U řiti aneb u prdele

Prasátka chrochtají u žlabu. Chro, chro, chróóó. Je nám to u řiti, lépe řečeno u prdele. Porcují si žito našeho snažení a těší se na chlemtání hodokvasu. Kdo naporcuje je? Kdo si usmaží staré a bobtnající pašíky? My, vy, oni? Leda nová vláda. Ale ta bude mít jiné starosti. Urvat si dost místa u žlabu a vykrmit se během daného volebního období. Demokracie skomírá, dělný lid je unavený neutuchající prací, placením úvěrů a dennodenními problémy. U řiti nám tiše tiká budík…

U řiti

U řiti ti tiše tiká budík.

Z kraje energetické katastrofy,

svět neví, jak by unik‘.

A tak skládám apostrofy,

jak bylo krásně

a bylo lépe.

Vlády na obě oči slepé,

každý si jen klepe

na rameno,

do žlabu,

vidí zlato, co mu kvete

na kontě a v peněžence.

Lísá se ke slávě,

k té divožence.

Hulákají všichni:

Franta, Andrej, Pepe!

Slib co slib,

že bude líp.

A korupce nám kvete!

Politický klip

nestojí o lidi,

lásku, či klid!

Vláda se hádá

o sněmovnu.

Mají už pádla,

ale loď v nedohlednu!

Vláda už přísahu skládá,

jak obrat lidi

a nakrmit sebe.

Jak to provede,

co vše dovede,

jak rozkrade

státní majetek.

Je to dobytek,

co dluhy zamoří celou zemi.

A my jdeme s nimi k zemi,

nepotřebné plevy,

nepotřebné nic.

Nadáváme, hubou klíc

na ty bez ostudy,

bez hranic

lidské morálky.

My chceme ještě víc!

Pořád máme málo!

To by tak hrálo,

aby jiní vládli

místo nás!

Všude je tolik krás,

tolik možností,

jak přesunout od nich k nám.

Jak krásně krást!

A já vám povídám:

Jací byli komunisti?

Rudí nebo červení?

Byli zlatí!

Všichni měli stejně.

Energie za babku,

jídlo za dvě,

dovolená s ROH,

někdo vzal roha,

někdo utek´ za kopečky.

Od té smečky s lidskou tváří,

která chtěla dobro na zemi.

Mléko a strdí!

Kdo to tady láteří?

Jen ti, kteří se tváří,

že i hovno září

víc než slunce.

A nesmrdí!

A jako ropucha,

která žblunce,

slídí po korunce,

aby byla princezna.

Jako Richenza,

co uhranula

Jindřicha z Lipé.

Že to skřípe?

Obavy jsou liché.

Co na to naše Psyché?

Iché, achá, ochó.

Ticho! Ticho!

Ty ropucho!

Chceš být princeznou?

Tak dostaneš za ucho!

Být podceňován je zbraň,

kterou obrátíš ve svůj prospěch!

Demokracie, ty se braň!

Nebo ztratíš úspěch!

Chraň se, chraň, lide!

Do ruky vezmi zbraň!

A třeba vidle!

A naň!

Nastupuje nová kasta.

Má ještě malé břicho.

Do roka a do dne

bude velké jako bečka.

Tečka!

Zdena Studénková feat. Helena Vondráčková – Sladké mámení