Ruce

Kostru ruky tvoří dvacet sedm kostí: kost klíční, lopatka, kost pažní, loketní a vřetenní, zápěstí, záprstí a články prstů. Lidská ruka se skládá z osmi kostí karpálních v zápěstí, pěti záprstních v dlani, dvou prstních článků v palci a tří prstních článků v každém ze čtyř prstů. Kosti jsou spojené svaly, šlachami, nervy, vodou a kůží. Bez rukou bychom byli bezrucí.

Ruce – nejdůležitější nástroj revoluce. Kdo by mačkal spoušť na barikádách? Kdo by nahazoval provaz se smyčkou přes čnící větev? Nohy určitě ne. Ne. Ruce. Tak začíná každá revoluce. I ta uvnitř vlastního těla. Začneme věšet, ale prádlo to nebude! Jen sametová revoluce se nám trochu vymkla z rukou.

Jak bychom si dlabali holuby z nosu? Rukou! Nemyslím vrazit si ruku po loket do nosu, ale jemně po kotníky prstů. Čím bychom hladili, fackovali, šimrali, čím? Čím bychom si utírali zadek? Zase rukou. Ruka a prsty jsou nejdokonalejším nástrojem na světě.

Kdo by nám rozepínal knoflíčky u blůzy? Za co by se drželi milenci? Ruční masáž se provádí rukou, rukama. Pravá a nefalšovaná Handarbeit! Čím byste se škrábali po zádech? Klidně rezavými hráběmi, ale musí je držet ruce. Srp i kladivo? Patří do rukou.

Rukavice – ruční práce a rukou více. Podporujeme řemesla a rukodělné spolky. Znáte rostlinu Rukolu? Ta se trhá rukou. Vojáci rukovali na vojnu. Kde ty ruce měli? Asi se vedli za ruku.

Ruka umí hladit i bít. Dítě nosíme na rukou a ne v ruksaku. Čím bychom tlačili kočárek? Čím bychom zvedali pivo k ústům? Rukou. Rukama pleteme, háčkujeme i krademe. To nám jde obzvlášť dobře. Češi jsou takový rukodělný národ. Čím nesl Rath krabici od bot? No přece oběma rukama!

Ruka ruku myje – je to o hygieně. Ruce hrají na piano, na housle i na nervy, když škrábeme nehty o tabuli. Rukou házíme granáty, kameny i růže. Potřásáme si rukama, aby bylo vidět, že máme holé ruce. Řečníci by se bez rukou nevyjádřili. A co teprve gesta Italů?

Jsou i knihy ručně vázané. Ručníky, ručnice, rukávy. Rukáv – to je háv na ruku, když je ruka v rukávu. Čím žehná farář? Rukou. Čím píšeme dopisy? Rukou. Čím se milujeme? I rukou. To si pak nejvíce užívají konečky našich prstů (Kurt Vonnegut).

Proč jedna ruka neumí tleskat? Bez rukou se nenajíme. Ruce nás živí, šatí i umývají. Ruce nás vytáhnou na tento svět a také nás pohřbívají. Za krádež se kdysi sekaly ruce. Dnes bychom byli dle středověkých pravidel národ bezruký. Jóóó, nenechavé ruce to jsou samostatné bytosti se samostatným rozumem!

I robot z Terminátora věděl, že ruka je nejdůležitější orgán: „Řekni to mý ruce!“, prohlásil Arnie Schwarzenegger a věta se stala samostatnou legendou o ruce.

Ruce – to je základ revoluce!

Michal Horáček – Jak ten chlap se na mě dívá

Textař Michal Horáček pojal své první sólové album „Ohrožený druh“  jako pásmo ženských příběhů, které zhudebnili jeho dlouholetí i noví spolupracovníci. Písní se ujaly skvělé, byť občas téměř neznámé zpěvačky: Natálie Kocábová, Naďa Válová, Hanya, Lenka Nová, Szidi Tóbiasová, Tereza Nekudová a Věra Nerušilová, což je krok, na českou hudební scénu, neobvyklý.