychom je neměli rádi,

jsou to kamarádi

na život a na smrt.

Říkali nám,

jak máme žít,

kdy máme prát,

jak jsme nemoderní,

že neumíme na počítači,

že nerozumíme téhle skupině…

Posloucháme staré písničky

pro ně nepochopitelné

a najednou…

Ani to není možné,

stal se zázrak!

Děti vypadly z domu!

Nééé ze třetího patra!

Přijdou jednou

za čtrnáct dní

na oběd ve dvou,

protože jinak

ležíme v posteli,

pijeme víno a kávu,

je neumyté nádobí

a prach jsme neutírali,

ani nepamatujem´…

Na Vánoce nebudeme dělat

dvacatero druhů pečiva,

horu řízků,

kbelík salátu,

prý pro tátu!

A neuslyšíme:

Tati, proč meješ pořád nádobí?

Proč si nekoupíte myčku?

Mami, můžu si půjčit auto?

Hele, došly mi prachy,

potřebuju nějakou

tu tisícovku.

Potřebuju založit. Dík!

To se díváte na tak blbej film, jóóó?

Mami, ty máš nemožný brýle!

Ty seš vůbec celá nemoderní!

Proč si nezajdeš k holiči?

Že sis neřek´,

já bych ti s tím dřevem

pomoh´, tati!

Všichni svatí!

Ale to už je pryč!

Začínáme znova!

Tři, dva, jedna, start!

Zase čekám s kytkou u kašny

jdu na první rande.

Třikrát jsem se převlíkala!

Já si dvakrát čistil zuby

a radši jsem nejed´,

aby mi nesmrdělo z huby!

Bude mne po létech

ještě tak vášnivě líbat?

Bude se na mne dívat

tak oddaně jako kdysi?

Vezmem´ se za ruce

a zase do života šlápnem´…

Jako tenkrát,

když jsme začínali!

Sami na všechno

sami na lásku,

sami na bolavé klouby.

Hladit vrásky,

které tehdy ještě nebyly,

jemu trochu ty svaly ubyly.

Se smíchem jsme se chlubili,

že vlastně nikdy nezestárnem´!

Vlastně jsme nezestárli,

jenom trošičku!

Když se šeří

a je mlha,

a díváte se na nás

ze třiceti metrů,

tak jsme skoro mladí!

Trošičku!

Že mám pravdu, drahoušku?

Máš!

Povídám si „Otčenáš“:

Tak do toho zase šlápnem´…

Joe Cocker – N´Oubliez Jamais