Originál Sacher

Když projíždím Dvorem Králové, tak se stavím v malé cukrárně na pravý Sacher s pravou a ničím nefalšovanou šlehačkou. Jakpak ten pan Sacher na to přišel? Muselo to být unikum, když za tento dort dostal baronský titul.

„Sacherův dort neboli Sacher“ je originální druh čokoládového dortu s meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou.

Tuto koláčovou směs s čokoládou vytvořil v roce 1832 tehdy šestnáctiletý Franz Sacher ve druhém učňovském ročníku na dvoře knížete Metternicha. Metternich dal příkaz šéfkuchaři, aby připravil nějakou specialitu pro výjimečné hosty. Šéfkuchař byl ale právě nemocný, a tak se rozkaz dostal až k Franzovi Sacherovi, a ten si vymyslel originální zákusek. Až jeho syn vylepšil tuto znamenitou pochoutku čokoládovou polevou a meruňkovou marmeládou během svých učňovských let u císařského a královského dvorního cukráře Demela. Od té doby je Sacher jednou z nejznámějších kulinářských specialit Vídně. V roce 1876 Eduard Sacher také založil restauraci a Hotel Sacher.

„Název Originální Sacherův dort (Original Sacher – Torte) byl registrován vídeňským hotelem Sacher jako firemní označení, receptura dortu je držena v tajnosti.“

Pohladila jsem svou kouzelnou modrou kuličku, třikrát protočila mezi prsty a foukla na ni…

…

…a právě mladý Eduard Sacher si zoufá nad tatínkovým dortem: „Jak je ten dort fádní. Musím jej nějak vylepšit. Babo raď!“ A já vcházím jako pomocná kuchařka…

„Voni jsou Češka, že jo? Nemaj´ co na práci? Nebo mi chtěj snad něco říct! Jdou blíž!“

„Můžu, pane?“, špitla jsem tiše a neodvážila se mu ani podívat do očí.

„No, povídaj!“, řekl stroze a čekal.

„Zrovna jsem přijela z Čech a přivezla jsem maminčinu meruňkovou marmeládu. Je zvláštní v tom, že se přidá jedna lžíce českého rumu a má to úplně jinou chuť. Když jsem ji míchala, tak jsem marmeládu trochu připálila a maminka mi dala facku…., pravou českou facku, a slzy mi tekly do té marmelády. Ochutnaj, pane!“

Nabrala jsem lžičku marmelády a podala ji mistru Sacherovi. Ochutnal, přimhouřil oči, mlaskl jazykem a vykřikl: „Das ist fabelhaft! To je vono! Báječná chuť!“

Prořízl dort, namazal mojí marmeládou a rozkrájel na dvanáct kousků. Jak jsem stála a opřela se o stůl, kde byl kornout s vařenou šlehačkou, tak jsem nechtěně vymáčkla pořádnou dávku vedle zákusku na talířek.

V té chvíli se rozrazily dveře do kuchyně a vrchní číšník volal: „Přijela služka od Jeho Výsosti pro zákusky.“

Vzala jsem šest zákusků, dala je na tác a přizdobila je šlehačkou. Vše jsem vložila do krabice, kterou jsem převázala modrou pentlí.

Pan Sacher řekl: „Jestli Jeho Výsost nebude spokojena, tak jich na minutu vyrazím!“

Ale Jeho Výsost byla nadmíru spokojena. Lépe řečeno ON a jeho přítelkyně Kateřina Schrattová, herečka rakouského Burgtheateru, milenka rakouského císaře a českého a uherského krále Františka Josefa I., byla navýsost spokojená.

A od té doby, každý den ve tři hodiny odpoledne, přijela služka od císařského dvora pro šest zákusků, silně ozdobených šlehačkou.

A když se to dozvěděla celá Vídeň, kdo si to objednává zákusky u Sachera, dort se stal nejpopulárnější sladkostí Rakouka – Uherska. Sacher dostal za takovou delikatesu baronský titul. Dodnes není známo, zda za ten dort nebo za mlčení!

…

…dojídám Sacher a dopíjím kávu. Olizuji šlehačku ze rtů a šeptám: „To je pohádka chutí. Ale nebýt té marmelády od maminky a šlehačky, nebylo by to ono, nevím, nevím… Holt český rum a české slzy – to je ta tajná ingredience Sacheru!“

Už se těším, až se zase za měsíc stavím v mé oblíbené cukrárně na pěší zóně ve Dvoře Králové…

Johann Strauss ml.: „Na krásném modrém Dunaji“