Reklama

…jako když škrtí ponožky…

 

Za hluboké totality jsem byla s rodiči na dovolené tehdy v Západním Německu, Rakousku a ve Švýcarsku.

Léto jsme trávili ve vile u Bodensee, Bodamského jezera. Počasí bylo nádherné, plachetnice se pohupovala líně na hladině a labutě v přístavu byly stále hladové.

Ve vile na svahu byl ve sklepě zabudovaný bazén s vlnami, saunou a solárkem. Co mne však nejvíce zaujalo, tak bylo vysílání německé televize, které bylo neustále přerušováno reklamou.

Tou reklamou jsem žila, stála u velké barevné televize a hltala každou, každičkou reklamu. Dokonalé postavy, dokonalé zboží, dokonalý úsměv, dokonalá reklama. Vlčí máky byly ještě červenější než máky na louce, káva z obrazovky voněla více, než ta na stole, jahody se leskly na slunci, jež pálilo jako pravé. Čokoláda byla čokoládovější než od fialové Milky a pro mne neznámé tipy aut měly aerodynamičtější tvary než to luxusní auto před vilou. Mýdla s vůní jablek pěnila jak v epileptickém záchvatu. Modelka se smyslně omývala od hlavy k patě a strkala pod nos dokonale upravené nehty ošetřené heřmánkovým krémem, jež kůži zvláční na 24 hodin, možná i déle.

Na tu mýdlově neskutečnou reklamu jsem nemohla zapomenout. A co teprve doma, tehdy v totalitním Československu. „Pan Vajíčko“ se černobíle ukláněl a lákal na zboží, které stejně nikde nebylo. Buď se teprve vyrábělo, nebo to byl typický „podpulťák“. A já snila o barvách, vůních, luxusním tovaru, spokojených lidech a rozesmátých dětech.

Dnes je reklama všude. Nabízí nám všechno, co vůbec nepotřebujeme. Můžeme si koupit i to, co nechceme. Je to jako ve vtipu: „Jaký je rozdíl mezi svobodným a ženatým mužem?“ „Skoro žádný. Jen ten, že ženatý může provozovat sex, i když vůbec nechce!“

Reklama – to jsou škrtící ponožky na noze. Nedovolí svobodný pohyb, aniž by neovlivnily můj život. Čím víc reklamy, tím více se ponožky zařezávají do kůže. Proto už čtrnáct let nemám televizi a vůbec po ní netoužím. Platím sice poplatky, asi je to poplatek za luxus, že se na ni nedívám. Doufám, že na to nepřijdou i ostatní! Stejně by mi nikdo nevěřil. Tak je platím dál, jako mne stále škrtí ponožky!